Maxl žhář přehled
Anna Strnadová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419621/bmid_maxl-zhar-gP3-419621.jpg
4
49
49
Tragický příběh tesaře, smolaře a posléze psance a vězně Maxla Novotného ze Žďáru unese čtenáře do druhé půli devatenáctého století, do nelehkých dob, kdy v českých vsích práce nebyla a zbýval jen hlad, vojna, zoufalství, zrada a zločin. Silný příběh o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání doplňují obrazy z každodenního života obyčejných lidí žijících před necelými dvěma sty lety v Posázaví. Svou syrovostí a naturalistickou drsností se román vymyká požadavkům mainstreamové, hladce plynoucí četby; formou, jazykem i obsahem upomene na klasický venkovský realismus z dob Terézy Novákové. Popisované jevy, archetypy a protagonistou vyznávané hodnoty však budou blízké i dnešnímu milovníkovi (nejen) historické prózy. Román pedagožky a spisovatelky Anny Strnadové (*1950) Maxl žhář je autorčinou šestou knihou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Maxl žhář. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (16)
Kniha psaná čtivě, co se týče postav ovšem hrůza. Max byl životní fňukna a přitom hejsek, dobře mu tak že se s ním okolí nes.alo. Přesně na takový ten kriminál byl, na od dětství nepolepšitelný trotly. Takže ne, mý sympatie nemá.
Že Anéša by měla mít za život s ním svatozář?? Za co přesně, když si za to může sama svou blbostí?? Že na něj byla její matka protivná se nelze divit, vidět co si holka přitáhla jednou vteřinou vrzu venku tak bych je vykopla i s děckem, hlavně když sama nic nemám a jsem v podnájmu.
Prostě blbí a lehkomyslní všichni.
Sama se k bídě s ním upsala takže dobře jí tak. Měla se díky starostovic skvěle takže pohoda. Je vůbec zvláštní jaký doby bývaly, že by lidi furt měly v palicích i hubách jen jak do ní rýpat a osočovat kluka že je parchant (neříkalo se tehdy "panchart"?) To je fakt bavili ještě x let poté??? Zas asi nadnesená románovina.
Na knize mi vadí spousta textu ze soudní síně a vazby, to tam být nemuselo. Fakt mě jeho myšlenky v lochu nezajímají.
Zajímavé bylo info, že v nějakých 51 až vyleze bude STAŘEC co už může být mrtvý...
Nevím jestli v 1860 znali pojem pyroman...
Každopádně jsem netušila že Kartouzy čili klášter jsou vlastně Valdice...
Čtení velmi zajímavé. Leckterý dnešní zločinec, který si zoufá, by asi koukal na odsouzení a výkon trestu tehdy. Lidské osudy velmi zkoušené, nejednou jsem měla slzy v očích.
Doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2019 -
Literární cena Knižního klubu
(2. místo, Cena časopisu Reflex)
Kniha Maxl žhář v seznamech
| v Přečtených | 60x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 66x |
| v Chystám se číst | 41x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
19. století česká literatura vězení, věznice žhářství utrpení vesnice nezaměstnanost Posázaví 2. pol. 19. století český venkov
Autorovy další knížky
| 2019 |  Maxl žhář |
| 2019 |  Nebeské komando |
| 2021 | … stačilo jen říct Jáchymov |
| 2020 | Prodloužená sonáta života Boženy Němcové |
| 2023 | Volyňská rapsodie |
Příběh o odsouzenci mi připomněl maturitní četbu -Máj. Stejně jako chudák Vilém byl i Max odsouzený za drobné prohřešky a časté krádeže, ale narozdil od Viléma nezemřel. Ani krutou smrtí. Ale z hlediska tehdejší doby a hlavně společnosti nebude mít klid asi nikdy. Oženit se a založit rodinu je pro kohokoli zábavná událost. Ne však pro Maxla, který dokonce i šťastný okamžik musí skrývat.