Samotári přehled

Tak tohle tedy ne. Ještě snad nikdy jsem nenarazila na knihu, která by splňovala definici slova odpad líp než tahle. Vždycky se snažím najít na každém díle aspoň něco pozitivního, na Karanténu jsem ovšem byla krátká i já. Děj je chaotický, povrchní a plný logických chyb a nesmyslů. Neustále přeskakujeme v čase klidně i o týdny dopředu, protože autoři jsou zřejmě líní psát všechno, co se odehrává mezi akčními pasážemi. Ty jsou navíc popsané hrozně zrychleně, bez jakýchkoliv emocí a nedávají ani pořádně smysl. Postavy jsou otravné, ploché, okatě se chováním přizpůsobují ději a nemají žádný pořádný charakter. S výjimkou hlavní trojice, Davida, Willa a Lucy, kteří jsou ovšem tak nesympatičtí, že bych byla radši, kdyby žádné vlastnosti neměli. David se chová neskutečně arogantně, sobecky a přehnaně. Will je zase nebetyčný pokrytec trpící záchvaty žárlivosti, který zřejmě někde ztratil mozek. Lucy se snaží působit moudře, ale přitom je jen ukřivděná a přelétavá. Tihle tři navíc tvoří milostný trojúhelník a asi si umíte představit, jak zhruba vypadá. Celý příběh je navíc prošpikovaný sexistickými poznámkami a posměchem mířeným proti nedokonalým holkám. Dozvíte se taky, jak neuvěřitelně vzrušující je, když vás proti vaší vůli někdo osahává, nebo že existuje slovo „zavlhlé“. Přidejte i pořádnou porci hloupých reakcí, vysvětlení, které nedávají smysl, zápletku jako z béčkového hororu a pilíře příběhu, co se dají podkopat asi stejně snadno jako Davidova autorita. Dostanete naprosto nezapomenutelný čtenářský zážitek. Jen doporučuju číst s lahví alkoholu v sobě.

Nedočetla jsem a opravdu nemůžu udělit ani jednu jedinou hvězdičku.