Sen o Zeleném domě přehled

25.10.2023

Biografie je to moc hezky napsaná, úplně jsem si v začátcích říkala, týýýjo, autorka psala Annu ze Zeleného domu úplně podle sebe. Ano, až tak mě to překvapilo. Ale Anna na rozdíl od ní měla přece jenom život o dost jednodušší, jak už to v pohádkách bývá.
To, že měla autorka psychické problémy a ještě si nevědíc vzala muže, který trpěl jinými psychickými problémy, to byla jistě neuvěřitelná zátěž na celý život. A pak ještě ten syn, u kterého jsme se přesně nedozvěděli, co ohavného vyváděl.
Kniha má být od 13 let, ale nevěřím, že by z ní byl někdo v těchto letech nadšený. Začátek super, ale pak je to stále smutnější a depresivnější. Ale čtení rozhodně nelituji a jsem moc ráda, že jsem si doplnila obrázek o autorce mé milé Anny ze Zeleného domu.

08.07.2023

Biografie kanadské spisovatelky L. Maude Montgomeryové zachycuje její život, ač čím dál nešťastnější, s elegantní lehkostí a empatií. Vychází při tom z požehnaně bohaté pramenné materie, protože Maude si od dětství psala deníky. A tak se můžeme dočíst třeba o tom, jak děti na ostrově Prince Edwarda koncem 19. století napočítávaly devět nocí po sobě devět hvězd, aby z nich vyčetly, do koho se jednou zamilují. Nebo jak slavná autorka během studií na universitě mrzla v pronajatém pokoji, kde se jednoho rána vzbudila se sněhem na polštáři. Tohle jsou prvky, které dělají z pouhé "životní osy" plnokrevný "životopis".

Tři čtvrtiny knihy zachycují život Maude Montgomeryové do svatby, se zvláštním důrazem na dětství a dospívání. Poslední čtvrtina působí překvapivě temně, protože Maudin sňatek se stal zdrojem téměř všech jejích utrpení a tragédií. (Její případ vlastně dokonale odpovídá mému gnostickému, schopenhauerovskému názoru na manželství jako na smrt individua a ukřižování vlastní důstojnosti. Člověk si říká, proč zámožná, vzdělaná a v jistém neprogramovém smyslu emancipovaná spisovatelka vůbec vstupovala do svazku, který se jí hnusil a který otrávil život jí i jejímu nebohému partnerovi.)

Čtenáři Anny ze Zeleného domu, Emily z Novoluní a dalších dětských knížek pochopí původ řady motivů (třeba keramických psů Goga a Magoga) a setkají se s předobrazy postav (především Gilberta, Davyho a Dory nebo Marilly), což je vždycky zajímavé. Mě osobně zaujalo, že Maude musela do strojopisu "Anny" ručně dopsat všechna "w", protože na jejím stroji nefungovala příslušná klávesa. :) Navíc už chápu, proč jsou některé díly série o Anně tak chabé (nestojí za tím jen tlak trhu, osobní těžkosti a sklon utíkat do ideálního světa, ale také třeba fakt, že nakladatel poslal do tisku slabší texty bez autorčina vědomí).

Jedinou výtku mám vůči zeměpisné a historické ignoranci americké biografky. Ač prý Liz Rosenbergová přednáší na universitě, klidně napíše, že první světovou válku odstartoval atentát "v Srbsku", a co víc, "v malém, bezvýznamném Srbsku". Snad by paní profesorce pomohlo, kdyby si - stejně jako Maude za války - vyvěsila v pokoji mapu Evropy. Jinak je to skvělé prázdninové čtení.