Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století přehled
Kate Raworth
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460227/bmid_ekonomie-koblihy-B5a-460227.png
3
9
9
Kniha představuje nový způsob ekonomického myšlení, v jehož středu stojí environmentální a sociální udržitelnost. „Kobliha“ už dnes inspiruje státy i města v moderním přístupu k jejich rozvoji. Model navržený ekonomkou Kate Raworth nabízí alternativu k ideologii růstu za každou cenu. Umožňuje představit si takovou ekonomiku, která by dala všem lidem důstojný život a přitom respektovala hranice naší planety.... celý text
Literatura naučná Ekonomie a obchod
Vydáno: 2020 , IdeaOriginální název:
Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st Century Economist , 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (7)
Za mě dobré. Srozumitelným způsobem předložená jak kritika stávajících ekonomických paradigmat, tak i načrtnuté alternativy, které jsou zároveň doplněny i příklady z praxe. Nejde tak jen o teoretický (a prázdný) konstrukt bez vazby na realitu. V dnešní době, kdy starý dobrý kapitalismus selhává na každém kroku (kolapsy globálních řetězců, nefungující trhy s energiemi, válka, narůstající enviromentální krize) je dobré si uvědomit, že alternativa existuje. Alternativa k bezbřehému Růstu růstu a to za pomoci udržitelného rozvoje. Že přechod na ekonomii koblihy by byl obtížný? Jasně. Ale jaké jiné možnosti máme? Vždyť jsme se dostali do bodu, kdy trhy (ne lidé) rozhodují i o tom, kdo bude v Británii ministerským předsedou!
K výtkám uživatelů přede mnou. Dle mého kniha není ucelenou učebnicí ekonomie. Naopak, snaží se o přístupný jazyk, srozumitelný i neekonomům. Nejde o konkrétní a vyčerpávající případovou studii plnou vzorců a schémat. Spíše než odborníkům je určena široké veřejnosti. Že jde o kritiku z levicových pozic? Ano, kniha je ideologická. Ale je možné se ideologii vyhnout? Dle mého ne. A ona výtka ohledně Číny. O té se píše snad jen v jediném odstavci. A ano, píše se, že něco dělají i dobře. Však to neznamená, že tím autorka ospravedlňuje vše, co se v Číně děje. Jde o jediný odstavec! To už mi spíše zavání honem na čarodějnice a prázdnou kritikou pro kritiku...
Jsem překvapená dvěma tak moc negativními komentáři. Klíčovou myšlenkou knížky je podle mě to, že ekonomie prostě není matematika - což je bohužel přesně způsob, jak ekonomové (včetně např. centrálních bankéřů) s ekonomií zacházejí. Pro mnoho ekonomů je to bohužel slepá skvrna. Kritka pana Štencela na stránkách Liberálního institutu (odkaz v příspěvku níže) krásně ilustruje, proč knihy jako Ekonomie koblihy musí být napsány.
Neexistují žádné ekonomické zákony (srovantelné např s fyzikálními zákony). Ekonomie je společenský systém a jak si ho nastavíme, tak ho budeme mít.
Obviňovat autorku, že to nemá pořádně rozmyšlené, je trochu nefér. Ekonomie jako disciplína se rozvíjela celá desetiletí a přesto v praxi zjevně nefunguje. V krátkodobém horizontu sice zvyšujeme životní úroveň a jsme schopni nakrmit stále rostoucí lidskou populaci, v dlouhodobém horizontu si však ničíme samotné základy fungování ekonomického systému - přírodu a společnost. Je ovšem naivní se domnívat, že alternativu vymyslíme přes noc. (Což neznamená, že bychom se neměli snažit.)
Za mě velmi užitečná knížka.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 11x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 37x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 5x |
Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století
V mnoha směrech názory Raworth jsou radikální, hlavně v tom, jak zpochybňuje zavedená a posvátná dogmata tradiční ekonomie. Vždycky ale dobře vysvětlí, proč by dogmata neměla být dogmaty a že v mnoha případech sami autoři oněch dnes posvátných ekonomických pravidel měli pochybnosti nebo to vlastně původně mysleli trochu jinak. V některých směrech zase zdaleka ne tak radikální, jak jí kritici a oponenti nerůstového hnutí (většinou hlavně ti, co znají „nerůst“ jen z doslechu a neobtěžovali se něco si o hnutí skutečně zjistit) přisuzují. Je to moc zajímavé čtení a to, jak hysterickou kritiku knížka sklízí od konzervativců z Liberálního institutu, ukazuje, jak moc je takové bourání dogmat zapotřebí.