Dům u hřbitova přehled

14.04.2024

Tuhle knížku jsem si koupila na nějaké akci Hororconu, pokud si dobře vzpomínám. Anotace zní docela lákavě. Starý dům u hřbitova, který podle pověstí obchází přízrak se má proměnit v zábavní strašidelný dům. Co se může pokazit, že?

Začátek je hodně pomalý, trochu jsem se nudila a vadilo mi, že autor potenciální okamžiky k prohloubení atmosféry a mrazení často přecházel velice rychle, takže jsem četla a byla jsem u toho taková vlažná.

Ke konci první části se ovšem dočkáme dost dobré erotické scény a pak už to docela jede. Ne, že bych se bála, ale aspoň jsem byla napnutá, co bude.

Téměř celá kniha má nádech lehké duchařiny, tedy alespoň dokud se nedostanete na posledních 70str. Tam totiž autorovi úplně přepne, jakoby si zničehonic řekl, že se v knize málo krvácelo, a že to vezme z gruntu... pro jistotu.

Pořád jsem se nebála, spíš jsem občas znechuceně krčila nos. V téhle části už se bát prostě nemůžete, jen sledujete a děláte si pomyslné čárky za každou mrtvolu.

Paradoxně má v sobě příběh jakousi zvrácenou romantiku a formu lásky.

Vadilo mi jen pár věcí, a to, že se postavy chovají jakoby jim to vůbec nemyslelo. Hlavně Mike. A že byla celá ta duchařská vějička v prvních 3/4 knihy hodně účelová. Autor chce prostě šokovat,navzdory tomu, že pak některé věci postrádají logiku. Jo a ten barák je pěkný bludiště. Nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole.

Podtrženo, sečteno šlo rozhodně o zajímavý zážitek. Bylo to dobře napsané, rychle to do mě padalo, bylo to napínavé. Ale zjistila jsem, že já tyhle krváky číst nemusím. Mám ráda mrazení a plíživý strach, ale jak se to promění Texaský masakr motorovou pilou... ne děkuji.

20.11.2023

Nejde mi na mysl, proč kniha mnoha čtenářům přijde tak „jednoduchá“; dějově mi přišla nápaditá a za „pouhý slasher“ tento svazek nepovažuju. Musel bych totiž ignorovat zhruba tři čtvrtiny pozvolna gradujícího děje. Ten je první nevýhodou, díky níž se netrpěliví čtenáři nedovedou ponořit do jádra knihy hlouběji. Vyzdvihnout musím zejména evoluci vztahu Mike-Katie; ano, čtenář to celou dobu tuší a čeká, ale vidět jak se nenápadně vyvíjí Mikova motivace, je něco fascinujícího.
Zatímco první půlka knihy je prodchnuta (ne)nápadným sváděním, ve druhé se atrakce otevírá naplno, aby se zvolna proměnila v masomlejnek. To je druhá věc, která může slabší povahy odradit. Dá se tušit, že většina postav je maso na porážku a že vám je někdo s chutí naporcuje. Celá ta slasheroidní část mi přijde lehce navíc (pominu-li její význam pro děj). Nicméně si nestěžuji, byla to jízda a v případě jedné kapitoly mě u srdce svíral ledový pařát strachu.
Třetí důvod, který potenciální čtenáře může odrazovat, je řada odkazů na autorovy oblíbené horrory. Sám sice nemám filmový horror až tak nakoukaný, ale docela jsem se chytal (zmínka o filmu Guma mě vyloženě potěšila). Ovšem pokud se do téhle knihy pustí jedinec horrorem nepolíbený, potěš Pandu. Takový čtenář si stěží vychutná to, že má někdo přezdívku Argento nebo Lucio, protože celý odkaz půjde mimo ně.
Fajn četba pro milovníky krváků, čarodějnictví a horroru obecně.