Louka modrých dětí přehled
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33172/bmid_louka-modrych-deti-9pk-33172.jpg
4
72
72
Výbor z povídkové tvorby předního amerického dramatika 20. století.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Louka modrých dětí. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Přiznávám, že povídky nejsou můj oblíbený žánr. Stejně tak Amerika 50. let. Ale i tak, kdyby tyhle, v průměru dvacetistránkové miniatury byly poloviční, ještě pořád by byly dlouhé. Průměrné mi přijdou snad jen úvodní Muž v přecpaném křesle a Tři hráči jedné letní hry.
Uvidím, jestli dám šanci ještě Williamsovi dramatikovi, ale po téhle zkušenosti do toho moc chuti nemám.
Tennessee Williams 1911-1983
Působivé povídky. Mnoho z jeho postav chodí po ostří nože, svléká je z podstaty a vypovídá o světě, který mnohdy nebyl projektován na jejich parametry. Psáno krásným jazykem s hlubokou znalostí všeho lidského. Světově uznávaný dramatik, dává to s přehledem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Louka modrých dětí v seznamech
| v Přečtených | 98x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 37x |
| v Chystám se číst | 17x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
americká literatura výbor z díla
Část díla
- Cucavé bonbóny 1954
- Louka modrých dětí 1939
- Mámin starý omšelý dům 1965
- Matrace vedle záhonu rajských jablíček 1954
- Muž v přecpaném křesle 1980
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 |  Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Čtu o tom, jak Myra přečte Homérův rukopis na jeden dech, a najednou se ocitám ve chvíli, kdy sama držím rukopis v zelených deskách, tajně přečtený; ani nekonečně hluboký nádech mi na něj nestačí, jak hutný, a přitom, nestačím se tomu divit, občas prořídlý verš pokládáš před své nechtěné čtenáře.
Vybavují se mi vlastní verše vznikající téměř okamžitě ve tvé přítomnosti, případně v přítomnosti tvých veršů, když se ti tak daří se mi vyhýbat. Nemám tu však ani jedno, milý výhybkáři. Přesto jsi tu semnou, pro tu výjimečnou chvíli, která stojí na vzpomínkách. Kolem zrající borůvky, třešně, lesní jahody, nahota. Víš, jaké to je býti sběračem, jaké je to býti lovcem, i člověkem. V nedávné rozhlasové relaci mé uši vytrhlo z přemýšlení: "Je jedno, kým kdo je, každý je člověkem."
Díky Myře z Louky modrých dětí za větu: "Slova jsou síť, do které chytáme krásu!"
(červenec 2021)