Americkí bohovia přehled

03.03.2024

Takhle nějak si představuji snění v kóma nebo umělém spánku.
Šílené, nepředvídatelné a přitom položené na "reálném" (jak jen si dokážete spojit realitu a víru v boha) základu. Osídlení Ameriky kolonizátory, kteří si s sebou přinesli svá božstva a své zvyky.
Zprvu jsem se nemohla do knihy dostat, pořád mě něco rušilo a Američtí bohové si žádají 100% pozornosti.
Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, oddechovku nebo knihu na dobrou noc nebo možná ano, ale rozhodně vám unikne ta pravá podstata. Tato kniha mě upřímně chvilkami vyčerpávala, vyčerpávala mě neustálým soustředěním na děj, na postavy, na svět božstev. Ale byl to příjemný pocit, jako když se vzděláváte v něčem o čem jste ani netušili, že vás baví.
Stína, jakožto hlavní postavu, jsem si vyloženě zamilovala a přidala si ho do své imaginární poličky mezi Harryho Holea, Geralta, Toma Stavitele a Arťoma... čím si mě tak omotal, to ví asi jen sám bůh :D

Moje hodnocení je lehce neobjektivní, ovlivněné jemnou obsesí severské mytologie a Gaimanovým kouzlem...
Tato kniha si rozhodně žádá reread a nepochybuji o tom, že v ní objevím mnohem více než při prvním čtení.

09.02.2024

Je to velmi dobře napsané, plné hlášek*, originálních nápadů, odkazů, které ani nemůžu bez znalosti světových mytologií a/nebo amerického místopisu dostatečně pobrat (googlil a koukal jsem na různá youtube videa jako o život), někdy strašně syrové a drsné, někdy zase příjemně milé a domácké. Střídají se různé styly vyprávění, proplétají se příběhy, historie, sny, představy...

První čtení jsem si před mnoha lety neužil, ale teď mě každá stránka opravdu bavila. Možná je nutné trochu dorůst, nechat knihu plynout svým tempem (resp. dát ji dostatek času a pozornosti), vracet se k nepochopitelným kapitolám, které dávají smysl až zpětně, nebo knihu ocenit ve srovnání s klasickou beletrií, nevím... Určitě ale vím, že toto je přesně taková ta kniha, kterou je nutné si přečíst podruhé se znalostí zápletky a sledovat po pratchettovsku v textu ukryté nápovědy (proto tak miluju společné dílo obou autorů - Dobrá znamení).

Jediné, co mě trochu mrzí (ve výsledku ona chybějící hvězdička) je samotný svět, ve kterém se příběh odehrává. Závěrečné rozpletení některé otázky vysvětlí, množství dalších věcí je ale skryto ve snech a božských záměrech, které možná i záměrně moc nedrží dohromady. Radši se proto neptat na otázky proč a jak, protože někdy jsou sice odpovědi velmi dobře vymyšlené, ale někdy jen uzpůsobené příběhu nebo konkrétní scéně. Což při čtení jednotlivých scén nevadí, ty jsou vypilované, ale v celkovém pohledu je to všechno jakési rozmazané. Je to ale jen drobnost - stačí knize dostatečně věřit a ona vaši víru určitě ocení :) Vždyť pro mnohé z nás jsou naše knihovny takovými malými oltáři, na který uctíváme imaginaci, schopnost vyprávět nebo přesvědčit o nemožném. A Neil Gaiman je v tomto ohledu mistr příběhů...

PS: Byla autorova inspirace i v knihách Malí bohové a To, nebo je to jen souhra náhod?
PSS: Na to, že jde o rozšířené vydání, mě několikrát nemile překvapil překlad - např. preservatives nejsou jen prezervativy a Želvy Ninja nejsou jen pro teenagery :)

* Víte, jak říká havran hlavnímu městu Egypta? Krá-hira :)