Bílá princezna přehled

Stačí přečíst jednu autorčinu knížku a člověk dokáže snadno odhadnout, jak se bude vyvíjet kniha další. Scénář i chování hlavních postav se stále opakují, mění se jen jména (a doba, ovšem to nehraje moc roli, protože všichni autorčini hrdinové a hrdinky bez ohledu na století, kdy žijí, a na to, kým jsou, myslí a mluví úplně stejně). U prvních knížek, co jsem četla, mi to nevadilo, brala jsem je jako oddechovku, navíc občas nabízely docela vtipné alternativní vysvětlení některých historických událostí (třeba vražda sv. Václava). Postupně mě ale ta předvídatelnost a opakování stále téhož začínají unavovat.
Bílá princezna patří mezi to nejslabší, co jsem od autorky četla. Nejen proto, že jsem od začátku dokázala odhadnout, co se stane a kdo je padouch, ale i proto, že celý příběh, ve kterém tak významnou roli hrály vlasy, byl za ty vlasy notně přitažený. Odlehčené historické románky jistě můžou různě fabulovat, ovšem tady už je celý děj nejen nepravděpodobný, ale vyloženě nesmyslný.
Stejně to ale s autorkou ještě nevzdám. Jsem totiž upřímně zvědavá, zda dokáže napsat aspoň jednu knížku, kde se hlavní hrdinka hned na první pohled nezamiluje do hlavního hrdiny, kde ona nebude neustále nesměle "pípat", kde on nebude (aspoň skrytý) romantik, kde se ona (v době, kdy se u nevěst z vyšších kruhů tak cenilo panenství) s ním nevyspí hned při první příležitosti a pravidelně před svatbou, apod.
Hvězdičky se mi neobrazují, takže slovně - za mě tady jedna až dvě.