Kolčava přehled

23.05.2024

Kolčava je jedna z těch nemnohých knih, které mám problém ohodnotit.

Do deváté kapitoly jsem se chytala za hlavu a lomila rukama nad totálně promrhaným potenciálem tohoto úžasného světa, který autorka vytvořila.

Je to něco na pomezí mytologie a fantasy, se spoustou zajímavých postav, špetkou moudrých úvah a zjevnou láskou ke klidu, tichu a životu, ale celé se to utopilo v naprosto nesympatické hlavní hrdince, zkratkovitosti povídek a nedotaženosti děje.

To, že Kolčava žije tak trochu pro sebe a nemá ráda lidi, to bych ještě pochopila. Ostatně, mám to podobně, většina lidí je mi energeticky (a to nejsem žádný senzibil), charakterově a projevově nepříjemná a jejich společnost nijak zvlášť nevyhledávám.

Ale z Kolčavy čiší jistá zahořklost, čpící únava životem, a není tam zkrátka nic, kvůli čemu by si ji člověk mohl zamilovat. No a že má ráda kočky a krmí slepice? Pochopila jsem, ale nepotřebuju to číst pořád dokola.

Autorku nesleduju, prakticky neznám (vím jen, že píše kuchařky), ale celou dobu se do mě vkrádal neodbytný pocit, že čtu o ní a o jejím stárnutí, které je vlastně smutné a hořké. Čeká tohle jednou i mě? Padla z toho na mě tíseň, neboť i já se tomu přibližuju.

Na druhou stranu oceňuju, že ve všeobecné celospolečenské atmosféře adorace mládí a krásy někdo taky ukazuje hodnotu člověka (bytostí), který tyhle atributy věkem už poztrácel a nemůže se o ně opírat.
Dává to tedy jistou naději, že světu máme co nabídnout i po 40, což je příjemné číst. Možná si tu jistotu potřebuje dodat i sama autorka, protože tahle linka je tam velmi nenápadná, na rozdíl od toho motivu smutného stáří.

Vnitřní ilustrace jsou úžasné a připomínají mi některé staré knihy, proto trochu smutně koukám na tu na obálce, protože se podle mého zase tak nepovedla.
(Nezapomeňte obálku nazvednout, vykoukne na vás "easter egg". :-) )

Palec nahoru dávám za některá neotřelá moudra, s kterými v hloubi duše souzním a která vyvracejí mainstreamové ezobláboly o ženství a mužství, kde autorka nestraní žádné z poloh, navrhuje smír a střed, bohužel ovšem nejspíš ani ona nemá představu, co to přesně znamená, takže konkrétní řešení mužsko-ženské dynamiky nenabízí. Takže se v tom každý z nás prostě musíme nějak poplácat.

Souzním i s opravdovou láskou k přírodě, přítomnému okamžiku, stromům a prostému bytí.

Závěr knihy mě už bavil víc, ale pocit promarněného potenciálu zůstává.
Knize by možná prospělo, kdyby pár let ještě někde zrála.

Takhle jsme dostali jen trailer něčeho, co mohl být velkolepý večerní film.

3,5/5

24.01.2024

Moc se mi libilo vykresleni atmosfery, nalad, vsech tech vjemu...,ktere dane pribehy provazely, ale ten ustredni dej byl vzdy takovy cernobily, rychle vyreseny, mnoho naznacenych moznych rozvijejicich prvku nakonec casto vubec "nevytezeno"...Ale kazdopadne je to uplne jina kniha, navic plna osobitosti skvele pani Francove.