Ayame420
přečtené 365
Vypůjčená minulost
2019,
Naďa Pischová
Jak jsem se zas jednou nechala natáhnout obalem. Kniha je celkem čtivá, ale jediné pasáže, které mě zaujaly, byly ty kurzívou z matčina deníku. Ač byly myšlenkové pochody často taky celkem bokem. Celkově mi postava Jany/matky ze všech seděla nejvíc, i když nějak extra sympatická mi taky zrovna nebyla, ale výběr byl omezený. Kdo mi přišel teda od začátku na dva liskance, byla dcera Tereza, kolem které se bohužel naprostá většina knihy točila. Ta mi byla protivnější ještě víc než Oskar Štefanka, který svou husákovskou češtinou, amorálním jednáním a dokonce i tělesnou postavou připomínal jednoho nejmenovaného dřívějšího premiéra (kdyby se vše netočilo právě kolem Terezy, nesnášela bych nejvíc jeho). Když teda dám bokem to, že i dost z knihy byly popisy erotických scén (malé bezvýznamné plus za to, že to aspoň nebylo jak z 50 SoG), vůbec jsem nepochopila Terezino frackovské chování a už vůbec ne vyhýbavé jednání na konci knihy, kdy přesvědčovala samu sebe o tom, že ona vlastně vůbec nemůže za to, že její přítel Petr vykradl byt nějaké babičky (scéna, kdy za ní poprvé šel a všechno bylo podle plánu, mě svou absolutní nereálností tahala za vlasy). Stupidní část s ukradenou fotografií po ukojení Tereziných choutek po vloupání do bytu už ve mě zanechávala jen pocit úlevy, že se knížka blíží ke konci. Ukázat v Tereze lidskost, a že to "nakonec není tak špatná holka" nezachránilo ani její nasádlení ožralé Štefankovy dcery do auta a pohlazení po vlasech. A ani ne to, že se nakonec Petra zastala. Pravděpodobně by to totiž vůbec neudělala, kdyby jí Jana v průběhu několika stran neřekla, jak to bylo s ní a s Patricií poté, co ukončila psaní deníku. Knize dávám jednu hvězdičku za pasáže z deníku a konečných pár zmíněných stránek, kde Jana pokračovala v příběhu s Patricií. Myslím, že kdyby knížka byla jen o tom, a ne o nadržené a rozežrané Tereze, která svým vzorcem chování "já nic, za to můžou všichni okolo" nakonec připomínala právě bezpáteřního Štefanku, mohlo by to i trochu stát za to. Bohužel. Ještě že to bylo krátké čtení.... celý text
Kdyby
2023,
Simona Votyová
Dobrý nápad, z obou stran vlastně i dobré zpracování, ač to od Simony Votyové se mi líbilo malinko více. Bohužel ale musím dát tři hvězdičky za opakující se scény, kterých bylo až příliš, a taky za konce obou příběhů, které byly tak neuvěřitelně moc přitažené za vlasy, až to v kontrastu s celým příběhem vypadá vlastně tragikomicky a absolutně nereálně až stupidně (těch nereálných věcí tam bylo víc - postava Mirka pro mě byla uvěřitelnější v knize Simony, ale taky ne úplně v každé situaci, náhodná sousedka Anna, z níž se najednou stala spřízněná duše, Richard jako dovážková služba, otrávení psa atd.). Oceňuju linku Martiny, která by snad sama stála za vlastní příběh, z celé knihy mi k srdci přirostla nejvíc a úryvky s ní se mi moc líbily. Otec dcer byl na facku, tudíž oběma autorkami dobře vykreslen. Z matky jsem měla rozporuplné pocity, jako jediná z postav se nepodobala v obou příbězích, ale ani v jednom jsem ji stejně nemusela - přesto její jednání a pochody dávaly smysl. Hlavní hrdinky samotné mi bylo líto, zároveň ve mně ale nevyvolávala další emoce, i když úplně ploše vykreslena určitě nebyla. Kniha ve mně něco zanechala, na její děj jen tak nezapomenu (myslím, že hlavně díky zmíněné Martině). Ale pravděpodobně to nebude kousek, který bych nutně a s nadšením doporučovala ke čtení.... celý text
