Tarzan z rodu Opů přehled

22.02.2024

Od prvního vydání uteklo sto dvanáct let, a přesto Tarzan z rodu Opů strčí do kapsy leckterou současnou konkurenci na poli dobrodružného románu. Samozřejmě by asi Edgar Rice Burroughs dnes měl problém s gender normou a rasovou korektností, protože jeho představa ideálního člověka je založená na mužském rodu, britském občanství a šlechtickém rodokmenu. Ovšem bez jakýchkoliv zbytečných řečí předkládá na necelých dvou stech stranách fascinující příběh hrdiny, vyrůstajícího v džungli, který hravě přebírá její pravidla přežití a nakonec je i úspěšně aplikuje v takzvané civilizaci. Archaická stylistika pak dodává vyprávění nenapodobitelný šmrnc, díky kterému s úsměvem přehlédnete dobové názory či praktiky. Zároveň lze příběhu jen závidět živost, s jakou se dere kupředu, nekompromisně řešíc problémy okamžitě, bez nějakých tanečků a psychologických kudrlinek. Přitom zápletka je skromná, třebaže plná boje s šelmami všeho druhu, ty lidské nevyjímaje. Krystalická esence romantiky a dobrodružství.

Tak nám zabili Tarzana,paní Müllerová!
Ano, vydání celé série od Paseky zasadilo bílému opičákovi poslední ránu. Kdo kdy četl pod lavicí tomu je jasné , že dobrodružnou knížku z poloviny dělají ilustrace. Zdeněk Burian, Jiří Wowk! To jsou jména, a jejich obrazy mi zůstávají v hlavě desetiletí. Ne tak zdejší, zřejmě umělecké podivnosti. Tarzan je legenda, toto vydání (1991 Paseka) nehodnotím, abych nečastoval oblíbené nakladatelství odpadem právem tomuto paskvilu náležejícím.