Etika budoucnosti přehled

20.05.2024

S některými názory souhlasím více (např. s užitečností "odkouzlit" technologii a zviditelnit její procesy) s některými méně. V tom samozřejmě není problém.
Bowles ovšem k etice přistupuje s arogancí naivního technokrata, který si nepřipouští, že věci nejsou takto jednoduché – etické teorie používá, jako by to byly návody na opravu pračky. Tři hlavní etické směry (deontologie, utilitarismus a etika ctnosti) jsou pro něj samoobsluhy s volným výběrem principů, které užívá podle momentální potřeby. Přitom zcela přehlíží, že jde do velké míry o nesouladné, konkurenční teorie. Bowles se tváří, jako by zaujímal jakési nadřazené hledisko, z nějž je možné všechny tři přístupy bez problémů sloučit. Z žádné takové nadřazené pozice ale ve skutečnosti nevychází (na jednom místě pak o sobě prohlašuje, že je deontolog, aniž by mu dělalo nejmenší problém brát argumenty kdekoli jinde). Je pak ovšem otázka, zda je jeho hledisko vůbec "etické". Přes tuhle nekonzistenci v dílčích ad hoc použitích konkurenčních principů neváhá čtenáře ujišťovat, že ten a ten argument jsme si již dokázali v té a té kapitole – např. tzv. deontologickým testem atp.

O jeho chápání zmiňovaných přístupů mám také pochybnosti. Utilitarismus (respektive konsekvencialismus) má ještě celkem správně. Nejsem si ale jistý, jestli dobře rozumí Kantovým maximám zobecněného jednání. Bowles si Kanta vykládá jednoduše tak, že si může vzít jakékoli dílčí jednání a představit si, zda by bylo ok, kdyby se tak choval každý. Ne každé jednání samo o sobě je však maximou, jinak by bylo možné vyvozovat docela nesmyslné závěry – např., že není správné kupovat tuňáka, protože kdyby každý kupoval tuňáka, poptávka po tuňácích by byla tak velká, že by následný výlov způsobil vymření druhu; nebo že není správné chodit každý den do divadla, protože pokud by každý chodil denně do divadla, ostatní volnočasové instituce by zanikly, což by byla zřejmá společenská ztráta. Bohužel k tomu Bowles takhle přistupuje.
Jeho interpretace etiky ctnosti jako subjektivního kritéria, s jakými ctnostmi by chtěl člověk žít + test, že se máme chovat tak, jako by se každé naše jednání mělo octnout na stránkách novin, je už úplně zavádějící. Mám z toho pocit, že se s touhle teorií autor výkladově popasoval tak nanejvýš na stránkách wikipedie. Celkově mám pak dojem, že Bowles etice příliš nerozumí, což ovšem u knihy o etice vnímám jako docela závažný nedostatek. Autorovo alibistické prohlášení: "nejsem ekonom ani opravdový etik" pak moje podezření příliš nemírní.

Bowlesovy závěry se tedy příliš vážně brát nedají. Kromě toho kniha obsahuje řadu pošetilých tvrzení až úplných blábolů. Sepsal jsem některé z nich, jelikož se ovšem jejich výčet nevleze to tohoto komentáře, viz "Diskuzi" ke knize.

Témy, o ktorých autor hovorí sú závažné, ale akoby aj jeho predstavy, ako sám píše, "skreslila virtuálna realita". Autor si napr. pletie roboty s ľuďmi: vystríha pred neslušnými rasistickými a sexuálnymi narážkami na digitálnych asistentov. A (väčšinou anonymnú) verbálnu kontamináciu sociálnych sietí stotožňuje so slobodou slova, ktorú považuje za nezodpovednú a dokonca nebezpečnú. Za skutočnú slobodu považuje slobodu od škodlivých prejavov.
God save us from future ethics.