Hory a nekonečno přehled
Viktorka Hlaváčková
Viktorka se během své sedmiměsíční cesty vydala pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Azérbájdžánu. Kniha je plná veselých i napínavých příběhů a rozhovorů s místními obyvateli, doplněných pozorováním toho, jak se při osamělém čase v horách proměňuje poutníkovo vnímání věcí a životních hodnot. Dozvíte se, jak se autorka vyrovnávala s pozorností, kterou osamocená žena na cestách vzbuzuje, se strachem, hladem, nepřízní počasí a byrokracií. „Je to kniha o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál. Taková cesta má prostě svůj smysl.“ píše spisovatel Aleš Palán. V doslovu ho doplňuje filosofka Anna Hogenová: „Mezi ty, kteří jsou živou vodou naší každodennosti, patří i Viktorka Hlaváčková se svým vyprávěním, jehož rezonováním je jediné: člověk je jen rozhovorem a jde jen o to, aby tento rozhovor byl opravdový a nikoli jen trapným zážitkem, který se dá koupit.”... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hory a nekonečno. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (41)
Cestopis o Kavkazu spojený s rozjímáním o životě a smyslu člověka. Zajímavé historky a zároveň hluboké myšlenky.
Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.
Související novinky (1)
Ladislav Zibura: Nejvíc mě nabíjí, když trávím čas s lidmi
29.03.2022
Citáty z knihy (17)
„Situace jednoho, který se rozhodl meditovat v malé cele, je něco úplně jiného než situace druhého, který v ní byl uvězněn.“
„Jestliže člověk dělá něco dobrovolně, je to vždycky úplný opak toho, dělá-li to proti své vůli.“
„Nejlepší pro duši je nemyslet. Ne-mys-let!“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Hory a nekonečno v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 177x |
ve Čtenářské výzvě | 38x |
v Doporučených | 16x |
v Knihotéce | 48x |
v Chystám se číst | 114x |
v Chci si koupit | 40x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
cestopisné příběhy putování cestopisy Gruzie Ázerbájdžán pěší turistika vysokohorská turistika
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Tak tohle byla pecka...
Autorka sepsala (a namluvila, jako audioknihu) svou cestu, kterou podnikla pěšky za 7 měsíců přes Kavkaz, Gruzii až po Ázerbájdžán..
Popisuje krásu krajiny, setkává se s místními lidmi a vypráví nám o nich, ale i o zvířatech a dalších různých a občas i hrůzných historkách, z této cesty..
A nejen to... tyto historky a vzpominky jsou protkané i různými velmi zajímavými myšlenkami a až filozofickými úvahami o životě...
Opravdu velmi zajímavý poslech a já jen vřele doporučuji a obdivuji Viktorii, protože sbalit se (samotná holka) na půl roku a odejít někam do neznáma, kde nevíte co bude, jaké bude počasí, nebo co se všechno může stát, chce velkou odvahu. Já bych to nedokázala a tak jsem ráda, že na to má někdo ,,koule,, a já si to mohu alespoň takhle zprostředkovaně užívat doma v relativním klidu skrze tuto skvělou knihu..
Super a děkuji :-)