Jméno větru přehled

21.05.2024

Kvothe je kokot, ale překvapivě jsem mu opravdu fandil.
Všímám si toho, že mnoha lidem vadily rozepisované neakční pasáže, což bylo ovšem něco co mě opravdu udržovalo tady (půjčím si scénu na kterou mě dostal kámoš): Kvothe hraje na loutnu, všichni ho sledují a jelikož je Kvothe strašlivě arogantní tak si vybere jednu z nejtěžších písní. Jaké jsou tady sázky? Kvothe nemá peníze, dluží peníze nebezpečným lidem a opravdu potřebuje jako umělec patrona, zároveň k tomu je mu zakázán vstup do univerzitní knihovny, profesoři ho nenávidí (protože je to přemoudřelý kokot jak bylo už řečeno) a celkově je na tom špatně. A v hledišti je jeho rival (postava, kterou lze jen nenávidět). A co se stane? Kvothemu praskne struna. Co bude dál? Dá to? Dostane namláceno jako tolikrát? Zaplatí dluhy? Bude mít na školné?

Výborně napsané samozřejmě.

28.09.2023

Kvothe je slavný mág, zloděj a vrah. Aby ho člověk opravdu poznal a pochopil, je nutné vyslechnout si jeho životní příběh. Ten začne vyprávět jednomu kronikáři. Zjišťujeme, že dětství strávil ve skupině potulných herců a že po smrti rodičů se musel sám několik let potloukat na nebezpečných ulicích, kde byl často nucen chránit si holý život. Až se nakonec velmi drzým a pro všechny kolem nezapomenutelným způsobem dostal na Univerzitu, aby mohl studovat magii, o které mu bylo kdysi vyprávěno.

Knihu bych rozdělila na tři části - skvělý začátek, zdlouhavý a velmi pomalý prostředek, napínavý konec. Se začtením nebyl problém, pomalu jsem poznávala nový fantasy svět a těšila se na Kvotheho vyprávění. Od jeho dětství přes smrt rodičů až k životu na ulici, to skvěle šlapalo. Pak ale nastoupil na Univerzitu a tam to pro mě uvadalo. Bohužel to trvalo snad 300 stran, kdy jsem měla pocit, že se vůbec nic neděje. Zlom nastal až když z Univerzity musel na pár dní odejít, aby něco vyřešil a tam jsem se zase do toho světa začala vracet.

Byl tu nepatrný náznak romantické linky, která přišla až na samotném konci, jelikož Kvothemu bylo od nástupu na Univerzitu stále patnáct let. Nějaký další vývoj proto očekávám ve druhém díle. Do něj se ale zcela upřímně nepustím, protože 1000 stran mě dost děsí i vzhledem k tomu, jak se mi čtení táhlo už tady.

Kniha má velmi vysoká hodnocení, takže mě její kouzlo nejspíš jen minulo. Pokud máte rádi pomalé fantasy, kde si rádi všímáte každého drobného detailu a kde nepotřebujete na každé stránce nějakou akci, určitě knihu doporučit můžu.