Asi to skončím přehled

30.04.2024

Absolutne jsem nechapala o co jde a absolutne to miluju.

01.02.2024

Potenciál a Interpretace
65%

Kolikráte se člověk, vystavený uměleckému (ne)dílu, zamyslil a po jeho vstřebání pronesl: „Bylo to super, ale teda tuhle věc bych změnil. Pak by to bylo perfektní!“ Jsme však schopni si onu trýznivou věc odmyslet? Rozpomenout se po čase na ono (ne)dílo, aniž by nám opět přišla na mysl, či ji zaměnit za námi preferovanou variantu? Těžko soudit. Schopni jsou toho však umělci se svou interpretací materiálu.
Ať už se pak jedná o počin, jako je Spalovač Mrtvol (kde Herz s Fuksem, samotným autorem, úzce spolupracoval), Osvícení (kde Kubrick předčil materiál původní, což značně ranilo ego kokainového děda), nebo náš případ (kdy Kaufman vzal vše dobré a dovedl jej k dokonalosti).

Zřídka kdy se stane, že knize jednoznačně prospívá, aby byla zbavena svého ohyzdného kabátu. Jeho nejpoutavější část (přeškrtaný, několikráte opakovaný název) je bezmyšlenkovitě 'převzata' z originálního vydání. Zbytek je digitální paskvil, který nejenže nijak nevystihuje náladu či myšlenky knihy, ale k tomu klame potenciálního čtenáře – tváří se jako další tuctový horor pro každého. A posléze se dostává do rukou čtenářům, kterým nic nedává a pouze mrhá jejich časem. Na opačné straně mince však potenciální čtenář, který by si jeho četbu užil, o něj bez předešlé znalosti díla ani nezakopne. Ale důležité je, že se u pokladny ozve onen sladký hlásek čárkového kódu.

Co se týče díla samotného, jazyk není ničím dech beroucím, avšak forma v tomto případě toliko důležitá není, neboť celá kniha stojí (byť vratce) na obsahu. Psychologicky laděná próza, co koketuje s thrillerem, může být velký úspěch, nebo velká katastrofa. Je něco mezi? Tento příběh. Kurzívová intermezza, která mají ve čtenáři vzbouzet zvědavost, začínají po 'nenápadné' narážce na jakousi událost fungovat proti autorovým záměrům, neboť díky první straně knihy začne zběhlému čtenáři docházet oč jde. Nedovede si ji příběhu zasadit a je touto okolností spíše frustrovaný. Mimo to má kniha skvělé tempo a jednoznačně exceluje kdykoli se naši protagonisté nachází v dopravním prostředku – úvahy a tvrzení vzduchem sviští jako kulky nad Verdunem. K tomu přispívá autenticita dialogů, respektive styl, jakým jsou napsány. Avšak jakožto trend moderní literatury, to není nic neobvyklého; a není to na škodu.
Co se však stalo s pevnou rukou spisovatelskou v poslední čtvrtině knihy, je mi záhadou. Snad někdo z nakladatelství přišel za milým Ianem a vysvětlil mu, 'že to holt ještě musí natáhnout'. Najednou postavy zhlouply a s nimi i jejich počínání. Možná to bylo jakýmsi tvůrčím blokem, který nedovoloval vymyslit jak děj spolehlivě dosmýkat k jeho vyvrcholení. Kniha si náhle začala hrát na stereotypický horor, úvahy ztratily na hloubce a zajímavosti a já poprvé v životě počal přeskakovat řádky. A díky tomu všemu ani zakončení nebylo toliko uspokojující, jak se zdálo po celou knihu býti.

Žádná z mých výtek však nemůže zastřít fakt, že se autor pokusil vytvořit originální příběh s výbornou zápletkou – a já jsem mu za to nesmírně vděčný. Dvakráte toliko z důvodu, že se jedná o prvotinu, pocházející z doby, ve které o takováto ambiciózní díla stojí málokdo. K dokonalosti pak stačilo, jak řečeno na začátku, aby k myšlence, která přerostla schopnosti autora, přistoupil zkušenostmi překypující autor a proměnil je v geniální dílo, které ve svém genetickém kódu původní materiál nesl. Já pak s dávkou optimismu doufám, že Reid takovéto úrovně s časem dosáhne také, neboť stejně jako jeho dílo i on samotný ve svém genetickém kódu onen potenciál nese.