Jazz přehled

04.11.2023

Toni Morrison nechává příběh pomalu probublávat k povrchu a čtenáře vede k hlubšímu ponoru do děje i psychologie postav. A k tomu neodmyslitelný přídavek : zůstane pořád spisovatelkou těch, ke kterým patří svou barvou kůže, pořád znovu a znovu popisuje jejich svět, jejich minulost a důsledky, mnohdy skryté, o to výbušnější. Píše o bolesti, kterou si způsobujeme sami, píše o bolesti, která si vyhledává nás, píše o lásce, jejíž útrapy jsou nám společné. Píše tak, že je vám po čtení smutno, i když kniha končí smírem.

26.05.2021

Tak jistě, své literární kvality to zajisté má, o tom žádná. Ale k čemu jsou mi literární kvality, když na mne dílo chrlí neředěnou depku bez jakékoliv naděje? Na to nemusím číst knížky, stačí reálný život. A navíc i v reálném životě se dějí pozitivní věci, ne že ne. Stejně je mi divné, že v posledních letech různé ceny včetně Magnesie Litery získávají právě díla depresivní se sebevražednými sklony.