Juagustin přečtené 170
Shuggie Bain
2022,
Douglas Stuart
Navnaděn dobrým hodnocením zde na dbknih jsem se pustil do této bichle, a nelituju. Pohlcující příběh zprostředkovává, jaké to je být alkoholikem a jak tím trpí okolí, zejména děti. Ta ztráta vůle, schopnosti plnit sliby a předsevzetí, náladovost, ztráta lidství. A na straně dítěte vystává zranitelnost a neuvěřitelné, nezrušitelné lnutí k matce, i když mu dělá jen to nejhorší. Fakt strašné, beznadějné. A když už jsem si myslel, že je nejhůř, tak o pár stránek dál se to ještě o stupeň zhorší. Přes všechen ten zmar jsou v knize i vtipné momenty, záblesky naděje. Zajímavé: ve chvílích, kdy Agnes chlastala, jsem nad ní rychle zlomil hůl a nevzbuzovala žádný soucit, když se držela, hrozně jsem jí fandil. Opravdu dobrá kniha, už takhle z kraje roku kandidátka na mou osobní Knihu roku 2024. A inspirativní čtení na suchý únor;-)... celý text
Roky
2022,
Annie Ernaux
Podivná kniha. Působí jako pracovní poznámky vysypané ze šuplíku. Odstavce psané v odrážkách, pomalu jak zápis z porady:-) Přesto jsem si odnesl představu o prožitém životě jedné generace. Určitě je obdivuhodné, jak autorka dokázala zachytit obzor myšlení malého děvčátka, puberťačky, mladé ženy i babičky - a na druhou stranu esenci epoch, jimiž v těchto životních fázích procházela. Dokázala osobní prožitek zasadit do celospolečenských jevů a proudů, na jednom životě namodelovat svět celé své generace. Mně osobně, a věřím, že většině českých čtenářů, poněkud překážela neznalost francouzských reálií, je tu příliš jmen více či méně významných politiků, umělců a postav, ale i narážek na události, o kterých prostě nevím nic. Třeba takový "Kolyš":-) Můj pocit z nedopracovanosti díla zesilovaly i pasáže, kde si autorka umiňuje, že toto životní dílo musí napsat. Takže čtení občas namáhavé, unavující, ale ve výsledku přinejmenším zajímavé. A - podivné.... celý text
Náčelník
2023,
Aleš Palán
Krásná, pozitivní kniha o realizovaném a šťastném člověku:-) To se čte samo, mně to vydalo tři vánoční večery a v polovině ledna jsem si knihu rád přečetl ještě jednou a pomaleji. Musím však souhlasit s dřívějšími komentáři (Mánička178), že to nejpodstatnější a nejhlubší se o M. Nevrlém dozvíme spíše z jeho vlastních knih než z tohoto rozhovoru. Knize trochu škodí, že vznikla korespondenčně, A.P. opakovaně příliš naléhá "vadí Ti to?", "je to dobře nebo špatně?" a M.N. mu trpělivě musí opakovat, že to je jedno, tak to prostě je, neřeš to, "Co jest, dobré jest." (s.91) nebo "Naučil jsem se brát věci tak, jak přicházejí i jak odcházejí." (s.206). To by při osobním rozhovoru asi nevzniklo, a v knize mi to místy až vadilo. Velké pasáže knihy jsou poněkud nehluboké, popisují "běžný život" - studia, práci nepráci v muzeu, rodinný život; tazatel často uteče od předchozí slibně se rozvíjející odpovědi k další celkem plytké otázce, což je zřejmě způsobenou právě tou korespondenční formou rozhovoru. Pak ale přicházejí perly - odstavce o chasidismu, o cestě k víře, velmi intimní "stařecká" pasáž s. 168 - 170. Stojí to za čtení, tato kniha rámuje dílo M. Nevrlého, dává nahlédnout pod pokličku Náčelníkova díla i života. Neodpustím si dvě faktické výtky: Sušky rozhodně nejsou vápencové. A hustota zalidnění Mongolska v procentech lidí na čtvereční kilometr, to je opravdu úlet;-) A kromě pár odkazů na další zajímavou literaturu kniha obsahuje i pro mě inspirativní výroky: s.81 "...byl požehnán tím, že nikdy nic nepotřeboval dřív, než se mu toho dostalo. ...nikdy nepostrádal nic z toho, co mu bylo odňato." s.87 "Nejjistější cesta k Bohu vede skrze veselost." "Člověk se bude po smrti zodpovídat Bohu za to, že za života nevyužil a neokusil všechna potěšení, která mu byla nabídnuta." "Všechno nakonec dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, znamená to, že ještě není konec."... celý text
Jeremjáš – Slyšte hlas
2016,
Franz Werfel
Rovnou napíšu, že jsem knihu nedočetl. ALE: s prorockými knihami Starého zákona jsem měl vždycky problém, tedy přesněji řečeno, moc mě neoslovovaly. Byly pro mě neuchopitelné, nesrozumitelné, vzdálené. Welferův Jeremiáš mi k nim pootevřel dveře. Autor na informacích čerpaných z biblických knih fabuluje příběh, konkrétně vykresluje, jak to tenkrát mohlo být. A to velmi plasticky. Jeremjášúv a Baruchův příběh mě silně přitáhl, bohužel pasáž egyptská mé nadšení zpražila a pasáž babylónská pak zadupala do země. Příliš mnoho kultických termínů, názvů božstev, variantních jmen a titulů osob... Prostě jsem knihu stále častěji odkládal, že si odpočinu a vrátím se k ní, až jsem ji odložil úplně. Dávám si rok, maximálně dva;-) a zkusím to ještě jednou.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
(Pozor, obsahuje SPOILER) Knihu jsem si vzal jako odpočinkové čtení na druhou půlku dovolené, ale příliš mě nenadchla. Pokus spojit humor a vážná témata mi připadl nepodařený. Ztráta dítěte, doživotní invalidita, pokusy o sebevraždu, vztah k imigrantům nebo gayům mi k humorné anonci knihy prostě nepasovaly. Vím, že postavy v knize jsou nadsazené, jejich typické vlastnosti a projevy jsou vyhnané do extrému a svým způsobem schematizované, ale nedokázal jsem je přijmout. Oceňuju vtipná přirovnání a hlášky, i když s postupem knihy mě bavily čím dál méně. Oveho jsem stále a čím dál víc viděl jako autistu, který lidi posuzuje pouze podle značky auta a nedokáže navázat lidský vztah, kromě patologické fixace na vlastní manželku;-) Hvězdu navíc dávám za bombastický až kýčovitý závěr, který mi přece jen vyždímal z očí pár slz;-)... celý text