Zelený_Drak oblíbené citáty

„ „Všemi slovy říkáš jen jedno: jsi žena a tvoje úloha je v domácnosti. Ale až muži se ctí padnou v bitvě, smíš se dát v domě upálit, protože muži už jej potřebovat nebudou. Já jsem ale z Eorlova rodu, a ne služka. Dovedu jezdit a zacházet s mečem a nebojím se bolesti ani smrti." „Čeho se bojíš, paní?" zeptal se. „Klece," řekla. „Zůstat za mřížemi, dokud je zvyk a stáří nepřijmou a možnost vykonat velké činy nebude nenávratně pryč a neztratím i touhu po nich.““
— J. R. R. Tolkien

„ Ačkoli někteří by raději dávali přednost tomu, aby ses chovala slušně a nelezla radostí po nábytku nebo při vítání po lidech, pokračuj v tom. Někteří se od tebe odtáhnou strachem či opovržením. Tvůj milenec si však bude vážit tohoto tvého nového aspektu -- pokud on nebo ona je ten pravý milenec pro tebe. Některým lidem se nebude líbit, že zběžně ke všemu čicháš, abys věděla, co to je. A proboha, žádné povalování na zádech s nohama vzhůru. Špatná holčička. Špatný vlk. Špatný pes. Správně? Špatně. Jen pokračuj. Raduj se. (Ženy, které běhaly s vlky)“
— Clarissa Pinkola Estés

„ Když se mladá duše vdá za dravce, je polapena nebo omezována v životním období, jež mělo znamenat rozvíjení. Místo toho, aby žila volně, začíná žít falešný život. Prolhaný slib dravce je, že se žena nějakým způsobem stane královnou, přitom ve skutečnosti je plánována její vražda. (Ženy, které běhaly s vlky)“
— Clarissa Pinkola Estés

„ Ani bych o tom neuvažoval, kdybych byl tebou. Ale zase, kdybych byl tebou, nebyl bych mnou, a kdybych nebyl mnou, nemohl bych ti tu teď radit, a pokud bych ti nemohl radit, dělala by sis stejně, co bys chtěla, takže klidně můžeš udělat, co chceš, a aspoň už to budeme mít odbyté. (O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby)“
— Catherynne M. Valente

„ "Když se narodíš," vysvětlovala tiše golemka, "máš odvahu novou a čistou. Jsi tak odvážná, že můžeš dělat cokoli: lozit po schodech, říkat svoje první slůvka, aniž by ses bála, že se ti někdo vysměje, dávat si do pusy všelijaké podivné předměty. Ale jak rosteš, nachytá se ti na odvahu všelijaký nepořádek a nepříjemnosti a špína a strach a vědomí, že se všechno může úplně pokazit, a taky jaké to je, když tě něco bolí. Ještě ani z poloviny nevyrosteš, a tvoje odvaha už se sotva kdy vůbec hne, tak je z toho života celá umouněná. Takže vždycky jednou za čas je potřeba ji pořádně vydrhnout, aby všechny strojky zase pěkně šlapaly, protože jinak už odvážná nikdy nebudeš. Ve tvém světě bohužel není moc podniků, jako je ten náš, které by tyhle služby poskytovaly. Většina lidí proto mívá strojky ušmudlané, a přitom by stačilo plivnout si do dlaní a chvíli leštit a byli by z nich zase paladinové, stateční rytíři, byli by zase sami sobě věrní." (O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby)“
— Catherynne M. Valente

„ Každé dítě ví, jak vypadá čarodějnice. Bradavice jsou důležité, to ani, i zahnutý nos a podlý úsměv. Ale teprve klobouk je skutečná záruka: špičatý a černý a s širokou krempou. Spousty lidí mají bradavice a zahnutý nos a podlý úsměv, a čarodějnice to přitom nejsou. Klobouky všechno mění. September to věděla v samém nitru své duše, tak jako věděla, že se jmenuje September a že máma ji stejně má ráda, i když jí ani nezmávala na rozloučenou. Jelikož jednoho dne si její táta nasadil čapku, na které byly nějaké zlaté věci, a najednou už to nebyl její táta. Byl voják a odešel. Klobouky jsou mocné. Klobouky dokáží z člověka udělat někoho jiného. (O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby)“
— Catherynne M. Valente

„ "Tedy... to, předpokládám, znamená, že pokud se budeme chovat jako někdo, kdo by při svých rozličných dobrodružstvích, v nichž figurují šejdíři, kouzelné boty a chuligánství, určitě dorazil do čaroměsta, tak ono si nás najde." September zamrkala. "Takhle to tady chodí?" "Copak ve tvém světě to tak nechodí?" September se na hodnou chvíli zamyslela. Vzpomněla si, jak některé děti tahají jiné děti za vlasy a utahují si z jejich jmen, když se žádný dospělý nedívá, ale když se nějaký dívá, chovají se velice vychovaně, a dospělí je pak opravdu mají za důvěryhodné a hodné. Vzpomněla si, jak se její otec choval jako voják, přísně a řadově a spořádaně – a jak si pro něj pak vážně přišla armáda. Vzpomněla si, jak se její máma vždycky tváří, že je silná a šťastná, a to i když je smutná, takže jí nikdo nikdy nenabídne, že jí pomůže nebo že navaří guláš nebo že September odpoledne pohlídá nebo že přijde na čaj a zahrát si žolíky. A vzpomněla si, jak se sama chovala jako dítě z příběhu o Čarozemi, které je nespokojené a věčně si stěžuje, a jak pro ni nakonec opravdu Zelený vítr přišel. (O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby)“
— Catherynne M. Valente

„ A pokud se k mentální kázni přidružuje i kázeň mravní, vede i k rozvoji inteligence. Neboť inteligence nemůže být spojena se sobectvím, osobitostí a přízemními zájmy. (Jóga v životě současného člověka)“
— Květoslav Minařík

„ Abyste se změnil, je potřeba na nějakou dobu zpřetrhat všechny nitě, které vás připoutávají k dřívějšímu životu. Je potřeba se rozloučit se vším, co je vám drahé, se vším, co vám přináší radost a bolest.“
— Sergej Nikolajevič Lazarev

„ Pokud budeš člověku urputně dokazovat svou pravdu a spravedlnost, bude tě nenávidět tím více, čím více budeš mít pravdu.“
— Sergej Nikolajevič Lazarev

„ "Ty ses tedy úplně smířil se svým osudem?" "Ano." "A nepřeješ si, aby byl jiný?" "Ne." "Aby ti přinesl slávu a úctu?" "Ne." "Ani takový, abys mohl pracovat v jiných oblastech - v umění nebo vědě?" "Ne." (Znamení věčnosti)“
— Johanes Anker Larsen

„ "Ano, ale duše přece chtějí k Bohu?" "Ne, chtějí pouze do nebe," odvětil Petr. (Znamení věčnosti)“
— Johanes Anker Larsen

„ "Já pořád chodím v mlze. Jak to, že trvá tak dlouho, než budu čistě umytý?" (Jan, Znamení věčnosti)“
— Johanes Anker Larsen

„ "Mnozí byli větší a silnější než ty a právě tak hezcí. Jenže ty máš v obličeji nějakou záři." Tázavě se na ni zahleděl. "Záři, která nutí dívky po tobě pokukovat a ony získají klid teprve tehdy, když září na ně. A když ne, pak to zraňuje a bolí. Člověka to nutí hledat jinde a když pak některý přijde a řekne ‚Zůstaň u mě!', člověk zůstane. Jenže klid nenajde, protože má pořád v mysli tu záři. A pak přijde zase někdo jiný a člověk doufá, že uvidí alespoň odlesk toho, po čem touží. A tak pořád dokola. Nikde nemá útočiště, všude je neklid a nejvíc v člověku samém." (Karna, Znamení věčnosti)“
— Johanes Anker Larsen

„ Když ti muž říká, že tě zraní, věř tomu. Vždycky tě varují a vždycky mají pravdu. (z nepřeložené knihy "Valiant")“
— Holly Black

„ Bytosti se lopotí, aby se svými skutky dostaly do nebe nebo do pekla, a je tedy vidět, že když tam nebo onde jsou, přály si tam být snad ne myšlenkami, ale povahou skutků. Na co tedy moc? Tahat lidi tam, kde si svými skutky nikdy být nepřáli? (Drahokamy 2, O realizaci a Děsu prahu)“
— Květoslav Minařík

„ Mystické úsilí znamená především úsilí o "umět zemřít". "Umět zemřít" znamená svobodu a klid získané před odchodem z tohoto světa smrtí. (Drahokamy 2, O původu světa z hlediska praktické mystiky)“
— Květoslav Minařík

„ Nejrozumnější vlastně byli lidé chudí, prostí: považovali válku rovnou za neštěstí, zatímco lidé lépe situovaní byli radostí bez sebe, ačkoliv právě oni měli spíš předpoklady pro to, aby si ujasnili, co znamená válka. Katczinsky tvrdí, že to je z toho, že jsou vzdělaní. Vzdělání člověka oblbuje. A co Katcza řekne, to má dobře promyšleno. (Na západní frontě klid).“
— Erich Paul Remark

„ Dobrý přírodovědec se pozná podle toho, že dokáže odpovědět na otázky, na které jeho kolegové odpovědět neumějí. Výborný přírodovědec, jako třeba právě Daniel, se pozná podle toho, že si navíc dokáže položit otázky, které si nikdo z jeho kolegů zatím nepoložil. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Nikdo by neměl přesně znát svůj osud. Protože ve stínu budoucnosti nemůže růst žádný život. (Emerelle, Elfové I)“
— Bernhard Hennen

„ Žijí na jiných planetách inteligentní bytosti? Ovšem. Důkazem je, že se s námi nepokusily navázat kontakt. (Vedlejší nebe)“
— Ivan Kraus

„ Bezpodmínečná láska. Zakázali jsme lásce vstoupit, zakázali jsme jí projevovat emoce. Láska poslechla. Zavolala sestře, smrti, ať přijede. (Mami, nečti to!)“
— Kristýna Paulíková

„ "Říká se, že naši předkové měli mnoho věcí, a že jim museli sloužit." "Kdo komu sloužil?" zeptal se Sger. "Napřed věci lidem, pak lidé věcem," odpověděl Geius. "Věci je poutaly a zotročovaly, až skupina těch, kdo otroctví nechtěli snášet, uprchla. Když objevila tenhle ostrov, poslala zpátky lodi, které prý pluly samy, a věcí se zbavila." "A co bylo dál?" zeptal se Hao. "Naši předkové tu zůstali a rozmnožovali majetek, který člověk nosí v sobě." (Ti, kteří létají)“
— Carola Biedermannová

„ O morální přípustnosti určitého chování se tak nemůže kvalifikovaně vyjadřovat či o něm dokonce nějakým způsobem rozhodovat evoluční biologie, ale na teoretické úrovni vždy výhradně a pouze filosofická disciplína etika (v praxi ovšem daleké spíše názory v dané době uznávaných morálních autorit, či ještě spíše zažité zvyklosti). Je vcelku jedno, zda je tato etika ve svém samém základu zakotvena v náboženství nebo třeba v Kantově morálním imperativu chovat se vždy tak, jak bychom chtěli, aby se chovala většina lidstva. Darwinova teorie nás může nanejvýše varovat před námi samotnými - pozor, v naší přirozenosti patrně nebude zakotveno býti dobrými, proto rozhodně nemusí být správné podřizovat své chování našim přirozeným sklonům. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ ... při dnešním systému řízení vědy cizí články nečteme, musíme přece někde ušetřit čas, abychom mohli psát články vlastní. Řešení, které navrhuje kolega Zrzavý, totiž číst pouze články, kde se vyskytuje naše jméno (doufám, že jsem ho pochopil správně, že nemyslel články, kde se vyskytuje jeho jméno), mi zatím připadá příliš radikální. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Autoři, kteří jsou schopní vykládat poznatky a teorie svého oboru formou srozumitelnou širší veřejnosti, se netěší přílišné vážnosti u svých kolegů. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Věda je v určitém smyslu velmi demokratická. O tom, která teorie je správnější, se vlastně jakoby hlasuje. Jestliže většina vědců dojde k názoru, že jsou jim nějaké teorie nabo nějací autoři nesympatičtí, prostě je ve svých pracích nebudou zmiňovat a příslušné teorie a příslušní autoři upadnou do zapomnění. Jestliže naopak je většině výzkumníků nějaká teorie nebo její autor sympatický, budou příslušnou teorii často citovat a vcelku nezáleží na tom, zda je tato teorie věcně správná. A kdo se bude chovat jinak, například citovat neoblíbené autory nebo, nedejbože, dokonce necitovat autory oblíbené, riskuje, že se sám stane neoblíbeným autorem.(Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ V éře normální vědy nemůže žádný získaný poznatek platnost ústřední teorie nějak zpochybnit. Poznatky, které jsou s touto teorií v rozporu, skončí buď bezpečně pod kobercem, nebo když je to pohodlnější či když se prostě pod koberec nevejdou, vyústí v mírnou modifikaci teorie - teorie je upravena (většinou učiněna složitější) tak, aby do ní nový poznatek zapadl. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Proslýchá se, ale určitě to budou jen pomluvy, že zkušení vědci píšou grantové návrhy na projekty, které již mají stejně nejméně ze 75 % hotové. Přidělené prostředky poté používají z větší části na řešení nových projektů, které, když dobře dopadnou, se mohou stát předmětem příští grantové žádosti. A jinak se to prý rozumně ani dělat nedá, neboť, jak známo, vědu a zejména vědecké objevy ve skutečnosti předem plánovat nelze. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Vědečtí pracovníci dnes zpravidla nemají čas příliš hloubat nad teoretickými základy svého oboru. Musíme totiž psát grantové návrhy a grantové zprávy, a jestliže se někdy zamyslíme nad paradigmaty, z nichž při své práci vycházíme, potom tak činíme hlavně proto, abychom do jejich rámce dokázali vtěsnat své výsledky. Komu se to totiž z nějakého důvodu nepodaří, s tím ostražití strážci chrámu vědy (recenzenti a editoři odborných časopisů) naloží podle staletími prověřených pravidel zacházení s kacíři. V dnešní všeobecně změkčilé době se již některé osvědčené postupy masově neuplatňují. Originální, avšak neopatrný autor proto obvykle na smolné hranici neskončí, nicméně i tak ho čeká osud v mnohém horší než smrt, tj. vrácení rukopisu ze všech redakcí, a tudíž všeobecné zapomnění. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Učebnice se zpravidla množí klonováním - více méně tvůrčím přepracováním učebnic starších. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Cílem novin s velkými zprávami je, jak víte, skrývat to, co se děje. (Učitel, Bílý teror)“
— Henri Barbusse

„ Ano, zákony jsou dělány podivínsky, ale nakonec se to týká těch národů, které jsou dosti hloupé a dají si to líbit. (Živý mrtvý, Bílý teror)“
— Henri Barbusse

„ A chci také hlavně říci, že pravými a věrnými spolupachateli vojenských katů a šašků demokracie jste vy, kdo zůstáváte v klidu a pronášíte amen, vy ostatní "počestní lidé" a "dobří občané". (Dvě stě padesát, Bílý teror)“
— Henri Barbusse

„ Nikdo nemá právo zlobit se na někoho proto, že mu ublížil. (Přímá stezka)“
— Květoslav Minařík

„ Vědomí, že je některý člověk autoritou, často vede jiné lidi k tomu, že se pro ně každá jeho třeba i nelogická myšlenka stává přijatelnou teorií. (Přímá stezka)“
— Květoslav Minařík

„ Lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí a co se jim zdá být logické. Na tom se zakládá uznání duševních kvalit, čímž se zase probouzí úcta jiných lidí, která vědoucího člověka činí nezdravě sebevědomým a to je zřejmou předzvěstí jeho duševního pádu. (Přímá stezka)“
— Květoslav Minařík

„ O co tady hlavně jde, je skutečnost, že za všechno, co získáš, musíš zaplatit, a cena je vždy vyšší než hodnota věci, za kterou jdeš. A z té hry se nemůžeš dostat ven. Dokonce ani miliony mil od Země, nemůžeš odstoupit ze hry. (Mars, Al)“
— Ben Bova

„ V mikroevoluci přežívají zdatnější, v makroevoluci přežívají šťastlivci. (Zamrzlá evoluce)“
— Jaroslav Flegr

„ Je-li nutno něco dělat, je třeba vědět, proč je to třeba dělat. Je třeba znát účel a není směrodatné, jestli nutnost určitého počinu zdůrazňuje nějaká autorita. (Přímá stezka)“
— Květoslav Minařík