Bezejmenné město a jiné povídky přehled

Moje první od Lovecrafta. Že psal horory a scífka, to mi bylo známo, ale že byl poeta, nikoli. Z některých povídek je to znát, tím příjemně překvapil. Spíš atmosférické než dějové, každopádně popsat prostředí a navodit náladu mu šlo. Povídka Bezejmenné město v poušti je toho krásným příkladem, viděla jsem skoro před očima.

25.08.2021

HPL se českému čtenáři představil už v mnoha formách, překladech a vydáních (pořád ale toho pár chybí - korespondence nebo Toshiho monumentální biografie) a já sám miluju sešitové vydání z počátku 90. let. Kdyby se mě ale někdo zeptal, co si má přečíst, aby HPL a jeho dílo poznal, aby se s ním seznámil a uviděl, zač je toho HPL, doporučil bych mu tenhle výborný výběr Ivana Adamoviče. Nejen proto, že pět vybraných povídek skvěle odhaluje většinu Lovecraftových odstínů tvorby, jejích námětů a zápletek (čarodějnictví, mýtus Cthulhu, až fantaskně popisné příběhy zdánlivě bez dějové linie), ale hlavně pro několik mistrových teoretických textů, s fenomenálním a jedním z prvních shrnutí historie horrorové a strašidelné literatury NADPŘIROZENÁ HRŮZA V LITERATUŘE. Hned první odstavec této eseje je tesatelný do kmene. Lovecrafta miluju a čím víc se šíří jeho epigonství, alegorie, kopie a lovecraftovství jako žánrový přívlastek, tím více miluju jeho jako originál. Protože ten je ryzí.