Čosi čudné vo mne přehled

08.02.2023

Jedinému tureckému nositeli Nobelovy ceny za literaturu Orhanu Pamukovi (*1952) už vyšly v češtině (v Argu a převážně ve skvělých překladech Petra Kučery) všechny romány kromě prvotiny a ještě další dvě nerománové knihy, celkem již 11 titulů. Zatímco dva u nás posledně vydané romány mě trochu zklamaly – raný Tichý dům (1983) svou chaotičností a nejnovější román Rusovláska (2016) jistou schematičností a chladností (Pamuk má zkrátka mnohem lepší kousky) –, na předposlední román Cosi divného v mé hlavě (2014), který vyšel česky nedávno, jsem se těšil, protože sliboval, že půjde o "starého dobrého Pamuka", pečlivého kronikáře rodného a milovaného Istanbulu, který vypráví obšírně, podrobně, někdy možná i trochu zdlouhavě, ale pro mě neodolatelně...
A vskutku, přesně takový tento téměř pětisetstránkový román je a nejspíš bude patřit k těm lepším autorovým dílům, kterých je ostatně většina, protože spisovatel je to skvělý a udržuje si velkou kvalitu. Titul díla je citátem z Wordsworthovy Předehry. Odehrává se během více než čtyřiceti let, od roku 1969 do roku 2012, a jeho hlavním hrdinou je Mevlut, pouliční prodavač jogurtu a tradičního lehce alkoholického nápoje bozy. Mevlut pochází z chudé vesnice ve střední Anatolii a ve věku 12 let přichází za otcem do Istanbulu tak jako mnoho chudých přistěhovalců. Má své sny a touhy a později se zamiluje do jedné dívky, kterou vidí na svatbě. Píše jí několik let dopisy a pak ji unese z její vesnice. Touto událostí román začíná, v roce 1982. Jak však Mevlut zjistí, došlo k podivné záměně a unesená dívka je sestra té, do níž se Mevlut původně zakoukal... Pak se autor vrací v čase zpět. Vyprávění ve třetí osobě je ozvláštněno tím, že do něj občas krátce promluví postavy, které mají s Mevlutem něco společného, a doplňují tak děj i portrét doby a proměny Istanbulu svým pohledem... A nebývá časté, aby v románu byl také rejstřík osob a chronologie událostí; na začátku je i přehledný rodokmen.

29.10.2022

(SPOILER) Hezká kniha o předměstích Istanbulu, tvořených slumy, zvanými gecekondu, kde ještě kolem roku 1970 žili lidé v bídných, na černo postavených domech. Kniha je také o lásce hlavního hrdiny k této části města. Také o manželství, o nedorozumění v milostných dopisech, které zraňují a trápí hrdiny celý život. Je to vlastně rodinná sága, o vztazích mužů a žen, je také o tom, jestli i další generace žen budou žít v podřízené roli nebo začnou zvedat hlavu. Kniha jako jedna z mála ukazuje život obyčejných Turků v nové době. Není v ní skoro nic o vztahu k náboženství, spíš tak trochu přežívání zaběhlých tradic v hledání partnera a rodinném životě. Důležitý je spokojený život s hodným člověkem v kruhu širší rodiny.