Mahábhárata – největší duchovní epos všech dob přehled

Leč miluji především naše české legendy, tak Mahabharata je něco úchvatného, vrchol morálních hodnot, cti a hrdosti. Po přečtení prvních 10stran budete mít zmatek ve jménech skoro jistě, ale odměnou vám bude, že stejně jako já, si ta jména po dočtení knihy budete pamatovat do smrti. Kdo ví, třeba je to i kus naší historie, jsme přeci jen indoevropská kultura.

14.12.2018

Pěkně převyprávěný příběh s nádhernými ilustracemi. Ačkoliv jsem si u Rámájany posteskl, že je škoda, že není dostupný její plný překlad, ale jen prozaické zestručňující převyprávění, u Mahábháraty jsem tomu možná naopak rád, že byla předložena v takto zvládnutelné formě. Podle množství veršů v porovnání třeba s Homérovými díly odhaduju, že originál Mahábháraty by zaplnic celou jednu polici. Takto převyprávěná verze je však vměstnána do zhruba desetiny prostoru, který by jinak ve své skutečné šíři zřejmě potřebovala. Myslím, že z dostupných převyprávění je toto vydání Mahábháraty co do počtu stránek nejobjemnější. To hodnotím, stejně jako u Rámájany, jako plus, jelikož kniha má tak vice prostoru zachytit i drobnější detaily příběhu, než její hubenější alternativy.

Pokud jde o příběh samotný, je to buď fantasy přitažená tak moc za vlasy, že je téměř skalpovaná, nebo starověcí indové byli v aktivním kontaktu s pokročilou mimozemskou civilizací. Létající kočáry, nebo kočáry pohybující se bez koní se dá ještě považovat za standartní fantasy. Setkání s létajícím městem, které začne při napadení provádět úhybné manévry, už trochu začíná zavánět Akty X. A když kadence výstřelů indických lučištníků začne překonávat současný obranný systém Phalanx, a střet mocných nebeských zbraní začíná připomínat menší jaderný konflikt, nevím, jestli si nemám indické bohy začít představovat spíše jako zelené (nebo v případě Krišny asi modré) mužíčky z létajících talířů.

Absurdnost lučištnických soubojů zde vyniká Více, než v Rámájaně. Doteď třeba netuším, jak si vlastně mám představit scénu, kdy je hrdina popsán jako vystřelující šípy z luku oběma rukama najednou. V příběhu nad tím jeho spolubojovnící žasnou, a já žasnu s nimi. Stejně tak jen zírám na situace, kdy najednou vystřelují stovky šípů, a jejich soupeř je v letu sráží šípy svými. V Mahábháratě jde ale o tak běžnou věc, že to překvapí jen v prvních okamžicích, a za chvíli vám ani sestřelení tisícovky šípů v letu najednou nepřijde zvláštní.

Souboje se sice dost opakovaly, ale obsahovaly dostatek napětí a zvratů, aby jejich opakování nezačalo být až otravným.

Pokud jde o duchovní poselství, poskytuje kniha zajímavý náhled do filozofie indického náboženství. Příběh obsahuje dostatek různých situací, ve kterých hrdinové čtenáři předvádějí, jaké bylo indické chápání ctnosti a mravnosti, aby si čtenář mohl udělat docela slušný obrázek. Zajímavé bylo také sledovat nabourávání jednoduchosti určitých mravnostních pravidel Krišnou. První polovinu knihy totiž sleduje čtenář hlavní hrdiny a jejich mravní chování, které by se dalo jednoduše shrnout jako - vždy mluvit jen pravdu, vždy poslouchat starší, vždy dodržet slib, apod. A v druhé polovině nastoupí Krišna a začnou se objevovat různá "ale", kličky jak se dají některé závazky obejít, a jak ono "vždy" být čestný nemusí vždy znamenat vždy. Najednou se ukazuje, že mravnostní pravidla nebyla tak jednoduchá a přímočará, a že všude je nějaké to "ale". Ctnost a hřích se místy začínají dokonce prolínat, a v některých situacích dokonce jinak ctnostné chování by mohlo být hříchem, a naopak co by bylo jinak hříchem, může být za určitých okolností cností.