Měsíční deník přehled

04.07.2023

Repost hodnocení z mého instagramového účtu:

Některé knihy vznikají, protože autor potřebuje sdělit myšlenku. Jiné se píšou pro peníze, a tak se snaží co nejvíce zalíbit. Útlá, ale zato absurditou naditá sci-fi Měsíční deník nejspíš patří ke třetí kategorii: ke knihám, které existují, protože prostě byla sranda je psát. Pokud to tak bylo, má Michal Březina můj respekt.

Marcel Šebesta, protagonista a vypravěč v jednom, je výrazná povaha: sarkastický, sprostý, mírně rasistický, sakra násilný. Jeden by od takové osoby čekal nějaký vývoj, nicméně na tohle náš vesmírný žoldák opravdu nehraje. Od začátku do konce zůstane stejný, což může být výhra, pokud takový typ postavy čtenáři sedne; já ten případ nejsem, nicméně jsem toho názoru, že minimálně Marcelovy interakce s Anglánem Campbellem fungovaly skvěle. S radostí bych si přečetla knihu, která by se celá skládala jen z jejich společného cestování.

Nesedl mi pořádně ani ten aspekt knihy, který tolik vyzdvihuje anotace, totiž humor. Možná to bylo mým vnímáním Marcela, který je zdrojem naprosté většiny hlášek, možná jejich přemírou nebo prostě mým vkusem, ale vrcholným projevem pobavení u mě bylo uculení se nad něčím obzvlášť trefným či divným. Slibované potrhání smíchy pro mě zůstalo stejně nedosažitelné jako pro Marcela domovská základna.

Bavilo mě nicméně sledovat děj samotný. Ten plyne tempem až závodním, situace se mění v každé kapitole. Na začátku se mi líbily náznaky, že na Měsíci cosi není v pořádku, s tím si autor mohl pohrát trochu déle. Nejvíc mě překvapilo to, co se stalo krátce za polovinou knihy - nechci spoilovat, také se případně nechte překvapit. Jen je škoda, že od tohoto zvratu dál je pro chápání příběhu dost prospěšné znát dílo H. G. Wellse, v čemž mám osobně mezery.

Můj závěr? Zajímavá kniha, jen napsaná pro cílovou skupinu, do níž nepatřím. Je tedy otázkou, jak velká může být množina fanoušků kombinace sci-fi, nekorektního humoru a odkazů na Wellse. Ale jak už jsem řekla - autor pravděpodobně napsal něco, co dělalo radost hlavně jemu, a neohlížel se na to, co se "sluší a patří". Což mi připadá super, i když mě osobně výsledek nenadchl.

A ilustrace jsou skvělé.

12.01.2023

Jednohubka pořízená ve výprodeji, hybrid tvorby mistra Kulhánka či jeho klonu Františka Kotlety x Douglase Adamse, nebo spíše Sama J. Lundwalla. Agresivní buran, tedy hlavní antihrdina Marcel, přijímá práci těžaře na Měsíci, kde se odehrávají podezřelé věci. Marcel vše deníkovou formou popisuje, tedy jak je vrhán z jedné absurdní situace do druhé, cestuje vesmírem i časem, žere rohlíky a kanárky, potkává emzáky a sem tam nějakého divného člověka, chová se jako kretén, pořád někoho mlátí, zabíjí měsíčňany, prchá, zabíjí policajty, prchá a každý jeho krok/skok/libovolný přesun časoprostorem je lemován barvitým přirovnáním.

´Na to, že poslední člen hlídky musel být nervózní jak kamzík na rovince, projevil ve finále velkou duchapřítomnost. Roztáhl svou hmyzí hubu a jediným chramstnutím mi ukousl kus levýho prostředníčku. Teď byla pomalá reakce na mý straně. Čuměl jsem na ten pahýl jako krtek na atomový hodiny.
"Kecáš?!" křičím na toho zkurvence fádní řečnickou otázku a hned nato jsem mu rozflákal hlavu tak, že by ho nepoznalo ani vlastní zrcadlo. ´

Upozornění: autor hodně operuje s díly H.G. Wellse, pokud tedy neznáte knihu "První lidé na Měsíci", odkud především čerpá, pravděpodobně to dojmy z "Měsíčního deníku" dost sníží. Jelikož nejsem příznivcem prehistorické beletrie, většinu narážek jsem bohužel nepobrala. Za to vesmírná tělesa strhávat nemíním, neznalost klasiky je moje chyba. Dvě jdou dolů za hlavní postavu, kterou jsem nesnášela, vedlejší postavy, které mi byly ukradené, přemíru jazykových patvarů i zbytečné vulgarity (rozhodně nevolám po mluvě hochů od Bobří řeky, jen jsou sprosťárny místy zbytečné až nevhodné) a několik trapnějších přirovnání škemralo o vyškrtnutí. Jinak dobrý, za těch pár šušní v pohodě.
K ilustracím mám podobně nejednoznačný postoj: nelíbí se mi, ale k praštěné knížce pasují.