Každý z nás je legenda přehled

Je mi úplně jedno, jak geniální přehled o světě autor má, je to sjeté. Ať už se do takového vražedného tempa jeho mozek dostal samovolně nebo po drogách, či medikaci, nebo prostě jen má nápady, ale neumí psát... není to pro mě ničím zajímavé a nic bych si z toho nepamatovala. Přečtena 1/4 knihy (první 4 povídky).

16.11.2022

Pozoruhodný cyklus vzájemně propojených povídek jinak vemi plodného autora. Kdysi jsem ocenil především bohatost a nápaditost syžetů, pochmurnou atmosféru provázející každý krok bludného rytíře Juliána. Po opětovném přečtění v zralém věku oceňuji Schweitzerův (který je jinak také vynikající literární kritik) široký, takříkajíc "evropský" kulturní přehled, který není u Američanů vůbec běžnou věcí. S motivy středověkých legend každopádně pracuje citlivě, zajímavě, zasazuje je do jiných kontextů, aniž by rušil jejich význam. Například Povídka "Hrad Luňáků a vran" si vůbec vypůjčuje řadu motivů ze středověké romance "Sir Gawain a Zelený rytíř". Leč i celkově je v textu literárních ech mnoho a záleží na čtenáři, zda a jak je bude vnímat a cenit. Nevím, do jaké míry povídky vznikaly už se záměrem vytvořit z nich celý uzavřený cyklus, ale celek se prostě celkově podařil (byť kvalita textů místy kolísá a autor (překladatel?) se neobešel bez jazykových anachronismů, které na mě vždy působí rušivě). Rozhodně oceňuji, že si vystačí si bez obsedantních a detailních popisů "převalujících se pletenců svalstva", celostránkových popisů manévrujících šiků, sekání hlav, rukou, nohou i jiných oudů našich hříšných těl a rovněž bez pečlivého líčení soulože na každé třetí stránce. Velmi zdařile se při čtení povídek vynořuje jeden specifický rys středověkých romancí - jejich snivý charakter, neexistence objektivního, lineárního a vpřed ubíhajícího času. Rytíř Julián se paktem s čarodějnicí vyloučil z křesťanských dějin spásy a (jsa proklet jako Ahasver) zabloudil nejen v prostoru, ale i v čase. Velmi chytře nechává Schweitzer čtenáře v nejistotě nejen co do vzhledu hrdiny (který rozhodně není ani vyjimečný, ani nepřemožitelný), ale i co do času, v němž se pohybuje - víme toliko, že se zůčastnil I. křížové výpravy a 15. července 1099 dobíjel jako mladík v řadách křižáků Jerusalém. To je jediný pevný bod. Avšak v mimokřesťanském světě plyne čas jinak, občas stojí, občas pádí kupředu, občas teče zpět... A tak ztracený rytíř snad (stejně jako bludný Žid) nenalezne asi nikdy ani Ráj, ani Peklo. Ale stane se legendou.