10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou přehled

27.07.2023

Pozn.: V knize je popsáno pouze 5 000 km cesty.

Největší problém knížky je podle mě v tom, že nedokáže čtenáři udělat moc dobrý obrázek Jižní Ameriky, což bych od cestopisu očekával. Autor se hodně věnuje svým příhodám a setkáním s různými lidmi, ale moc toho nepíše o krajině, kultuře atd. Například autor prošel hodně zajímavými městy, ale i kdybych si jako čtenář dokázal zapamatovat některá tato města, po přečtení knihy toho o nich nebudu vědět skoro nic. Stejně tak autor moc nepopisuje prostředí, takže někde člověk ani nezjistí, jak to tam vypadá. To na některých místech zachraňují fotografie, které cením.
Autorovy příhody a setkání zabírají většinu knížky. Je fajn, že tam jsou, ukážou jak to chodí při takovém cestování a udělají obrázek o tamních lidech, každopádně by chtěly zestručnit.
Autor v knize někdy zmiňuje svou minulost a píše i nějaké ty věci o sobě. Já osobně jsem si k němu moc sympatií nevytvořil, každopádně je dobrý, že dokázal vůbec podniknout něco takového.

28.05.2023

Pěkná čtivá knížka. Jen 10 hvězdiček bych dala za krásnou obálku. Velmi se mi líbily v knize autorovy fotky z cest a jeho upřímnost, na nic si nehraje.


Sám se divím, jak jsem s tímhle přístupem zvládl ujít už přes čtyři tisíce kilometrů. Možná to však bylo právě tím, že jsem si s ničím nelámal hlavu a dělal věci tak, jak mě zrovna napadlo. Když se nad tím zamyslím, je to vlastně ten nejlepší způsob, jak dosáhnout cíle.

Myslím, že podvědomě jsem se snažil dostat do obtížných a nebezpečných situací. Utíkat pořád dál a dál, přes všechno, co se mi postaví do cesty, abych ze sebe vyplavil žal, který mě uvnitř sžíral. Jenže jsem zároveň moc dobře věděl, že jednou přijde den, kdy se budu muset vrátit. Den, kdy cesta skončí. Strach z dalšího života, z dalších ran osudu, dalších milostných zklamání. Má minulost mě nutila mít strach z budoucnosti, která měla jednoho dne přijít.