Dinotopia: Krajina mimo času přehled

24.08.2023

Jedna z nejkrásnějších knížek. Kouzelný mírumilovný svět doprovázenými vlastními nádhernými ilustracemi autora, známého výtvarníka Jamese Gurneyho. Škoda jen, že u nás nevyšly všechny jeho knížky ze světa Dinotopie.

31.08.2022

* „Je čas, aby se vylíhl Kentosaurus. Je čas sázet proso. Čas, aby se otevřely květy magnolie. Profesore Denisone, obávám se, že si pod pojmem čas stále představujete nějaká čísla.“ [Autor neobjevil nic nového, jak si zřejmě myslel. Tomuto pojetí času — čas k něčemu namísto čas jako bod na ose — se říká kairos a znali ho už staří Řekové. Ale formuloval to moc hezky.]
* „Já jsem se teď například vrátil z pěkného koncertu jednoho Edmontosaura, který hrál táhlé tóny na jediné struně, využívaje ozvěny přírodního amfiteátru, a své hudbě dodával rytmus krátkými štěkavými zvuky.“
* „Většina dinosauří literatury ani není napsána na svitcích. Mlhavé představy, klepy, nudné anekdoty a špatné vtipy se píší do krabic s pískem, a tak mohou být snadno smazány.“
* „V roce 1582 se plavil námořník aztéckého původu Tluca Uman na palubě lodi San Pedro. Když loď ztroskotala, zachránil ho delfín i s jeho zásobou [obiloviny] Chenopodium tluca, skrytou ve skořápkách kokosových ořechů. Od té doby se rostlina v Dinotopii hojně pěstuje.“

Podle Eurobarometru si 15 % Čechů (a například 42 % Turků) myslí, že lidé a dinosauři (míněno neptačí) žili společně. Už vím, kdo za to může — James Gurney se svou „Dinotopií“. :D

Příběh je přinejlepším průměrný. Viktoriánský přírodovědec se synem ztroskotají v neprobádaných mořích. Delfíni je zanesou na ostrov, kde v míru žijí nejen lidé různých ras a kultur, ale také dinosauři, pterosauři a pravěcí savci. Zvířata mají civilizaci včetně písma nebo stavitelství a dovedou komunikovat hudbou, tancem i vlastními jazyky. Lidé je vnímají jako rovnoprávné partnery. — Děj se omezuje na cestu obou Denisonů po rozmanitých zákoutích Dinotopie, přičemž jejich cíle se liší a mění (profesor si po většinu času přeje Dinotopii opustit, Will se hodlá stát jezdcem na quetzalcoatlovi). Zápletku příběh nemá, pointu rovněž ne.

Autor je ale především malíř, takže text tvoří vlastně jen komentář k nádherným malbám. Gurney na nich ukazuje nejen dinosaury sdílející příbytky a povolání s lidmi, a třeba také svou představu, jak by vypadala egyptská, antická či tibetská architektura s dinosauřími motivy. Malby i text prostupuje étos vzájemné úcty mezi všemi tvory; nikdo nikoho nezneužívá, dokonce ani neloví. U lidí je to tak v pořádku, u ještěrů to vyvolává úsměv. Zdá se, že autor udělal vegany i z většiny svých -saurů; pročež třeba překřtil Oviraptora na „Ovinutrix“, chůvu vajec.

PS. V rukách školáků, jimž je knížka určená, by mohl překlad PhDr. Holubové, pravopisně dost kreativní (mj. v užívání i/y), natropit pořádnou neplechu. Formulace „pozvedl obočí směrem k Willovi“ pak vyvolává otázku, zda Dinotopijci dovedou natáčet obočí doprava a doleva..., ale hádám, že ne. :D