katynka78
přečtené 233
Život s panikou
2021,
Alžběta Bublanová
Musím autorce velice poděkovat a zároveň složit poklonu. Dokázat popsat, co se s vámi děje, když jste v panice, není vůbec snadné, protože to má většinou takovou abstrakci, že kolikrát nechápete ani vy sami. Ač mám jinou formu panické ataky než autorka, tak princip, příznaky a pocity jsou stejné. Spoustu postřehů jsem si musela zapsat, protože na mne dýchly svou pravdou a já jsem za to spisovatelce velice vděčná. Moc mi to pomohlo - hlavně věta: " Toto není na pořadu dne." Myslím si, že tato věta se dá uplatnit na spoustu poruch a nemocí. Díky této knize jsem si taky uvědomila jednu skutečnost - a to, jak je moc dobře, že dneska si můžeme spoustu informací dohledat, najít potřebnou literaturu a na netu třeba navázat kontakt s lidmi, kteří si prochází něčím podobným. A i když vím, že vše si stejně musíme prožít a vyřešit sami, tak pocit, že v tom nejsme sami, že s tím bojuje víc lidí a že můžeme najít různé postupy a rady, jak na to, je moc prima. Dříve tomu tak nebylo, člověk byl osamocen. Nepsalo se tolik odborné literatury jako dnes, internet nebyl a dostupnost informací nebyla tak široká. Takže ač je hrozné řešit v životě trable, nemoci, poruchy, tak cesta jak na ně tu vždycky je a je dosažitelnější víc než dřív.... celý text
Kosení: Příběhy ze světa smrtek
2023,
* antologie
Musím přiznat, že věkově zvedám průměr čtenářů knih Neala, ale vůbec mi to nevadí. Jeho vize, jeho představy a nápady se mi velice líbí, protože mám ráda témata, kterými se ve svých knihách zabývá. Pravdou je, že jsem velice ráda četla jak Smrtku, tak Nimbuse,ale se Zvonem jsem měla problém, takový konec jsem si nepředstavovala a navíc jsem v některých rovinách začala vidět i pukliny v logice, která mi občas nesedí. Ale to je čistě můj osobní problém a tím vůbec nesnižuju kvalitu jeho děl. Proto jsem se na Kosení velice těšila a musím říct, že jsem ráda, že jsem si ho nechala nadělit od Ježíška a knihu mám doma. Návrat ke Smrtkám, zabývat se jejich světem, nechat si něco vysvětlit, kdy jsem si řekla: " Jo to je super, tomuto rozumím, toto má logiku.", to bylo naprosto boží. Líbí se mi tato povídková kniha a skoro u každé povídky jsem měla svůj wau efekt. Zařadila bych to hned za první díl Smrtek.... celý text
Těžký život knihomolů
2024,
Hanka Grehová
Milučké, opravdu moc. A jako správná knihomolka potvrzuji, že tento komiks mluví pravdu a nic než pravdu. Jednoduché to prostě nemáme. Ale přísahám, že jsem moc ráda, že to jako knihomolka jednoduché nemám, protože čtení považuju za jeden z nejušlechtilejších koníčků co znám, a proto se ráda budu "trápit" tím, že nemám dost místa na knihy, že se mi prodlužuje seznam nepřečtených knih a knih, které si ještě přečíst chci a že nutně potřebuju být v knihkupectví každý měsíc aspoň 2 x a v knihovně každý týden. A že musím mít registraci ve dvou knihovnách a pořád a pořád pátrat, jak a kde si číst. A že bez knihy nevyjdu z domu, protože když se mi to stane, tak to se raději vrátím, každá promarněná minuta je opravdu hořce zaplacena nudou. Děkuju Hance a Lukášovi za super knížku, která pohladí po knižní duši.... celý text
Dny v knihkupectví Morisaki
2024,
Satoši Jagisawa (p)
Moc milá kniha o tom, jak plyne život, jak plynou dny, které jsou často velmi těžké. Kniha působí lehce a také se tak čte, ale mezi řádky je mnoho pravdy, mnoho krásných myšlenek, které nám mohou pomoct život prožít a ne jen přežít. To vše je zasazeno do míst, kde je mnoho knih a mnoho lidí, kteří knihy milují. Užila jsem si klid Japonska, vlídnou povahu hrdinů a moc jsem si u čtení odpočinula. Rozhodně na mne působila tato kniha lépe než Knihonoš, který byl pro mne na sílu a bylo to poznat, že je ta myšlenka tlačena tam, aby se nám líbila. Tady to přichází samo, Japonci jsou prostě jemnější národ ve své povaze, jejich nitro je klidnější a vlídnější, proto mi tato kniha z prostředí knihkupectví sedla mnohem více.... celý text
Panny
2022,
Alex Michaelides
Dlouho jsem kolem toho chodila, protože Mlčící pacientka mne bavila a závěr se mi moc líbil. A jak to tak bývá, tak prvotina super a ta druhá kniha nic moc. NO a tady se mi to trošku potvrdilo. Námět parádní - to neříkám - skupinová terapeutka Mariana, která prožila za svůj život dost těžkých chvil - mimo jiné brzkou ztrátu manžela, se dostává do další životní krize a opět ne vlastní vinnou. V dobrém úmyslu ochránit svou neteř, ujímá se vyšetřování na vlastní pěst, aby zjistila, kdo zabíjí neteřiny spolužačky z vysoké školy. Během toho se dozvídáme o Mariině dětství, vztahu s otcem, o jejím manželství a jeho ztrátě a to vše je vklíněno do onoho pátrání. Podezřelých je několik, ale hlavně jde po zvláštním profesoru Foscovi, který má spolek Pannen. A tak bychom mohli předpokládat, co a jak. Ale samozřejmě je to jinak a musím říct, že vyřešení oněch vražd bylo vskutku originální a fakt s wau efektem. Jenomže mně to kazilo zdlouhavé a táhlé popisování všeho okolo, zapojování vedlejších postav, které pak tam dál nebyly ukončeny a ještě ke všemu ten závěr - s ním nesouhlasím ani omylem, nelíbil se mi a ještě byl otevřen tak, abychom si domysleli sami, jak bude pokračovat. Prostě - být to napsáno trošku jinak, bylo by to parádní. Jenže to bylo napsáno unylým, nudným stylem a to celý příběh kazilo. Obrovská škoda.... celý text
Špitál
2022,
Josef Veselka
Jsem ráda, že jsem objevila nového autora lékařských příběhů, které mám obecně moc a moc ráda. Pan Veselka je navíc skutečným lékařem, takže jeho pohled na věc je opravdu erudovaný a neočekávám nějaké výcucy z prstu. Kniha Špitál se bude u mne řadit k velmi zdařilým povídkovým počinům a to je co říct, protože povídkové knihy nemám moc ráda a zatím u mne vede jen od Tomáše Zástěry. U Špitálu mne dostalo pár věcí. První z nich je, že autor naprosto bravurně dokáže popsat pohled na nemocniční prostředí z různých stran a perspektiv a tím poznáte, že je velmi empatický, vnímavý a rozhodně není zahleděn jen do své vlastní pozice a práce. A to je obrovské plus a já doufám, že tento pohled má i jako odborník ve své praxi. Takže se tady píší příběhy jak lékařů, tak sester, tak pacientů, ale také nemocí, pocitů a věcí. Jakých? To si musíte přečíst, protože právě to je kouzlo na těchto povídkách, že objevujete ony pohledy a v závěru každé povídky dáváte autorovi za pravdu a navíc - moc rádi. Líbí se mi i kritičnost a rizikovost, kterou se nebojí popsat a ukázat. Dalo by se říct, že odkrývá pocity, o kterých sice mi obyčejní smrtelníci víme, ale které jsou nám skryty a nepřiznány. Tak tady dostane odpověď a věřte, že ač není v některých případech kladná, tak přesto budete spokojeni. Kniha je dost ovlivněna dobou covidu, ale protože jsem to zažila, tak mi to i vyhovuje. Už to prostě bude patřit do historie lidstva, tak proč před tím utíkat. Za mne - jdu hledat další knihy pana Veselky, protože vím, že to bude moc a moc fajn.... celý text
Kniha útěchy
2022,
Matt Haig
Ke knize jsem přistupovala trošku s rezervou. Když je člověk na dně delší dobu, tak většinou je na slova útěchy a povzbuzení už alergický, protože vidí, že se nic nemění. Ale je rozdíl, jak ta slova podáte. Ono - drž se, ať máš sílu, jak jsi na dně - to už se odrazíš a bude líp atd., to pak už leze na nervy. A nejhorší je takové to - nesmíš, musíš, zvládneš to, neblbni. Tak toto už nepomůže vůbec. Člověk na dně většinou už nemá sílu, je slabý na těle a na duchu a slova "musíš" jen odrazují. Člověk na dně potřebuje čas, teplo, něhu, lásku a pochopení, že nic nejde hned. A to právě poskytuje tato kniha, která mu říká, že je vše v pořádku, že vše má svůj důvod i ta špatná nálada a chuť se na vše vykašlat, ale že je to jen o čase, že tak jak to přišlo, tak to půjde - víte kam. A je to pravda, neskutečná ale pravda. Pan Haig si tím prošel, zažil ty šílené pocity a propady. Myslel si, že bolest duše se už nedá zvládnout. Ale dal si čas, nevzdal to a jak se z toho dostal, tak na sebe dává pozor a píše něžně a s citem knihy o tom, jaké to je, když se vám nechce žít. A to je to kouzlo - jemu to věříte, jeho slovům uvěříte, protože je za nimi ta zkušenost, ten prožitek, který měl on sám. Takže žádné rádoby odborné knihy psychologů, kteří to znají jen teoreticky, to nepomůže, ale pan Haig je ten pravý člověk, který ví, jak podat slova útěchy a naštěstí o tom napsal celou knihu. Děkuju.... celý text
Dokonalé městečko
2024,
Kateřina Karolová
Začnu tím, že už loni jsem se u sebe sama přesvědčila, že dovedu být kritická i k těm autorům, kterých si velmi vážím a že i ti moji srdcoví mě mohou v některém svém díle zklamat. Nebojte, tak tady to není vůbec potřeba, jen jsem chtěla uvést, že kdyby mi ten příběh nesedl, tak bych to dokázala napsat, přestože každý o mě ví, že tuto českou autorku naprosto respektuju, obdivuju a kde můžu, tak ji vychvaluju. A jsem tak ráda, že s tou chválou můžu pokračovat dál. Mě totiž fascinuje, jak právě paní Karolová u mě dokázala svým psaním vyvrátit to, co jinak u knih nemám ráda (náznaky, pocit, že bych chtěla ještě další kapitolu) a přiznám se, že jen opravdu jen u ní mi to nevadí, protože moc dobře vím, proč to tak je a proč to tak píše a mně to obrovsky vyhovuje. A je to hlavně proto, že to, co potřebuji vědět, se vždycky dozvím a ostatní není tak podstatné. A tak to funguje i v reálném životě, nikdy nebudete vědět o všem a všech všechno, vždy vám zůstane nějaký otazník a nenaděláte s tím nic. Ale k příběhu - no bylo to velké očekávání a hned 14.3.2024 jsem letěla do knihkupectví a knihu si koupila. Víkend byl jasný a bylo to bezvadné. Mozkové buňky najely a já po celou dobu čtení uvažovala a kombinovala. Musím říct, že tím, že některé věci vím, tak mě napadly, ale opět to nevadilo, protože motiv postav mi nebyl znám a o to šlo. Ale konec omáčky a jde se na věc. V knize jde v první řadě o nový začátek v životě – nový start, v novém městě, domě, v nové práci. Jde o totální změnu dosavadního života. A jak to, tak bývá, tak si ty nové začátky každý vždycky malujeme narůžovo. V příběhu jsou v podstatě dvě hlavní postavy, na kterých to celé stojí. Obě mi byly určitým způsobem blízké – jedna milující řád a vše tak, jak má být, druhá chudák se jí nedařilo. V každé jsem se viděla. V tom příběhu je totiž navíc krásně vidět, jak se život dovede měnit – v jednu chvíli je vše v pohodě a najednou prásk a je malér. Zároveň je to možné i obráceně, dlouhou dobu malér a najednou prásk, přichází naděje a radost, které máte na dosah ruky. A kdo by po tom nesáhl, no ne? Já rozhodně! A tak kráčíte po té nové životní cestě a koukáte a odkrýváte nejprve tu radost, ale následně zjišťujete, že ta původní růžová budoucnost má přeci jen šmouhy. A vy jako čtenář začínáte ty šmouhy odkrývat a za mě jich tam bylo opravdu plno. A hlavně jsou to šmouhy aktuální, současné a žádné vycucané z prstu, jsou i nebezpečně reálné a nechci prozrazovat víc, ale paní autorce můžete opravdu věřit to, co píše. Při čtení jsem občas doslova nestíhala ty přesahy a moje vlastní myšlenky, moje úvahy jely na plné obrátky. A to mě baví a moc za to děkuji. Nebudu prozrazovat, co všechno je v tom příběhu ukryto, protože zase – každý tam může vidět něco jiného a já vám svou vizi nutit nebudu, vždyť to nedělá ani sama autorka, ale věřte mi, zase to tam je! Právě její bravurní způsob navedení na hlubší zamyšlení je, že danou věc nepokrytě napíše do jedné či dvou vět, a pak jako by nic jedeme, pokračujeme dál v hlavní linii a vy si sami určíte, zda v té naznačené odbočce si vezmete něco pro sebe a nebo ne. A to je právě to kouzlo knih paní Karolové a teď jsem to práskla. No nic, zas to mám dlouhé, ale za mě – příběh má krásnou myšlenku, ukazuje sílu lásky a to na více úrovních. A nezlobte se na mě, ale já to tam fakt všechno vidím a za knížku moc a moc děkuju. Jo a ještě za Vršavu!!!!!... celý text
Tíživé ticho
2023,
Robert Bryndza
Robert Bryndza je autor, který je pro mě dost srdcový a líbí se mi jeho styl psaní. Není zbytečně krvelačný, vše dovysvětluje a nic nepřehání. Tak ho vnímám a mám jej takto opravdu moc ráda. Ale tady musím kriticky přiznat, že toto se mu nepovedlo. Občas se to prostě stane, že i váš oblíbený autor napíše něco, co vám nesedne. A tak pro mne to bude tato kniha. Je moc popisná, dost jsem se nudila, kdyby to byl jiný spisovatel, tak to ani nedočtu. Trošku jsem se začala chytat tak kolem 120. strany a být to jiný autor, tak to dávno odkládám a nedočítám. Pak těch nástrah, co bylo na hlavní hrdinku nalíčeno, to bych osobně dávno nepřežila, ale Maggie je zkrátka superžena a vše přežije. Co se mi ale líbilo, tak to byl nápad na potrestání hlavního padoucha, to se mi moc líbilo a hlavně to bylo dost reálné, to by se dalo skutečně použít. Jinak fakt půlkou knihy jsem se de facto protrápila, protože mě stačí pár větami naznačit prostředí a jaká je tam atmosféra, ale nepotřebuju číst, kde a jak spadlo listí, jak dlouho bouchaly vlny o skály a jak se furt měnilo počasí. No nic, už recenzi ukončuju, vždy to mám dlouhé, ale tady ať už víc neubližuju. Těším se na Eriku.... celý text
