Ozymandias
přečtené 593
Zlaté rouno
1970,
Robert Graves
Ač mám antiku a řecká božstva rád, kniha mě bohužel příliš nechytla, možná jsem si od ní moc sliboval, ale spousta cizích názvů a neznámých národů a slov, často takové zmatené, několik pasáží zábavných nebo zajímavých a taky pár použitelných hlášek, ale ke konci už jsem očima dost klouzal a těšil se, že dočtu a začnu jinou knihu...... celý text
Poslední argument králů
2009,
Joe Abercrombie
Mord na to. Velké cesty začínají malými kroky. Ti, jež jsou ztraceni v poušti, musejí využít příležitostí, které se nabízejí, jakkoli jsou chabé. Kdysi mi někdo řekl, že muž, ztracený v poušti, musí vzít zavděk vodou, která se mu nabízí, ať už přichází odkudkoli. V těchle věcech musíš být realista... Excelentní trilogie.... celý text
Až budou viset
2009,
Joe Abercrombie
Některé věci se zkrátka udělat musejí. A je lepší je udělat než se mučit tím, že se jich budete bát. Tak to vždycky říkal Logen.
Severská mytologie. Svazky II.-III.
2024,
Neil Gaiman
Hola hej! Docela naučný i zábavný, ale za tu cenu bych si představoval víc. Galerie obálek a skicář mě nezajímají, stejně jako že to je pevná vázaná vazba. protože takový klenot to není a brožovaná by stačila, navíc je komiks na počet stránek dost těžký. Takhle se asi v argu vydělává... Trapný. Taky jsem čekal příběh o Odinovi - oběšenci - a jak získal vědění.. Možná to bylo už v prvním díle, teď nevzpomenu, ale nemyslim si.... celý text
Egypťan Sinuhet
2011,
Mika Waltari
O zítřku předem nikdo nic neví. Bylo napsáno ve hvězdách již přede dnem mého zrození. A autor jistě znal Bibli, zvláště knihu Kazatel...
Svědomí proti násilí
2017,
Stefan Zweig
odpad!
Příběh by stačil na 10 stran, ale Stefan se dost rozepisuje a vnucuje svůj názor. Nebyl událostem přítomen, pouze přečetl pár spisů, ale dělá jako kdyby sám vše sledoval. Autor si často protiřečí, je příliš zaujatý, z jedné strany dělá nevinného chudáčka a z druhé nejstrašnějšího ukrutníka. Vkládá vlastní slova do úst. Stefan byl zjevně liberál - komunista a zveličuje, přehání, používá zbytečně nadměrně cizích slov, je pasivně agresivní, povyšuje se a slovo znásilňovat (znásilnění ducha, znásilnění názoru, znásilnění svědomí, znásilnění vůle, znásilnění pravdy) je snad na každé druhé straně. Castellio je podle Stefana největší dobrák a přitom později vyjde najevo, že věděl o zločinci, který byl jeho přítel, který vraždil novokřtěnce nebo že Castellio přeložil kacířské dílo, které uznává mnohoženství. Přitom je podle autora protagonista pokorný, skromný, nikomu názor nenutí, ale zároveň neustále vydává nové knihy a píše úvodníky, i když vlastně nechce a prohlašuje, že naposledy reaguje. Castellio je prý sám a komár, co zápasí se slonem a přitom za sebou má katedru i podporu uznávaných mužů. Celé je to přehnané. Castellio se neposmívá a je hodný, přitom o pár stránek předtím "odpovídá s posměchem". Stefan Zweig stírá vše, co by odporovalo jeho myšlence. Když odepisuje Kalvín nebo de Beze je to se zlostně vztyčenou pěstí a pěnou u huby a když píše Castellio je to skromně a pokorně a jako hodný chlapec, co se jen chce vyjádřit, ale nikomu neškodit a nevnucovat se. Myšlenka díla je asi fajn, dozvěděl jsem se nové věci, naučil nová slova a nadávky, ale celé je to bohužel zabalené do liberálního kabátu, který ovlivňuje - znásilňuje - názor, svědomí a ducha čtenáře. Hlavně tedy mladého člověka, který nezná lépe... Je to předpojaté, zveličované a komunistické. Na konci se píše, že každý má šanci povstat, ale víme, že to nikdy nebylo možné. Žijeme v 1984 na steroidech.... celý text
