Ještě jeden den s panem Julem přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94583/bmid_jeste-jeden-den-s-panem-julem-FAM-94583.png 4 46 46

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Ústředním motivem je starý manželský pár v mezní situaci. Alice a Jules jsou spolu už padesát let a za tu dobu si vyvinuli řadu rituálů. A tak jednoho rána, stejně jako každý den, probouzí Alici vůně kávy, kterou připravil Jules. Když však manžela následuje do obývacího pokoje, nalezne ho, jak sedí na pohovce bez života. Po počátečním šoku se Alice rozhodne, že tento den prožije se svým mrtvým mužem, aniž by komukoli včetně jejich syna sdělila, že zemřel. Je totiž ještě pár věcí, o nichž spolu dříve nemluvili, a ona by si je s ním ráda vyjasnila… Také se potřebuje s Julem doopravdy v klidu rozloučit, vyrovnat se s náhlou ztrátou a smutkem. Nečekaným způsobem se stane součástí tohoto procesu i autistický chlapec ze sousedství, který přichází na pravidelnou šachovou partii s Julem.... celý text

Literatura světová

Vydáno: 2011 , Eroika
Originální název:

De buitenkant van Meneer Jules , 2001

více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ještě jeden den s panem Julem. Přihlašte se a napište ho.

Komentáře (8)

14.07.2022 5 z 5

kap66

Tato knížečka mi zahrála na citlivou strunu, jen lehce a něžně ji rozezněla. Touha po rozloučení s manželem může být naplněna i po jeho smrti, potřeba něco důležitého mu sdělit má v této podobě dokonce i svůj zvláštní význam. Citlivé, prosté, krásné, hluboko zasahující.

10.07.2022 5 z 5

meluzena

Niterný příběh o ženě, které zemře manžel a ona si dopřává čas, než někoho zavolá, protože...
„Myšlenka na cizí lidi, kteří by různými činnostmi narušili panující intimitu, by zatím nesnesla. Utěšovali by ji a uklidňovali, možná by jí kvůli tomu dali i prášek. (...) Všichni by na ni mluvili a ona by neslyšela své myšlenky jemně plynout k Julovi. Ještě chvíli, slíbila si, ještě chviličku.“
---
„Děkovala Bohu, že v jejím pokoji nesedí žádný šedivý, zdvořile si odkašlávající pohřební zřízenec čekající na to, až se dá do kupy. Že nemusí skrývat žal, aby utěšila vlastního syna. (...) Z Jula vyprchal život jako vzduch z balonu. Pupeční šňůra spojující jeho staré nemotorné tělo s ní a se životem se neustále ztenčovala a třepila. Nyní se přetrhla. Ale vše, co si z něho měla uschovat, už během celého dne získala. Vše, co nemělo být zapomenuto, to, co je spojovalo v dobrých i zlých časech, se uložilo v jejím nitru.
Zkamenělé tělo sedící na gauči bylo jen schránkou pana Jula. Svléknutým pozemským rouchem.“