Jen jednou dostat šanci přehled
Pavel Frýbort
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37991/bmid_jen-jednou-dostat-sanci-gOn-37991.jpg
3
36
36
Jen jednou dostat šanci - 1984, prvotina, jde o příběh fascinace skupinou Katapult. "Jen jednou dostat šanci u dobrý kapely, to byste, nevzdělanci, to byste viděli..." To jsou slova písně skupiny Katapult, která fascinují hlavního hrdinu této knihy. Tony je snílek a rebel. Obětavě pomáhá při stěhování aparatur na koncertech své zbožňované kapely. Naivně věří, že se jednou stane kytaristou Katapultu. Neuvědomuje si však, že ještě nikdy nevyzkoušel své muzikantské schopnosti na veřejnosti. Bezelstný dospívající idealista Tony chce vidět svět krásný, plný lásky a rockové muziky. Tu vnímá jako protest proti životnímu stylu rodičů i oficíální kultuře 80. let. Svět kolem něj je však stále střízlivě ošklivý a nepřátelský. Naráží v něm na vlastní trapnosti a neporozumění ostatních. Tento rockový příběh je originální a napínavý, střídají se v něm ironie a humor s vážnými psychologickými momenty a dramatickými zvraty.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jen jednou dostat šanci. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (7)
"Jen jednou dostat šanci zahrát si rock'n'roll,
to bych tu svoji šanci vyhnal až na vrchol!"
Příběh učně Tondy, který touží být rockovým kytaristou u Katapultu patřil mezi moje oblíbené v 80.letech. Tondův osud hodně připomíná můj vlastní. Stejně jako on jsem chtěl být rockovým kytaristou, a stejně jako on jsem se jím nestal. Na rozdíl od Tondy jsem se ani nevyučil instalatérem, takže na výměnu vodovodní baterie musím zvát odborníky!
Tak tohle byla ta normalizace? Učňovská mládež rebelovala tím, že se chtěla stát členem skupiny Katapult? Jako vážně?
Ono je v té knížce spoustu pravdy. Sny mladého kluka, se kterým to tříská ode zdi ke zdi, šedá ekonomika osmdesátých let, bigbít zlatých slavíků očima bedňáků a nejrůznější zákulisní informace, které dnes po těch desítkách let mezi muzikanty patří mezi veřejná tajemství, třeba že s Olinem prakticky nejde vyjít (protože mu nikdo nesahá ani po kotníky, že), Dědek že byl fajn skromnej kluk že Lhůty a Mamut měl konzervatoř a vlastně ty tři akordy furt dokola neměl až tak zapotřebí.
Toník, instalatérský učeň, je ale tak neskutečně dementní postava, několikrát jsem se kvůli němu přistihl, že knihu odkládám jen kvůli němu.
Pro mě jako pro muzikanta knížka obsahuje spíš cenné informace o tom, jak to bylo dřív, že muzikanti brali honorář za kšeft, technika byli zaměstnanci agentury, kteří hraní cely rok dotovali, aby na Vánoce brali amortizace aparátů, aparatura totiž byla jejich.
Čtyři hvězdičky. Kdyby měl Toník koule a poslouchal třeba Törr, dal bych pět.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jen jednou dostat šanci v seznamech
| v Přečtených | 53x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 26x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1988 |  Vekslák |
| 1993 | Vekslák 2 aneb malý český bordel |
| 1996 | Jen jednou dostat šanci |
| 1990 | Přesilová hra |
| 1999 |  Poslední soud |
Ač prý ostražitost režimu v osmdesátých letech polevovala, v podobě, jak smělo vyjít, je to silně odvážné dílo! Jazykově expresivní, slangové v přímých řečích, s úryvky textů od skupiny... Paralax! Proč ne Katapult, když na obálce druhého porevolučního vydání je už nepokrytě vyštafírován?! Že by přeci jen snaha či nutnost ho knižně nezviditelnit, když míval v různých regionech zákaz? Mamuta spisovatel licencoval na Bizona, budiž, jen egoman Olda se nezapřel!
Sociologická výtěžnost je take mimořádná: aneb hudbou segregovaná společnost na učňákovské sabaty, navoněné travolťáky, starobní dechovkáře. A ovšem zastaralí vs. revoluční, leč dnes už bych v lecčem dal zapravdu spíše dospělým, věk a zkušenost neošálíte. Avšak který kluk nenapodoboval s kytarou v ruce své idoly!
Mám sice o pár let míň, než fanoušek Tony, jak si rád nechává říkat, ale jakmile knihu osnovuje hudba, a pokud se navíc koncert odehrává na Kladně, jakožto rodák odpustím autorovi, že neupřesnil, kde že se zde nachází(-el) onen amfiteátr (?), i to, že se nikdy nejezdí »DO« Kladna, ale vždycky »NA« Kladno. A jelikož takhle mhouřím oči, prohlašuji, že svůj debut, k němuž mě dovedly eponymní vzpomínky manažera textaře Ladislava Vostárka, Frýbort už nepřekonal. 7/23