Prokletí: Jaro komisaře Ricciardiho přehled

02.04.2023

(SPOILER) Dávám plný počet a nemůžu vypisovat všechny aspekty, proč tomu tak je, to by byl dlouhý komentář. Tohle je opravdu krásná série, jak svými náměty, osobou vyšetřovatele a prostředím, tak i těmi věcmi okolo, popisy nálady ve společnosti, projevy ročního období, ale hlavně trefnými postřehy z lidského života. Detektivní práce probíhá tak nějak mimochodem, přitom reálně, svědci a podezřelí jsou vyobrazováni velmi lidsky, s pochopením jejich povah a pohnutek. No a přidaná hodnota těchto příběhů je schopnost hlavního hrdiny vidět duchy zemřelých a slyšet jejich poslední slova. To je další rozměr, který ozvláštňuje celý příběh a otevírá plno dalších možností, přitom je vpraven s ohromným citem, absolutně nerušivě a přirozeně. V textu je mnoho různých úvah a postřehů k zamyšlení, děj je podáván originálně, např. formou několika odstavců následujících za sebou je čtenář často informován, co v danou chvíli dělají další osoby zapletené do příběhu. Bylo to opravdu krásné čtení.

Ukázka:
"Nastane moment, kdy se umírá. Ne ten moment smrti, myslím moment, kdy se spustí nevratný proces, který vede nevyhnutelně ke smrti. Třeba to trvá roky, ale nedá se tomu vyhnout. Jedna sklenka vína, jedna cigareta. Ta kapka, co přeteče."

06.09.2022

Vzhledem k tomu, že mi doma leží všechny čtyři díly této série, dlouho jsem po přečtení prvního dílu neváhal a rázem se do druhého pustil.

No a vůbec jsem neprohloupil. Komisař Ricciardi a jeho parťák Maione jsou skvělá dvojka. Mají svoje problémy, stinné i silné stránky a Vás to prostě baví číst, protože je to napsané tak emotivně, jak kdyby to bylo ze života.

To, že komisař Ricciardi vidí mrtvé lidi a cítí jejich poslední emoce, jsem zmiňoval již v prvním díle. Opět se ale opakuje to, že díky této jeho schopnosti kniha nabízí sérii neotřelých momentek, které vůbec nesouvisí s dějem, ale čtenáře dokážou emotivně ohlodat až na kost.

Opět se potvrzuje, že Maurizio de Giovanni, coby rodilý Neapolan, má naprosto dokonale přečtenou dobu 30. let minulého století a stejně tak i skladbu lidí, která v té době žila. A to jak v bohatých čtvrtích, tak především v těch chudinských, ze kterých často pramení ty nejsilnější emoce. Tedy smutek a zoufalství, které prostupuje i dějem tohoto námětu.

Námět se totiž točí kolem stařenky, která v jedné takové chudinské čtvrti žila. Chudá ale úplně nebyla, protože ji mnoho lidí buď nemělo rádo a nebo ji znalo jako lichváře nebo kartářku. V obou případech jí ale její život způsobil smrt a tak přichází na řadu komisař Ricciardo, jeho parťák a rozjíždí perfektní pátračku.

Vyšetřovačka se nezvykle promítá s popisem života dané doby v Neapoli, s popisem toho, jak lidi v tehdejší době žili. Je to nezvyklé čtení, ale v kontextu vyšetřování hodně působivé. Hodně mě nadchnul například nápad se zápisníkem. Díky němu jsem byl hodně zvědavý na rozhovory s konkrétními osobami, které autor navíc ještě poměrně věrohodně popsal.

Druhý díl této série mě jednoznačně nezklamal. I proto jsem neváhal a rovnou se pustil do dílu třetího, který se odehrává v létě. A kdy jinde číst takovou knihu než v létě, dokud je ještě ve vzduchu cítit teplý voňavý odér z čerstvě rozkvetlých ibišků a oleandrů.