Božský imperátor Duny přehled
Frank Herbert
Božský imperátor Duny je již čtvrté pokračování velkolepé ságy – jednoho z nejúžasnějších science fiction eposů všech dob. Na Arrakis uběhly tisíce let a kdysi pouštní planeta je nyní zelená a plná života. Leto Atreides, syn spasitele a imperátora Paula-Muad’Diba, stále žije, ovšem už není pouhým smrtelníkem. Aby zachránil budoucnost lidstva, obětoval svoji vlastní tím, že se spojil s písečným červem, díky čemuž může panovat jako Božský imperátor Duny dalších tři a půl tisíce let. Leto ovšem vládne pevnou rukou. Po proměně ztrácí nejen svůj vzhled, ale také lidskost. Rebelové, vedení Sionou Atreidovou, povstávají, aby se postavili proti jeho tyranské vládě. Siona však netuší, že Letova vize Zlaté stezky vyžaduje, aby naplnila osud, po němž nikdy netoužila a který si ani nedovedla představit...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , BaronetOriginální název:
God Emperor of Dune , 1981
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Božský imperátor Duny. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (50)
Po brilantní Duně a kolísavých pokračováních přichází totální ústřel. Kniha chce být všechno a ve výsledku není nic. Její děj by se dal zkrátit na 50 stran. A ten zbytek? Je plná filozofických úvah, kterým ale chybí jakákoliv logická opora a výstavba argumentů, takže to celé vyznívá jako štěkání do prázdna. Sociologické, psychologické a další postřehy na tom nejsou o moc lépe. Herbert zde na první pohled může působit jako všeobsažný génius, byla by však chyba mu na to skočit. Stále neumí psát ženské postavy a stále neumí napsat romanci. Přitom právě na to čtvrtý díl dost strhává pozornost. Tím neříkám, že tam nejsou silné momenty a některé velmi zajímavé úvahy. Zároveň vysílám upozornění pro ty, kteří třeba v prvních dvou dílech měli problém s tím, že protagonista je vlastně svým způsobem utlačovatelem – resp. se tou negativní figurou postupně stává. Ale tu cestu s ním sledujeme a fandíme mu. Zde jsme postaveni do situace, že žádná cesta neexistuje, žádný přerod není. Protagonista diktátor koná z nutnosti, kterou vidí a chápe jen on sám. Po brilantním úvodu s novou ženskou hrdinkou jsem doufal, že kniha se zaměří na ni. Nestalo se. Chvíli to vypadalo, že otěže převezme Duncan Idaho. Nestalo se. Vždy to zpět sklouzne k patetickému imperátorovi, který více říká než dělá. A když už Herbert rozjede nějakou zajímavou myšlenku, která by mohla převrátit rovnováhu sil ve vesmíru a trochu zažehnout tu úmornou stálost, vzápětí na ni zapomene a vrátí se k prázdnému a bezduchému filozofování.
I když i tenhle díl si Herbert evidentně dobře promyslel a ani co do kvality psaní se mu nedá nic vytknout, přece jen už mě tolik nebavil. Měl jsem hlavně problém vytvořit si pozitivní vztah k Letovi v té jeho monstrózní podobě. Zdánlivá drobnost, ale nic naplat, sympatie k postavám u většiny čtenářů – a já nejsem výjimkou – hodně ovlivňují požitek z četby. Vlastně tu – hlavně na rozdíl od prvního dílu série - nebyla žádná postava, kterou by si člověk mohl oblíbit, ať už jde o recyklovaného Duncana Idaha, rebelující Sionu, službě oddaného Monea či nerealistickou Hwi Nori. Nevím, jestli se ještě pustím do nějakého dalšího dílu, už jsem světem Duny trochu přesycen.
Související novinky (3)
Beren a Lúthien, Láska z jiného života a další knižní novinky (47. týden)
19.11.2023
Knižní novinky (7. týden)
13.02.2022
Knižní novinky (41. týden)
10.10.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Božský imperátor Duny v seznamech
v Právě čtených | 23x |
v Přečtených | 737x |
ve Čtenářské výzvě | 18x |
v Doporučených | 34x |
v Knihotéce | 396x |
v Chystám se číst | 200x |
v Chci si koupit | 79x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
space opera sci-fi americké romány
Autorovy další knížky
1988 | Duna |
1993 | Spasitel Duny |
2007 | Děti Duny |
2001 | Božský imperátor Duny |
1999 | Kapitula: Duna |
(7/10) "Bylo to vždycky tak, že být svobodný znamenalo být rebel?"
Jak tohle komentovat... z Duny mi jednoduše už začíná jít hlava kolem. Jestli někdy potkám někoho, kdo mi bude tvrdit, že Duna je nejlepší sci-fi, tak mu své vydání prvního dílu Duny asi omlátím o hlavu, protože je to spíš fantasy. Co fantasy, spíš fantasmagorie. V předchozí knize sympatický Leto se proměnil v jakéhosi hybrida člověka a červa a vlastně si doteď nejsem jistý, co si o té postavě myslet. Zpočátku sem se do knihy musel až nutit, více mě chytla až v druhé polovině, kdy se do příběhu opět více zapojuje Siona a teprve tam někde se mi stalo, že jsem se opravdu začetl a šel třeba spát později, než jsem plánoval. To můj dojem naštěstí trochu vylepšilo, ale i tak sérii Duna od druhého dílu řadím do svého pomyslného seznamu podivných knížek, které opravdu nejsou pro každého. Zajímalo by mě, zda se někdy najde odvážlivec, co by podle tohohle chtěl točit film. Každopádně zvědavost mi nedá a budu pokračovat, i když čím novější díl Duny, tím podivnější a tohle byl teprve čtvrtý...