Big Mac přehled
Serhij Žadan
Studentské párty ve Vídni a mrtvý Ind, bary, benzínky a nádraží, opuštěné továrny a nečekané reflexe, nepravý Lennon a život na cestě – na cestě po střední Evropě i mezi hornickými městečky Donbasu – to jsou povídky Serhije Žadana (1974), autora řady básnických sbírek i několika románů, jednoho z nejúspěšnějších ukrajinských spisovatelů současnosti. Poznejte paradoxy postindustriální společnosti evropského západu – s jejími bohémy, imigranty, alkoholiky a intelektuály – očima postmoderního básníka z východu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Big Mac. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (8)
Kniha mě nebavila. Pravda, pár světlých momentů jsem v ní našla, ovšem nebýt ČV tak bych ji patrně hnedle odložila. Vlastně, spíše by mě nikdy nenapadlo po ní sáhnout.
Knížka mi svým obsahem připomínala "Poslední kabriolet".
Největší "fušku" mi dalo jí sehnat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Big Mac v seznamech
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 15x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 28x |
v Chci si koupit | 7x |
Štítky knihy
Část díla
- Autoatlas Ukrajiny 2003
- Balanescu Quartet 2003
- Barevné útroby lidového automobilu 2003
- Berlín, o nějž jsme přišli 2003
- Deset způsobů, jak zabít Johna Lennona 2003
Autorovy další knížky
2011 | Big Mac |
2023 | Internát |
2015 | Ze života Marie |
2013 | Dějiny kultury začátku století |
2023 | Depeche Mode |
"Mám rád města během několika prvních hodin po příjezdu. To ještě skrývají spoustu různých překvapení a má představa o nich je čistá jako hotelové prádlo nebo papír do tiskárny; za každým rohem může začít COKOLIV, a to COKOLIV je mnohem důležitější a lákavější než všechny topografické znalosti."
Líbilo se mi, jak se ve sbírce v různých podobách opakuje motiv cesty. Vypravěč je poutníkem na mnoho způsobů. Občas je to obvyklý pohyb odněkud někam, občas se pohybuje svojí pamětí, občas běhá v zaseklé životní situaci nebo jako křeček v kolečku vlastních myšlenek.
Pocit autenticity pomáhá vytvářet jak vyprávění v první osobě, tak zejména věrohodnost (ještě nejsem tak starej, abych si to nepamatoval :-) popisu života dobrovolných outsiderů, kteří trochu žijí mimo kulturní a společenské standardy, ale zároveň se proti světu pořádku a pravidel nevymezují nekompromisně. Život po svém. Život vědomě na okraji, ani pořádně tady, ani pořádně tam. Život ve vlastním tempu...
Líbil se mi také styl Žadanových povídek, bylo to svižně čtivé, s dobrými dialogy. A že se v nich nic moc neděje a nic zásadního nevyjadřuje? No, nemyslím si to. To, že se tady chytré myšlenky nevystavují jak ve výloze cukrárny ještě neznamená, že si je tam pozorný čtenář nenajde.
"Vyjeli jsme z Charkova asi ve dvě v noci a už k ránu jsme zapadli do mlhy, ve které se skrývala všechna průmyslová infrastruktura a ležel všechen industriál: mrtvý, živý i nenarozený, celý Donbas se svým tisícem příměstských nádraží a tisícem zatopených štol, se svými živelnými trhy, na nichž se prodávají průmyslová tajemství, s motely, kde spí mrtví řidiči, se svými řekami, z nichž svítí kal: černý a lesklý jako arabská nafta, se svými maloměstskými dvorky, co do srpna zarostou suchou travou, marxistický Klondike, kde uhlí leží v úrovni hrobů, co je kope pohřební služba, takže z pohřbu nesou domů v rakvích kvalitní uhlí, a kde lehké drogy stojí tolik, co coca-cola, třebaže coca-colu tu na rozdíl od lehkých drog nikdo nekupuje, neboť je zdraví škodlivá."