27 smrtí Tobyho Obeda přehled

26.11.2023

Spojení závažné, dlouho zamlčované části historie s důsledným, ale citlivým přístupem. Na kanadském území desítky let probíhal systematický, institucionalizovaný teror vůči původním obyvatelům, konkrétně vůči dětem. Joanna Gierak-Onoszko, ač cizinka, si nastudovala nejspíš desítky tisíc stran dokumentů a dokázala proniknout k přeživším do takové blízkosti, že se jí svěřovali. Vzniklo svědectví stejně drásavé jako kvalitně literárně zpracované, které s logickou návazností popisuje vznik a fungování převýchovných ústavů, zážitky bývalých chovanců, následky, kterými je poznamenaných několik generací na celý život, snahu domoct se soudního odškodnění a uznání viny zainteresovanými institucemi. Je to tak dobře napsané, že mi před očima běžely obrazy, ale téměř si nevybavuju konkrétní věty a obraty - autorka se upozadila ve prospěch výpovědí a faktů, což je v tomto případě nejpřiměřenější řešení.

12.11.2023

Knihu mi doporučila kamarádka, která mi říkala, že jsou v ní hrůzy, na které se člověk nedokáže připravit. A měla pravdu. Je to velmi silné a těžké téma. Na dlouhé tři týdny jsem se v knize zasekla na straně 105, protože toho utrpení na mě bylo přespříliš. Nicméně jsem chtěla vědět jak to celé dopadlo.
Říkám si, proč knihy jako právě tahle nejsou zařazeny do povinné literatury nebo alespoň do učebních osnov. Vždyť je hanba, že se o tom u nás nemluví. Všichni máme Kanadu spojenou s krásnou přírodou, javorovým sirupemc hokejem, ale co bylo předtim?
Nemůžu ani slovy popsat s vyjádřit, jak je lito co se dětem na internátních školách dělo, kde se v lidech bere taková touha ovládat a ubližovat druhým? Ještě když je jeden z nich jedním z Vás? Nakolik člověku musí ubližovat, aby zlomili jeho osobnost a on popřel vše co zná? Hodnoty, postoje, svoje kořeny..?
V knize se často používá termín kulturní genocida, já bych upustila od slova kulturní, jelikož to bylo systematické vyhlazování. Nikdy nikdo z aktérů nebyl potrestán, nikdo nenesel zodpovědnost. Církev střídavě popírala a omlouvala se (ovšem jen někteří zástupci), až loni v roce 2022 se dočkali omluvy. Trvalo to přes 50 let! Otázkou zůstává, myslí to církev vážně? Nebo je to pro ně pouze formalita a jaké si držhubné, aby už měli “klid a odškrtli si fajfku v seznamu? A stojí o to děti původních obyvatel, které do internátní školy byly umístěné?
Přála bych si, aby se kniha dostala k co nejvíce lidem, aby měli povědomí o tom, co se dělo a jak se s obětmi zacházelo. I po tolika letech, bychom předtím neměli zavírat oči.