Panství přehled

06.07.2023

Tak a mám za sebou záver krysej Herbertovej trilógie. Kým som ju zbaštil, trvalo mi to niekoľko mesiacov. Boli to týždne plné temnoty, ostrých zubov, drsných pazúrov, mutantov, apokalyptických výjavov, sexu a hnusu. V dobrom. Snáď. Kým prvé dva diely na 4* v mojich očiach napriek snahe a mnohým fakt dobrým momentom nemali, finále sa nesie v prekvapivo veľkolepom duchu: nastal koniec sveta. Ten ale nespôsobili zmutované hladné krysy, ale, žiadne veľké prekvapenie, blbí ľudia. V ruinách miest prežili poslední jedinci, no všetko vyzerá tak beznádejne (a mnohí sú na tom tak zle), že by azda bolo lepšie, ak by zomreli všetci. Avšak vzhľadom na to, že zmutované hlodavce vycítili príležitosť na nový úder, je dosť dobre možné, že aj zomrú. Výprava post-apokalyptickej Veľkej Británie je silná, pôsobivá a mrazivá. Paradoxne, samotné krysy tu nemajú veľa scén. Ich útoky sú ale tak šikovne strategicky rozmiestnené, že si to možno ani nevšimnete. Jamesovi Herbertovi sa tentoraz podarilo napísať asi najsympatickejšie postavy z celej trilógie. Znova sa potvrdilo, že najsilnejší je v momentoch, kedy katastrofu popisuje skrz mini-príbehy vedľajších postáv, z nich väčšine patrí len jedna kapitola a na jej konci sú zlikvidované. Akonáhle z tohto poviedkového rázu prejde na románovejší štýl s hlavným hrdinom a uceleným, postupne sa vyvíjajúcim dejom, už nie je ono. A potrebovalo by to skrátiť; 456 je predsa len ozaj veľa. I tak je to ale jazda a nakoniec áno, vy zmrdi, tú vám tú štvrtú hviezdu dávam. Čo ma ale rušilo, boli bunkre. Špecifické vládne a iné úkryty v deji hrajú dá sa povedať kľúčovú rolu. Je to prostredie, ktoré ma fascinuje. Preto ma neminulo prekvapilo, že v Herbertovom podaní vlastne skoro vôbec nie sú bezpečnostné! Dajú sa v podstate mimoriadne jednoducho zničiť resp. spraviť neobývateľnými. Zásadné veci (napr. komunikácia so svetom tam vonku) sa dajú sabotovať extrémne jednoducho, ba až detsky, až sa natíska otázka, či toto vôbec má niečo (čokoľvek) spoločné so safe house, ktoré by teoreticky mali byť nezničiteľnými priestormi.

27.11.2021

Koukám, že Eraserhead /viz níže/ mi ušetřil práci a skoro všechny postřehy, které mě k Panství napadaly, už uvedl za mě.
Takže jen několik ryze subjektivních poznámek:
Kromě Deníku z Hirošimy jsem snad nečetla realističtěji zpracované jaderné postapo. Pan Herbert opravdu nevynechal žádný drastický a nechutný /a jeden každý z nich v rámci děje naprosto opodstatněný/ detail. Nejdřív v rámci těch "mikropříběhů" s osudy různých lidí, které se jen tak mihnou dějem... což nás teprve připraví na tu pravou noční i denní můru.
Neb krysy z předešlých dvou dílů teď konečně dostaly tu pravou šanci vypořádat se s nepřátelským lidským druhem a pak... kdoví co by se svými novými netušenými možnostmi dokázaly...?
Malá skupinka přeživších musí zoufale bojovat o holý život, samozřejmě jich s počtem přečtených stránek příslušně ubývá... ještě že mezi sebou mají - ano, typického thrillerového "hrdinu" - ač tak trochu proti své vůli, a sem tam mu někdo i pomůže. Ta další klišé, ke kterým má Eraserhead výhrady... tak nic originálního to skutečně není, pouze to, co čtenář spolehlivě očekává, ale zase... co inovativního se v hranicích žánru dá vymyslet, aby to nepůsobilo násilně a samoúčelně? Po tom všem si snad ta hrstka zbylých /a patřičně okousaných/ zasloužila aspoň malinko naděje!
A Steve Culver mi byl náhodou velice sympatický ;-)
Pokud se vám zdá současná covid-doba už nesnesitelná /jako že mně pomalu čím dál víc/, dejte si Panství a kromě pořádné dávky akce, napětí a krvavých epizod se vám dostane i nějaká ta útěcha. Tahle magořina kolem nás je už, mírně řečeno, totální otrava, ale... no, nebudu srovnávat nesrovnatelné.
K dokonalosti knížce přece jen něco chybí, takže rozmilá zvířátka a několik statečných to ode mě mají za čtyři a půl rozsekaných zmutovaných potvor.