Cesta k Wigan Pier přehled

Cesta k Wigan Pier
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80472/bmid_cesta-k-wigan-pier-8nz-80472.jpg 4 67 67

Na návrh svého nakladatele strávil George Orwell v roce 1936 několik měsíců v severoanglickém hornickém městečku Wigan, aby zde dokumentoval otřesné podmínky, v nichž zdejší dělníci žijí a pracují. Po této zkušenosti napsal reportážní prózu Cesta k Wigan Pier, v níž přesně a živě popisuje bídné ubytování, nuzné výdělky a ubohou hygienu, jakož i nemoci a podvýživu, jež místní horníci často zakoušejí. Po tomto soupisu bídy a beznaděje přechází autor k abstraktním úvahám o povaze socialismu, jeho výhodách či nástrahách, a dochází k názoru, že socialismus by měl usilovat spíše o obyčejnou lidskou slušnost a podílnictví než o politicky rigidní stranické hnutí či neprůstřelný filozofický systém.... celý text

Literatura faktu Sociologie, společnost Žurnalistika, publicistika
Vydáno: , Argo
Originální název:

The Road to Wigan Pier , 1937


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesta k Wigan Pier. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (12)

TipsyChipsy
13.08.2023 5 z 5

(SPOILER) Je to citlivá analýza společenských rozporů anglické společnosti roku 1937. Orwell popisuje různé vrstvy, podle vzdělání, peněz, statusu. Začíná to realistickým popisem života horníků v severním Walesu a Anglii, jak nezaměstnanost ničí důstojnost člověka. Následuje upřímné odkrytí různých pocitů nadřazenosti, třeba severu proti jihu Anglie, severu Evropy proti jihu. Ukazuje systém vrstev anglické společnosti, kdy pro vyšší vrstvu jsou dělníci podřadnou smrdící spodinou, které se fyzicky štítili. Orwell píše o sobě, jak ho vychovali k tomu, aby se s chudými dětmi nekamarádil, aby od nich nechytil přízvuk spodiny. Stydí se za to, že pracoval jako policista v Barmě. Chápe rozpor mezi tím, že je špatné otročit si jiný národ a na druhé straně, je díky tomu impérium mocné. Čtenář se také dozví, jak se dostal mezi tuláky, jak líčí v knize Na dně v Paříži a Londýně. Zamýšlí se nad budoucností lidstva. Kam povede mechanizace a industrializace, bude mít člověk ještě radost z tvořivé práce? Zmínil Karla Čapka a R.U.R. A na první místo tehdejší doby stavěl společnou frontu proti fašismu. Číst Orwella je úžasné, protože i složité myšlenky podával srozumitelně a jeho úvahy byly objevné, nadčasové, vizionářské.

Clivicus
17.06.2023 5 z 5

Ze své návštěvy osmahlých horníků (ačkoli jejich pokožka je spíše zvyklá uhelnému prachu než žáru slunce) a jejich příbytků a rodin si Eric Arthur Blair odnesl mnoho moudrosti, jíž by v žádném dlouhém pojednání o marxismu, proletariátu, buržoazie a dějinné nutnosti nikdy nedobyl.
Je to právě ten popis těžkého a lopotného života ochuzeného horníka, kterým se Orwell snaží připomenout pravý úmysl slušného socialismu.
Orwellova diagnóza chabnoucího socialismu, ztrácejícího půdu fašistům každým dnem, je určitá skupina socialistů, kterou vystíhají ona silná slova:
Sometimes I look at a Socialist - the intellectual tract-writing type of Socialist, with his pullover, his fuzzy hair, and his Marxian quotation - and wonder what the devil his motive really is. It is often difficult to believe that it is a love of anybody, especially of the working class, from whom he is of all people the furthest removed.
(Čas od času přemítám nad oním socialistou ano nad tím badatelským druhem, sepisujícím pojednání, se svým svetříčkem, se svými chundelatými vlasy a svou zásobou Marxových hesel hledaje, co ho probůh opravdu pohání. Člověk by mnohdy stěží přijal, že je to láska ke komusi, a už vůbec k dělnické třídě, od níž je ze všechněch lidí nejvíce vzdálen.)

Je to vskutku provolání k zahození marxistického žargonu a tlachání z trpkosti a k opravdovému lidskému a slušnému socialismu ve prospěch nejen těch, co se živí krumpáčem, ale i těch, co se sotva živí kuličkovým perem.


LEGACY
02.06.2023 4 z 5

Je celkem povzbuzující si přečíst Orwellova přívětivá slova k pracující třídě, jejímu nasazení, postoji a uvědomění si, čemu všemu této skupině tvrdě pracujících vděčíme. Díky pracovní třídě si můžeme hrát na kanceláře, byrokracii a sledovat kolesa mašinérie zpovzdálí. To drsné svědectví, které světu zpracoval na severu v industriálních ghettech starého Wiganu je silné kafe i pro posledního mohykána dolu Darkov. Neustálý prach, vedro k zešílení, klaustrofobie, hrbení se, lámajíce podpěry nad hlavou, v temnotě několika set metrů podzemí, a to vše za pár mizerných šupů. Tihle lidi a jejich osudy by se měli citovat do novodobých fabrik a pracovišť, kde se lidé ohánějí právy, bonusy, placeným volnem, nemocenskou a dovolenou navíc. Přál bych si, aby věděli jak vypadal "GRIT", když se rubali peníze a statusy zemí na úkor blaha pracujících. Jak se dřelo, s čím se museli vypořádat, že je ty autobusy nevyhodili přímo před recepcí, že někteří by neměli ani na ten autobus, někteří možná museli i ten oběd vynechat, aby měli něco více pro rodinu tísnící se v jedné shnilé chatrči, kam zatékalo a vy jste nevěděli jestli jste na záchodě, nebo v obýváku. Tahle kniha mně osobně moc pomáhá. Zejména, když jsem sám v pracovním procesu a doléhá na mě únava. Asi už to někdo řekl, ale zopakuji to - je sakra neuvěřitelný jak jsme zpohodlněli a jak líní jsme - ano, stárnu.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Cesta k Wigan Pier v seznamech

v Právě čtených2x
v Přečtených84x
ve Čtenářské výzvě6x
v Doporučených5x
v Knihotéce36x
v Chystám se číst60x
v Chci si koupit21x