Hostina smutku přehled

03.04.2019

Přečetla jsem nedlouho po Harrisově Římské trilogii, takže děj (časově) téměř navazuje a není patrný žádný velký posun od republiky k císařství. Ono totiž není dlouho z knihy vůbec moc patrné, v jaké dějinné době se odehrává, co se v Římské říši děje. Sice se více či méně kmitnou i významní té doby, jako Livia, Tiberius, Seianus či Ovidius (a malý Plinius), ale spíš jen ve formě skic. I když se autorka soustředí na život jedné rodiny velice bohatého patricie a jeho otroků, nedává příliš dlouho tak moc šancí nahlédnout pod pokličku v přeneseném slova smyslu slova (do nádobí a ingrediencí všeho druhu nahlížíme stále). Je to dlouho takové neživé, neslané nemastné, nevtáhne to do "děje", postavy jsou taky spíš panáčkové a v mnohém i hlavní hrdina mi nepřipadá úplně věrohodný (stále se kácí, padá na něj stín, těžký kámen pověr a věšteb). Ale v poslední části se to výrazně změní, zhořkne, protože Apiciova dcera byla dlouho Seianovou manželkou a Řím i pod Tiberiem se musí změnit...
Celkem vzato hodně zdlouhavé a nezáživné, až samtnému akčnímu a smutnému konci (ano, smutná hostina to nakonec byla). Škoda, materiál na vydatný, chutný a pikantní román by byl, ale autorka nedosahuje kvalit mnoha svých kolegů, kteří dovedli antické dějiny podat na románových příbězích jednotlivců dokonale živě.

Musím ještě dodat, že mě velmi udivilo opravdu nelítostné zacházení s nejbližšími domácími otroky: zde si patricij Apicius za velmi drahý peníz pořídí mimořádně zkušeného kuchaře Thrasia, chce svým hostinám dodat puncu vysoké kvality a novátorství, přesto neváhá a celkem bez důvodu sám kuchaře zmlátí jak žito či nechá zbičovat, a to až do té míry, že by se jeho "majetek" taky mohl lehce stát zcela bezcenným...
Další děsivá zajímavost bylo uplatnění práva pater familiae, a to na vlastní matce... Jak měli rádi hezké věci a příjemné pocity, tak se tehdy neštítili ani velmi ohavných a krvavých činů, prováděných i vlastníma rukama, nebo pod vlastní střechou, podle platného práva (Livilla, Seianovy děti).
A taky kniha připomněla jak byl antický přístup k sebevraždě úplně odlišný od pozdější (nebo jen dnešní?) doby, jednak co se důvodů týkalo, a jednak ohledně provedení - za přítomnosti, často asistence jiných, přátel, rodiny a/nebo otroků.