evineckY
přečtené 2014
Slunce nad zátokou
2024,
Phillipa Ashley
Kniha je přesně můj šálek kávy ! Skvělý příběh - skvěle napsaný... Očekávám další knihy této autorky. Doporučuji.
Tatér
2024,
Katy Cooper
Je to taková americká love story naopak - ona bohatá - on chudý... Skvělý počin od české autorky. I když jsou v knize vážná témata, většinu času jsem se bavila. Příběh Vicky a Jasona má dobře našlápnuto a tak doufám v pokračování.... celý text
Přízrak v hrdle
2021,
Doireann Ní Ghríofa
Kniha opravdu jen pro ženy (nic proti mužům). Je to nádherná, citlivá a čtivá kniha o historii a mateřství s překrásným jazykem. Hluboko ve staré, dávné noci leží naše město v temném údolí. Za jedním zataženým oknem se žena s úděsem probudí ze strašného snu; ani ve spaní se její zármutek nedokáže utišit. V hrůzném příšeří vidí svůj domov zřícený a rozbořený, pozemky vyprahlé a seschlé, zvířata zmizela, ve vzduchu mrtvé ticho. „a celá Gearagh povadla a seschla, / všichni tví ohaři už byli umlčeni / a ani ptáček nezapípal.“ Za jejího života byla oblast Gearagh porostlá starodávným lužním pralesem, jen tu a tam přerušeným pastvinami a usedlostmi. Ta krajina přišla na svět ještě dávno předtím, když se v Gougane Barra rozpadl glaciální ledovec a vypustil obrovskou masu vody. Jak příval té potopy všechno drtil, mařil a mačkal, z výsledné drti se tvořila návrší. Rostla tráva. Býlí. Hloží. Jen pomalu ubíhala ta stará staletí, kdy se rodil les z hlohů, lísek, dubů a jasanů, kde na každé nové haluzi zpívali noví ptáci nové písničky. Brzy se mezi těmi stromy rozezpívaly i hlasy lidí, pečujících o první generace hovězích čelistí, které trávu Gearaghy přežvýkávaly na mléko. Ženy tam pracovaly s držadly džberů a věder, s košťaty a kartáči, lopatami a hrnci, věšely prádlo na šňůry, sypaly zrní ptákům, krmily telata, tahaly okovy vody ze studní, škrábaly brambory, přikládaly si děti k prsům, zpívaly, vzdychaly a míchaly, a když všechno spalo, skláněly se při svíčce nad látáním roztřepených lemů, aby pozastavily další rozplétání. Taková byla Gearagh, jakou znala Eibhlín Dubh: rušná, nespoutaná, nepřemožitelná. Ticho? Tady? Nemožné. Po staletí tohle místo vzdorovalo její hrůzné vidině a žilo dál se smíchem a písničkou, která se nesla po větru s kouřem z rašeliny. K první zkáze Gearaghy došlo v textu na papíře. V padesátých letech dvacátého století byly předloženy plány projektu hydroelektrárny se stavbou přehrad a strategickým zaplavením. Zvedly se ruce, podepsaly se listiny. Jeden muž ukázal mapu a zakroužkoval na ní evakuační zónu. Ostatní přikývli. Povozy, krávy, děti, všechny je vedli pryč, všechny jejich věci a zařízení, stoly a židle, košíky, hrnce a deky, všechno se odváželo do bezpečí. Zamkli ti lidé dveře, když odcházeli? Nechali klíče v zámku nebo si je nesli na provázku kolem krku? V dálce čeká řeka. Každá vlnka na ní je napnutá jako struna na harfě. Někdo už na ni brnkl. Chvěje se. Krutý nápor vody se přivalí drsně a bez okolků rozráží dveře a hrne se dovnitř bez klepání, vtrhne do soukromí pokojů, nachází kousky oblečení, které tam lidé nechali, ty staré, potrhané, nepadnoucí a k ničemu. Voda se usmívá, dělá si z nich maňásky, mává rukávy a roztancuje nohavice, tančí s nimi, až jsou na hadry, až i ty hadry jsou na cáry, tančí a tančit nepřestane, dokud nevytáhne i ten poslední útek z osnovy každých rozedraných šatů. Tohle velké a obyčejné rozplétání ukazuje, jak rychle lze tkaninu zvučné krajiny rozpárat. Co se stane se zlým znamením, když zabráníme neštěstí, které předpovídalo? Popraskají-li struny na harfě, ale nikdo nezahyne, kdo o tom bude vyprávět? Když myslím na znamení, kterých jsme se naučili obávat – rozbité zrcadlo, osamělá straka –, napadá mi, jaké lešení to z nich asi spadlo, jaké byly ty původní neblahé následky, které se po nich dostavily. Všechna naše znamení v sobě skrývají záhadu jakéhosi vážného lidského dopadu, který po něm kdysi následoval a dnes už je zapomenutý, nechal po sobě jen ten zářivý symbol. Ve snaze pochopit nějaké neštěstí někdy hledáme znamení, které ho předznamenalo, protože nalezením takového znaku vnášíme do chaosu jakýsi smysl. A hledáme-li znamení, často se obracíme k ptákům. V květnu roku 1622, sto padesát let před Artovou smrtí, bylo město z mého snu v plamenech. Oheň se šířil všemi jeho cestičkami a místnostmi, plameny ničily téměř každou strukturu, která jim stála v cestě, ať byla ze dřeva a došků nebo z krve a kostí. V čmoudu a zápachu dohasínajících uhlíků jeden z těch, co to přežili, dospěl k závěru, že podivný ptačí úkaz, který zaznamenali přede dvěma týdny, musel mít s tím katastrofickým požárem něco společného. Zlé znamení. Jak jednou ten názor vyslovil nahlas, šířil se rychle dál, protože Ano, říkali lidé, Ano, ovšem, ti ptáci byli znamení, že přijde ten oheň. Všichni jsme přece viděli ta dvě obrovská hejna špačků, která se ten den houfovala ve vzduchu, že ano, jak křičeli svou strašidelnou písničku? Všichni také viděli tu ptačí válku, která následovala a ulice města po ní byly poseté opeřenými mrtvolkami. Zpočátku tomu nikdo nerozuměl, ale najednou ten požár dával smysl, když se teď dal vysvětlit jako následek zlého znamení. Ta ptačí krev na zdech a střechách domů musela být varováním před rudými plameny, které přijdou. Co jiného je znamení než výklad minulosti, který ji upravuje, aby zapadla do nové formy? Když se taková znamení rozletí našimi životy, nesou se jako ozvěna. Když si lidé chtějí vyzkoušet ozvěnu, volají vždycky totéž slovo.... celý text
Cukrárna Sladký život
2024,
Hannah M. Lynn
Je to jednoduchý, krátký a předvídatelný příběh, ale čtivý a pěkně přeložený. Zřejmě svou jednoduchostí není na pět hvězd, ale dostal se mi do nálady a určitě si přečtu pokračování.... celý text
Cizinec z moře
2020,
Winston Graham
Celá historická série je naprosto dokonalá a úžasná ! Potřebuji, aby se vydavatelé rozhodli toto nádherné dílo vydat celé. Stojí za to ! Moc doporučuji !
Žena v černém
1995,
Susan Hill
Kdysi dávno (když jsem se ještě dívala na televizi) jsem viděla film, který byl dramatičtější, ale na druhou stranu kniha byla čtivá a krásně popisná. Až na tu spoustu chyb, za které autorka nemůže, se mi kniha moc líbila, i když jsem se nebála :-)... celý text
Nikdy, nikdy
2024,
Colleen Hoover
Pravá láska patří k sobě. Za mně naprosto senzační a originální. Vůbec by mně nenapadl ten konec a čekala jsem úplně něco jiného. Ač je kniha pro mladší ročníky, moc se mi líbila a pobavila.... celý text
Strom čarodějnic
2024,
Elena Collins (p)
Naprosto skvělá kniha s dvěma dějovými linkami. Malířka Selena utekla z Manchesteru do staré chaloupky ze 16. století, kde se dějí podivuhodné věci. Moje srdíčko plesalo nad krásnými popisy přírody, tajemno, nadpřirozeno, pověry, pověsti a čarodějnictví, až mě mrazilo. Kniha je úžasně čtivá a s radostí doporučuji. V komíně víří jiskry, polínka v krbu syčí a doutnají a zčernalé větvičky praskají jako ohořelé kosti. Kouř se klikatí a stoupá vzhůru, tiše jako kouzlo, a ona natahuje ruce, aby si ohřála dlaně, až se skoro spálí. Za oknem burácí vítr a profukuje skrz okenice. Uhladí si sukni a zadívá se do ohně, pozorujíc plameny, jak poskakují, šlehají do výšky a zase se stahují zpět. Není slyšet nic než praskání ohně... „No a někde jsem četl, že prý se kdysi věřilo, že to tu postavil sám ďábel. Ale je to tady až moc krásné na to, aby to vzniklo z něčeho tak zlověstného.“ „Já ti nevím. Moje obrazy jsou dost často přesně o tomhle… o kráse přírody, která má veškerou moc se změnit, zdivočet, umí být bouřlivá, a někdy dokonce i nebezpečná,“ zavrtěla Selena hlavou.... celý text
Zavržený
2011,
Becca Fitzpatrick
Po tolika letech jsem si knihu připomněla. Pravda je, že že jsem na na střední školu už poněkud starší, a tak nadšená jako kdysi už taky ne, ale pořád se mi to líbí, hold andělé... I když bych teď 5 hvězd nedala, ale měnit nebudu. Pro mladé moc doporučuji. Kniha za to nemůže, že za 15 let a stovky přečtených knih se názor pozměnil.... celý text
