Farma přehled

12.12.2023

Jako bych četla jinou knihu než všichni ostatní. Pro mě to byla hrozná nuda. A nepravděpodobná k tomu. Nemůžu svoje výhrady moc konkretizovat, protože tím bych prozradila moc z děje. Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Ani jedno rozhodnutí mi snad nepřišlo logické. Ani jeden důkaz mi nepřišel něco dokazující. u některých věcí jsem vůbec nechápala, proč o nich autor vůbec píše. Kde je pravda, bylo z větší části předvídatelné. A styl vyprávění ve vyprávění mě nebavil. Pozitivní je, že i tato kniha měla konec. Oceňuji ale zajímavý nápad.

26.10.2023

50% - O autorovi z jeho série o Lvovi Děmidovovi vím, že umí splést poutavé, byť často dost překombinované a nepravděpodobné zápletky, a těšila jsem se, že když se vymaní z prostředí sovětské totalitní mašinérie, kterou popisoval spíš jako nadrcený studentík, než jako někdo, kdo si skutečně umí představit, jaké to asi bylo v té době v SSSR žít, mohly by být jeho romány docela pecka. Navíc v tomto se pouští do atmosféry uzavřené komunity švédského venkova, a jelikož je sám původem částečně Švéd, říkala jsem si, že by mu to mohlo sednout. Sama mám navíc příběhy šmrncnuté Skandinávií dost ráda, tak co by se mohlo při čtení takové knížky pokazit?
Ale jsem zklamaná a původně jsem chtěla hodnotit ještě hůř - vyprávění paní Tilde mi nesedlo, někdejšímu harmonickému vztahu s jejím synem Danielem jsem nevěřila, natahování toho, co vlastně Tilde zjistila, mě dost otravovalo a několikrát jsem se přistihla s úvahou knihu odložit, protože mě vlastně ani nezajímalo, jak to tedy vlastně všechno bylo - jestli si to novopečená seniorka a rádobyfarmářka vracející se po padesáti letech na důchod do rodného Švédska všechno vymyslela v rámci jakési duševní poruchy, kvůli které ji nahání zpět do Londýna i její vlastní manžel, anebo se skutečně stala obětí spiknutí korupcí prolezlé místní komunity, která ji nikdy nepřijala mezi sebe a navíc tají strašlivé zločiny. Její vyprávění je navíc podivně odosobněně oddělené od vyprávění jejího syna (v jeho případě se autor navíc tak trochu svezl na vlně LGBT+, protože na rovinu - Danielova homosexualita zas tak stěžejní pro ten příběh nebyla, aby se tam v sobě musel natolik pitvat), který byl tak nějak celkově nevýrazný a nebavil mě. V posledních asi 40 stranách se autor nakonec přece jen dokopal k rozuzlení, za nějž zvyšuji hodnocení (byť ve skandinávských rodinných příbězích nejde o motiv zdaleka ojedinělý), a podle mě je dost škoda, že taková nebyla celá kniha.