Caligula přehled

05.11.2023

Ok, Camusův Caligula. Dostáváme se k němu v momentě, kdy ztratil svou sestru Drusillu, se kterou měl hardcore incestní vztah. Co z Caliguly udělalo ikonického bad boye mezi všemi římskými císařy pro Camuse není až tak atraktivní nebo zásadní, jako spíš použít Caligulovu nechvalně známou, a současně jaksi nejasně dochovanou, vládu jako motiv k popisování svých existenciálních myšlenek, je tu motiv samoty, nesmyslnosti a absurdity lidského života, ale taky motiv hledání jisté absolutní svobody, která řídí Caligulovy kroky. A když jste císař, můžete tak nějak všechno... a řekl bych to takhle, Caligula se tu nachází hned po smrti sestry, jakoby tohle bylo spouštěčem, na křižovatce... a rozhodne se jít všemi směry a stejně tak všemi směry to i obhajuje (třeba scéna s vypitím jedu mě upřímně rozesmála, protože, co na to máte říct, když pro někoho pravidla prostě neplatí? Caligula: "Anyways..."). Jeho vláda se začne potýkat velice brzy s problémy a za necelé čtyři roky téhle tyranie, kde opravdu nejde o "malé věci" se Řím nachází lidově řečeno "v hajzlu" i se svými akvadukty. Spiknutí je jen otázkou času, klasický římský ending, jakbysmet, ale bavilo mě to asi víc, než mě obvykle Camus baví, většinou na něj moc nalazený nejsem, ale tohle je holt velmi atraktivní námět.