Jeden život, jedna šance? přehled

12.07.2020

Negativní komentáře mě navnadily knihu si přečíst. Špatná je pro mě kniha, do které se od začátku nezačtu - tady to tak nebylo. Ano, není to žádné veledílo, ale určitě to není ani odpad. Ono se mezi námi takových nešťastných duší určitě vyskytuje mnoho... a každý na to má jiný úhel pohledu. Odsoudit jde lehce, pochopení je těžší...

Pokud někdo čte zaujatě knihu, kde autorka - možná asi i z vlastní zkušenosti- popisuje život - neživot a lásku-nelásku , hlavně však veřejně brečí nad svým nespokojeným životem, kde ani příchod nejen vlastních, ale ani nevlastního dítěte ji neuspokojuje , je podle mě tak citově chladná, nebo spíše nevyrovnaná, , že nepozná, že tím svým právě vypsaným světobolem ubližuje blízkému okolí - tak takového zaujatého čtenáře bych možná nejprve politoval a pak se zeptal našeho ministerstva zdravotnictví, jestli je opravdu možné, že by se svěřilo dítě do pěstounské péče psychicky nemocné ženě, Myslím, že celé povídání je nadnesené, tohle by snad v našem státě jít nemělo a natolik jsou pěstouni testováni, že by našim sociálním pracovnicím tohle neuniklo a sítem by dotyčná osoba rozhodně neprošla. A pokud opravdu prošla, tak bylo něco v rozhodování o pěstounské péči zrovna této labilní osobě , hodně špatně.
Celé se to četlo zvláštně, myslím, že vše v komentáři vystihla evelýny...Nešťastná to žena ... a jen dodávám...bylo od ni - vystudované pedagožky vrcholně nezodpovědné, že přesto, že věděla, co a jak s ní je , vrhla se do toho, aby dělala nešťastné i své nejbližší. Ne až tak nešťastná, hlavně vrcholně sobecká....