Zmiu
komentáře u knih
Podivné historky ze staré Koreje
kolektiv autorů
Krátké povídky jsou neuvěřitelně čtivé, a kromě toho se čtenář dozví i dost o tehdejší společnosti. Tedy zábava i poučení, přesně jak to má být.
Komiks pro Ukrajinu
* antologie
Některé komiksy byly silné, jiné jsem moc nepochopila, protože neznám původní série. Usagi byl samozřejmě hlavním lákadlem, ale i několik dalších mě zaujalo. Každopádně jde o záslužný počin.
Obnovené obrazy III.
Julius Zeyer
Zeyerovo "V soumraku bohů" je převyprávění nejslavnější staroislandské Ságy o Njálovi, hodně upravené, zkrácené, plné romantických vsuvek, a zvláštně přepsaných jmen. Na začátku je do příběhu ještě vsunut jeden příběh ze Ságy o lidech z Vatnsdalu, a možná ještě něco z jiných ság, co jsem neobjevila. Čtu si teď znovu Ságu o Njálovi, abych mohla porovnat, co všechno si Zeyer vymyslel a co nalezneme i v originálu. Například se liší některé osudy postav, někde spojil víc postav v jednu, ale v jiných zajímavých detailech se pozoruhodně shoduje s původní ságou. Přidány jsou zejména romantické popisy, původní styl ság je velmi stručný a věcný. Četba mě ale bavila, možná víc, než původní sága, která je opravdu hodně dlouhá. Určitě by stálo za to vydat příběh znovu s nějakým odborným komentářem, odkud přesně Zeyer čerpal, a porovnat, v čem a jak se odlišoval. Ságy vycházely různě převyprávěné, upravené, tak kdo ví, jaký byl jeho zdroj. V té době tu žádný český překlad ještě nebyl.
Večer královen
Stephanie Kate Strohm
Kromě zmíněných inspirací mě napadly ještě Krysí královny, které jsou také velmi inkluzivní a vyskytuje se v nich postava Vi (Violet), která má bráchu dvojče. Tenhle příběh sice neurazil, ale byl to až velký guláš a hlavní postava se moc nepovedla. A to mě kniha nalákala hlavně na postavu Vi.
Vztahy bez stížností
Will Bowen
Svižnější, čtivější a přínosnější, než Svět bez stížností. Ano, je to takové sladce americké, ale někdy se tento přístup hodí. Milá kniha, která mi přišla pod ruku ve vhodnou dobu.
Budova smrt: Hunská pověst
János Arany
Ač se v povídání na konci píše, jak byl Arany skvělý básník, verše mi přišly trochu krkolomné. Jestli je to překladem, nevím. Báseň je každopádně zajímavá, protože se zde objevují postavy z Písně o Nibelunzích a příbuzné látky. Zde ale z maďarského pohledu. Jako zajímavost dobré, včetně toho, že mělo jít původně o trilogii. Už ani nevím, kde jsem se o existenci této básně dočetla, ale jsem ráda, že o ní vím.
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Neříkám, že jde o nějaký literární skvost, ale tato kniha je psaná srdcem a stejně tak jsem ji četla. Pocitově se mi zrovna trefila do období, kdy jsem potřebovala slyšet nějaké věci, co v ní zazněly. Autorku jinak neznám a tak neposuzuju, jakou provozuje magickou praxi, jen tuto knihu.
Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?
Barbara Havelková
Ke sborníku jsem se dostala, protože z něj hodně cituje Šárka Homfray ve své knize "Proč jsme tak naštvané?" Musím říct, že právnický styl mi sedí více než populárně naučný. Četla jsem na přeskáčku, co mě zajímalo, a články byly většinou čtivé a věcné. Byla jsem zrovna na té vlně a dokonce jsem si myslela, že přečtu vše (Skoro 1000 stran). To se nestalo, nebyl čas, a teď když se po delší pauze ke sborníku vracím, už se mi do zbytku tolik nechce. Věřím, že se k němu někdy vrátím a vřele doporučuji.
Řád a chaos v archaických kulturách
Tomáš Vítek
Četla jsem jen ten článek o starých Seveřanech. Pro mě hlavně inspirace k hlubšímu prostudování pramenů. Taky jsem ráda za nějaké další ukázky textů s jiným překladem než znám. Ne se vším nutně souhlasím, ale to je v pořádku. Určitě se ke článku někdy vrátím a třeba se pustím i do dalších ve sborníku, jde o kvalitní texty od odborníků.
Jan Jílek
Teréza Nováková
Neskutečně zajímavá kniha. O historii Jednoty bratrské toho vím celkem málo, a o osobě Jana Jílka jsem nevěděla vůbec nic. Teréza Nováková si dokonce dala tu práci, že našla jeho náhrobní kámen v Rixdorfu, jak byla jeho osudem zaujatá. Zpočátku jsem četla pomaleji, kniha je napsaná pro nás už zastaralým jazykem, a k tomu ještě v přímé řeči postavy mluví východočeským nářečím, což je ještě větší lahůdka. Po dvou kapitolách jsem si ale zvykla a ve chvíli, kdy došlo k Jílkově zajetí, jsem knihu neskutečně hltala. Celý příběh se točí kolem náboženství a pronásledování evangelíků počátkem 18. století. Katolíci jsou pro ně modláři a oni zas pro ně kacíři. Např. mít doma Bibli je z tehdejšího pohledu kacířské. Tyto tehdy běžné praktické záležitosti duchovního života mě hodně oslovovaly, protože dnes je všechno jinak. Rodina Jílkova byla nucena provozovat svou víru v utajení, knížky schovávat, a nakonec díky pomoci zvenčí nalezla útočiště v Sasku. Jan Jílek také utekl a pak se několikrát vrátil a převáděl další. I mezi příbuznými se ovšem našli udavači a naopak člověk našel soucit a milosrdenství tam, kde by ho třeba nečekal.
Srdcerváči. Kniha 5
Alice Oseman
Delší pauza komiksu moc nesvědčila. Už nemá kouzlo předchozích částí, ostatní postavy jsou spíše křoví a je zde až moc velký důraz na sex. Ovšem tím, že jde o komiks pro teenagery, tak je vše takové korektní a výchovné. Říká se, že dnešní mládež je zdrženlivější, ale tohle už působí uměle. Nebo to vážně někdo takto řeší? Chápu, co tím autorka chce říct, že je v pořádku jak a kdy to někdo chce, ale příběhu to ubírá na autentičnosti. Tím, že se příběh točí okolo tohoto tématu a výběru školy, není zde moc prostor pro další vývoj postav, trochu se vše točí na místě. Jedinou výjimkou je snad Nick.
Mrzí mě, že medailonky postav jsou stručnější a např. Elle a Tara jsou i nějak hůř nakreslené. Nejsou si tak podobné. Sérii mám ráda, a tak pevně doufám, že poslední díl bude o něco lepší.
Pan farář má krizi
Jean Mercier
Útlá knížka, která se navenek tváří jako humorná, ale ve skutečnosti jsou pod tím humorem velmi hluboké myšlenky. Ač mám k církvi hodně daleko, to, co v knize zaznělo, je mi velmi blízké a většina z toho se dá aplikovat i na jiná povolání. Byrokracie tam, kde by se člověk měl věnovat lidem, žabomyší války, atd. Jen v těch sekulárních oborech nenajdeme asi takové originální řešení jako pak farář.
Feministkou snadno a rychle: Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli
Lucie Jarkovská
Jako příručku argumentů tuto knihu nejspíš nepoužiju, i když má v mnohém pravdu a je plná zajímavých postřehů. Je psaná s nadsázkou, a obrázkové vtipy mě občas rozesmály. Některé kapitoly mě naopak spíš rozčílily nad nespravedlností světa. Ale pokud bych chtěla oslovit širší veřejnost, tak kniha psaná jazykem používaným v úzké sociální skupině neudělá takovou službu. To už je pro mě srozumitelnější sborník Mužské právo, který je čistou právničinou a nebo populárně naučná Šárka Homfray, jejíž kniha mě k onomu sborníku přivedla. Každopádně docentkám fandím, je jich tu potřeba.
Harry Potter: Kouzelnický almanach
J. K. Rowling (p)
Kdyby taková kniha vyšla před 15-20 lety, tak by se mi asi líbila více, ale teď už je člověk namlsaný filmovými knihami, a v porovnání s nimi, je tato kniha slabá. Když se něco jmenuje almanach, mělo by to být nadupanější informacemi. Zde jsou jen náhodné citace z knih, sem tam nějaká informace navíc. Vybrané hlášky taky nemusí každému připadat jako ty nejlepší. Na dvojstránce postavy je tak pár chaoticky vepsaných větiček a pár obrázků věcí, které mají k dané postavě mít nějakou spojitost. Další minus jsou ilustrace, na kterých kniha stojí. Když pominu celkovou chaotičnost a nepřehlednost knihy, tak zobrazení některých postav mně vyloženě vadilo. Ale abych nebyla jen negativní, zobrazení draků a jiných zvířat se mi moc líbilo a stránka s patrony je dle mého názoru vizuálně nádherná. Do knihovničky si ji rozhodně pořizovat nebudu, přišlo by mi to jako vyhozené peníze.
Veles: Slovanské božstvo ve srovnávací perspektivě
Michaela Gajdošíková Šebetovská
Čtivá kniha, celkem dobře ozdrojovaná, i když by poznámek pod čarou mohlo být místy více. Byla jsem celkem překvapená, jak málo toho o Velesovi ve skutečnosti je, protože zrovna on je jedním ze slovanských bohů, o němž ještě mám jakousi představu, co vlastně představuje. Tedy, co jsem si myslela, že představuje. Jsem ráda, že se autorka pustila novými směry. Jedním z nich, které mě zaujaly nejvíc, je rozebrání přízviska "Skotí bůh", a tím druhým je srovnání s postavou Afsatiho, kterou jsem taky neznala. Co se týče srovnávacího přístupu, tam mám nějaké výhrady, na několika místech jde srovnání trochu za roh (např. při srovnání s hadími postavami už do toho Óðinn tolik nezapadá). Také jsem překvapená, že se ještě používá Dumézilův přístup, o němž jsem se domnívala, že už je překonaný. To ale nemusí být vina autorky, z knihy je zřejmé, že jde o diplomovou práci a mohu tedy usuzovat na to, že se tento přístup ještě učí. Je z mnoha důvodů problematický, ale na druhou stranu u božstva takto málo doloženého se něčeho chytit musíme. Srovnání s ostatními božstvy dává rozhodně smysl, a zejména v případě baltské mytologie, jde o zajímavá srovnání, ale ta trojfunkční ideologie mi tam už skřípe. Každopádně z knihy jsem se leccos dozvěděla a jelikož neumím rusky, ani jiné podobné jazyky, tak jsem ráda i za přiblížení textů, ke kterým bych se sama nedostala, a za podněty k dalšímu studiu.
Spy x Family 10
Tacuja Endó
po slabších dílech zase jeden výborný. Bavila mě Soumrakova minulost i Yor a její náhodné setkání.
Fimbulská zima
Odin Helgheim
Druhý díl se povedl stejně jako první, drží to hlavně výtvarná stránka a Lokiho vtípky. Podle toho, jak se děj pomalu posouvá, začínám věřit, že půjde o delší sérii.
Srdcerváči: Ročenka
Alice Oseman
Přiznám se, že jsem přišla Srdcerváčům víc na chuť až po zhlédnutí seriálu. Teď čtu všechny komiksy podruhé, porovnávám je se seriálem a konečně jsem se dostala i k ročence. Takovéto přehledné představení postav mám moc ráda, a minikomiksy také potěší.
Šprýmař Akhu Tänpa: Veselé a hanbaté historky z Tibetu, povětšinou dětem nepřístupné
Rinjing Dorje
Čtivá a vtipná knížka, zajímavá hlavně těmi nemravnými historkami. Některé byly vlastně docela kruté. Mohly tedy nejen pobavit, ale i poučit.