veronika4001 komentáře u knih

Pecka! Nejlepší kniha Jamese Rollinse, jakou jsem kdy četla!
Jak výstižně tuto knihu ohodnotit?
Trochu hororu, ale spíše napětí a dobrodružství na každé straně.
V knize žijete minimálně dva životy s ohledem na to, že události, které doprovází zvlášť každého ze Sigmy, jsou rovněž rozptýlené, aneb každý po své linii řeší svoji situaci, která je střípkem celku.
Na to jsme si u Rollinse zvykli.
Absolutní bomba v dílech Rollinse, která tiká a nutí vás číst dál. Lepší dílo jsem u něj zatím nečetla.

3 31.05.2024

"Pro čtenáře na celém světě, ty, kteří stále hledají ztracené světy a pravdy ukryté v klikyhácích inkoustu na papíře."
Bronzoví krabi - tuurngaq - démoni, ohnivý býk, aj.
Intelektuální zvědavost, ale i touha po pomstě.
Stará zlatá mapa, stříbrný astroláb, stovky let staré tajemství ve Vatikánu.
Tento díl má více fantasy prvků, než díly předešlé, a připomíná mi to, jako kdyby autor pracoval s postavami z bájí. Přes bájná zvířata a další prvky jsem se dostala, dokonce ten býk mi tam i sedí, přitom jindy, potažmo jinou knihu, bych odložila. Přesto je tam něco, co mi chybí. Možná větší prostorové rozpětí a větší zaujetí pro věc, rozpracovanost, dychtivost po čtenářích. Rollins tady více zaklesnul do pohádky.

3 25.05.2024

Absolutní absence citů/lásky.
Nájemní dům postavený v craftman stylu v Old Willapa, kterému se odnepaměti říkalo Louderback House, podle původních majitelů. Stěhovali se vícekrát za účelem většího soukromí.
Bití vlastních dětí, u některých rodičů na každodenním pořádku, pro někoho je to vzrušující, nabíjí to energií, podněcuje.
"Výchova."
Tato "výchova" byla vždy na programu dne.
"Někdy asi měla důvod, ale mnohokrát jsme ale neměly ani ponětí, co jsme provedly."
"Výchovné" nástroje se vždy našly.
Fyzické a psychické ubližování, mentální manipulace, ponižování.
Kladl se velký důraz na vnější dojem. Povrch byl v rozporu s tím, jak se žije a "vychovává". Druhý rodič je většinou spolupracující (spolupachatel).
"A její sestra tomu přihlížela (byla donucena přihlížet) a po tvářích se jí řinuly slzy."
Zneužívání a další trestné činy.
Týraný tyranii ospravedlňuje a začíná v ní hledat něco pro něj výhodného.
"Třeba konečně pochopí, že zašla příliš daleko."
Domácí povinnosti...
"...člověk se cítí v pasti, nemá kam jít... takže je týrán a pak ho tyran znovu dostane pod kontrolu hranou laskavostí; týraná osoba se zklidní a nemyslí na to, kdy dostane příští výprask nebo tak něco."
Shelly měla neskutečnou důvěru, vzhledem k tomu, že byla manipulátorská a dokázala odvést pozornost, zakrýt, případně odrazit jakékoliv podezření.
Když to narafičíte, povede se to.
Vždy vystavovala týraného na odiv týraným a nutila je lhát, spolupracovat a aktivně se účastnit trestání.
Jde o to přežít.
Nejen vlastní děti, ale i nevlastní, kamarádku a dospělé lidi. Dělala z nich věci. Ano, už to nebyli samostatně myslící bytosti. Někteří si přišly pro jistou smrt.
Na Shellyinu diagnózu jsem byla zvědavá, policie by měla o trestných činech jasno, a to o hodně dříve.
Nečerpal autor z vlastní zkušenosti? Když jsem četla, nahrnuly se mi vzpomínky.
Příběh bych nechtěla shlédnout jako film.

3 21.05.2024

O automumifikaci ne po smrti, ale před ní, jsem slyšela poprvé.
Kletba spojená s talismanem a se 7. Bouře s krupobitím a ohněm.
Upřímně, vadila mi Seichan, vzhledem k její nedůvěryhodnosti a selhání, o kterém jsem četla v uplynulém díle. Najednou jí věřit? Vždyť chtěla všechny, na jejichž stranu se teď naklání, zabít! Honila se za nimi, jen aby je zlikvidovala a nakonec se stali pro ni cílem!
Využívala je, a teď má být jednou z nich, tedy tou dobrou?
Tohle mi nesedlo a nejsem si jista, jestli je dobrá cesta tímto způsobem zásadně pozměňovat roli hlavní postavy.
Nicméně román je napsaný stylem, na jaký jsme u Rollinse zvyklí. Tentokrát na hodnocení ubírám a dávám 3,5 *.

4 18.05.2024

Pěkný duchařský horor.
Písničku Time of Dying jsem si musela pustit a tak se navnadit na povahu příběhu.
Vernířovice-Sedmidvory jsem si musela najít.
Český jazyk je krásný jazyk a dá se s ním obracet způsobem a do míry, která nám vyhovuje.
Plyšový medvěd. Strašný plyšový medvěd s jedním zpola odpadnutým knoflíkovým okem.
Pleskání chodidel o podlahu.
Tři, potažmo čtyři dějové linie. Otevřená brána mezi oběma světy je zřejmě spojnicí všech linií.
Kříže na podlaze.
Teskná melodie.
Dívka s dlouhými hnědými copy.
Postava se světlými vlasy. Podivné postavy.
Zvláštní/tajemný soused, ze kterého jde strach.
Ty Kamiliny malůvky.
"Ta pitomá žárovka blikala! Něco takového přece není možné, ne bez elektřiny." "A ten zvuk. Ta melodie." "Najdi. ..." "Najdi jiii." "Najdi Emilyyy."
Posednutí Veroniky.
Posednutí Kamily?
Konečně kvalitní český horor.
Česká autorka Jarmila Stráníková, pokud zůstane na straně hororu, se zařadí mezi autory, které bych mohla vyhledávat.
Tři až čtyři dějové linie jsou dobré, ale dvě - propracovanější - jsou lepší. Kvůli pořádku, kvůli hloubce příběhu, zaujetí.
Nicméně to neubírá na kvalitě, v jaké jsem horor chtěla číst, ačkoliv méně někdy znamená více.
Ještě jednou, a to opakuji, důkladná duchařina.
PS: Není to autofikce? (Uf!)

7 16.05.2024

Disk z Faistu pokrytý značkami, symboly, obrázky, piktogramy - hustou spirálou hieroglyfických značek, které signalizují dosud nerozluštěné písmo.
Šifra, ne zašifrovaný jazyk.
A tady máme pokračování Ledové bariéry/Za Ledovou bariérou.
Má být cílem Halaibský trojúhelník, tedy poušť ležící podél egyptské hranice se Súdánem?
Je to Zakázaná oblast.
Nepřekonatelné a vůbec TOP jsou pro mě nástrahy pouště, zvláště habub.
Pohoří Džebel.
"Tahle krajina je klamnější než jsem původně odhadovala. Na každý kilometr, který urazíme dopředu, připadají dva nahoru, dolů nebo stranou."
Kaňony, rokle, špičaté skály.
Džebel Umm.
Příběh mi přišel v mnoha částech humorný, zvláště v jednání s kmenem; vždy, když vám dají na výběr alternativy, dopadne to pro vás špatně, nicméně realita v počínání a reakce s nadsazeným humorem jsou pravým kořením. Přesně to, co neočekáváte, ale stane se.
Velké proměnné.
Aneb, co čert nechtěl.
Je to velice napínavý příběh, který vás nenechá vydechnout.
PS: Na konci mě překvapila Imogen. Ano, i Garza, který našel svůj nový život.
Je zvláštní, že zkouška ohněm, kterou musel Garza podstoupit, je i název stejnojmenného díla od Jamese Rollinse, které mi mimo jiné zbývá přečíst. Jsem zvědavá, zda půjde o stejnou zkoušku (rituál), jakou musel Garza prodělat, anebo půjde o něco jiného. Původně jsem si myslela, že půjde o pokračování, nebýt toho, že se jedná o dva odlišné autory. Bylo by zajímavé, kdyby Rollins Zkouškou ohněm navázal na Prestona & Childa.
Příběh Faraonova šifra mi jednu chvíli připadal jako vyprávění Šeherezády - pohádky tisíce a jedné noci (arabský svět, princezna).
Výborně zpracované. Dávám plný počet hvězd.

3 13.05.2024

Typická Lucy Clarke, jenže u ní jsem zvyklá na svižnější tempo. Přemýšlela jsem, co vedlo autorku k rozvláčnému psaní, když ona je vždycky tak dynamická, pohotová, obratná.
Na druhou stranu, při ztroskotání se váš život jakoby zpomalí, jste utlumení, omámení, a přehráváte si tragédii a poslední okamžiky před ní. Topíte se v myšlenkách, protože se ocitáte na pláži opuštěného ostrova, kde se zastavil čas.
Příběh zřejmě musel být nutně takhle rozehrán; pomalu, ztěžka, aby čtenáři vnukl chvíle ztroskotání a čtenář se do této atmosféry dostal.
Přesto se mi zdály její předešlé romány, zejména Pozvala mě dál a Rozlučka na ostrově, údernější.
Román Trosečníci je jemnější, obsáhlejší a tedy vleklejší. Jak bych to řekla - pro začátek to chtělo víc munice. Rozjíždí se to až po sté straně, a to je dost na to, co se do té doby mohlo odehrát. Neříkám, že by to všechno měla autorka lámat hned na začátku, ale chyběla tam taková ta pružina, kterou si mě přitáhla ve výše uvedených románech (román Modrá pro mě také neměl takový náboj).
Příběh se ale nakonec po sté straně otočil a já si ho opravdu užívala.
Říkala jsem si, zda by autorka zvládla negativní konec, protože ten by byl zrovna u tohoto románu přirozenější a věrohodnější. Možná, že to tímto způsobem chtěla ukončit, ale nakonec se rozhodla to protáhnout.
Dávám jí pět hvězd vzhledem k tomu, jak bravurně se vypořádala s atmosférou ztroskotání. Tam je cítit ta pravdivost.

12 10.05.2024

Obdivuji, jak autoři dokáží využít podivné, neočekávané projevy země a se zapojením fantazie nadsadit problémy, aby vše do sebe zapadalo. James Rollins to umí bezvadně, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila.
Přírodní jevy a rozmary přírody, které kolikrát nelze i se zkušenostmi predikovat, uvádí směr příběhu a mají potencialitu rozhodnout, zda se nám příběh líbí nebo ne.
Rollins přírodních "zákoutí", které příběh spoluutváří, umí využít tak, aby to bylo myslitelné, i když víme, že se jedná o fikci. Víme, že se to nestalo, ale nevíme, zda se to může stát; zda událost, kterou popisuje, může v budoucnu nastat. Proto se vždy začtu - potencialita možné existence tady je a je to zajímavé.
Země se chvěje, objevují se první trhliny.
Podezřelý stín na oceánském dnu? Ztracený kontinent/ztracené město Mu?
Draci z Okinawy - dvě podmořské pyramidy a zápas člověka s přírodními živly, a zápas člověka s další silou ztroskotaného letadla Air Force One. Dva navenek odlišné hlavní příběhy, které doplňují další menší děje.
Co je spojuje? Jaká síla uprostřed oba příběhy ovlivňuje?
Pod hlubinami oceánu je více záhad než pyramidy a havárie letadla Air Force One.
Dračí trojúhelník je obdobou známého Bermudského trojúhelníku, v němž se potápěly a ztrácely lodě.
Symboly, starobylý jazyk, rongorongo, hvězda jako matice, klíč a... "je to kletba, která nás stihne všechny".
Rollins je osvědčený autor poutavých příběhů, ať se odehrávají ve vzduchu, na souši, pod vodou.

3 07.05.2024

Souznění s přírodou.
Příběh je krásnou ukázkou narativního stylu.
Cape Wrath. Trek Cape Wrath Trail. Nebo Penniny? Anebo trek Sheigra Trail?
Skotsko je prodchnuté historií, mýty a legendami.
Dobrý nápad prohnat příběh covidem, protože co je zakázáno, je dáno a omezení a zúžení prostoru "vidět" poukazují na krásu viděného. Díky nevyhnutelnému se ukazují nové možnosti. Příběh věčně a přitom citlivě popisuje vztah dvou lidí k sobě a jejich vnímání k okolní "obyčejné" a současně neobyčejně krásné přírodě. Líbí se mi, jak si uvědomují, že jsou její součástí.

3 03.05.2024

Fragment meteoritu, který byl objeven v Ománské poušti ke konci 19. století. Tento meteorit ve tvaru velblouda je součástí sbírek Britského muzea od jeho založení.
...Země nisnásů, písečných duchů...
Písek se dal do pohybu. Nejdřív to bylo jen lehké zatahání, jako kdyby se náhle zvýšila gravitace. Zrnka písku se začala chvět a padat dolů, ale brzy se spojila do celých proudů, které mířily ke středu písečného ďábla. Černí duchové ... nisnásové.
Příběh je psán na milimetr přesně, žádná část nezůstane bez odezvy, bez důsledků; vše je využito, aby závěr dokonale zapadl.
Užiju přirovnání - zmije paví.
"Na Safii mi záleží. Záleží mi na ní." ... "Opravdu. A já ji dostanu zpátky - ale ne takhle."
Painter uvažoval o zrádci, podezřívala jsem Karu.
Záchrana člověka a sebenajití jsou nadsazeny nad prvotní cíl a staví do pozadí to vědecké.
Propracované do posledního detailu. Myslet dopředu a být o krok vepředu není silnou stránkou jen Sigmy Force. Příběh obohacený o ilustrace tuší (především symbolů) je směsí hororových prvků, thrilleru, fantastiky, mystiky, dobrodružství, akčnosti.
Vytrvalost, agrese, síla myšlení a úsudku, rychlost reakcí, disciplína, zmíněná schopnost myslet dopředu a předvídat jednání druhé strany.
Dávám plný počet hvězd.

5 01.05.2024

Diablo Mesa.
Na jeho okraji by se mělo vyskytovat přechodné tábořiště Pueblanů staré tisíc let. Zároveň tu stála i španělská strážní věž, takže by zde mohla být historická pohřebiště. Podle zákona je nutné určit, jestli se jedná o hrob...
Douglas Preston, Lincoln Child, James Rollins, Dan Brown, i náš Alec Palmer se čtou lehce a snadno se do nich pohroužíte, proto četba s nimi rychle ubíhá a kromě toho neztrácíte tempo.

1 26.04.2024

Pembridge Barrow - pohřební jáma ve Walesu s ostatky Boadicey, anglické královny z 1. století.
Ale tady jde o něco většího.
Jde o skutečnou hrobku prvního faraona, krále Narmera, který sjednotil Horní a Dolní Egypt. A s hrobkami, jak známo, je vždy spojena kletba.
Zaujalo mě prostředí Suddu s dlouhými šlahouny hutných a těžkých rostlin, bahnem, zemitým, vodnatým a syrovým vzduchem, které poskytuje ne zcela bezpečné zázemí pro nalezení samotné hrobky.
Ostrakon je klíčem k největšímu archeologickému tajemství v dějinách, který spočívá v nálezu hrobky, kde je ukryta koruna sjednoceného Egypta.
Nejprve nevábný Scudd s perspektivou nalezení hrobky a potom nalezení hrobky a kletba provázaná s Jennifer.
Náměty, které Lincoln Child uchopuje jsou mi cizí, ale zároveň velmi přitažlivé a autor zřejmě musel prokázat jistý přehled, protože co kniha, to tenhle polytematický skvost, který autor dokáže uchopit způsobem, jímž vytvoří zajímavý příběh. Lincoln Child, Douglas Preston, James Rollins, Dan Brown, možná Wilbur Smith. Doufám, že k nim patří další, kteří mají stejný repertoár a já je budu už jen nacházet a jejich tvorbu si užívat.

1 22.04.2024

Narativní styl vás rychle přenese do děje. Kromě toho jde o zajímavé téma, přírodní námět mě vždy zajímal a pohltil. To je návnada na mě.
Podzemní řeky, závrty, jeskyně.
Vždycky řeším, zda takové skvosty číst o chvilkách volna, nebo si je nechat na víkend, o kterém si je plnohodnotně užiju.
Knihy od Jamese Rollinse a Lincolna Childa s Douglasem Prestonem jsem si musela z knihovny na střídačku půjčit dřív, než budou nedostupné (u Dračí hory jsem zaváhala).
Jeskynní systém, pokladnice pravěkého života; malby bohatší než Chauvet a Lascaux, petroglyfy, stalagmity, stalaktity, heliktity.
Velký skok.
Zazděný tunel.
Ostatky Homo neanderthalensis.
"Ať tudy nikdo neprojde, pokud nechce přivolat hněv samotného Boha."
Kilometry chodeb, jeskyní, podzemních jezer.
Charybda.
Je to dobrodružný, akční, napínavý thriller, který mě přenesl hlavně do jiné atmosféry, do jiného prostředí.

7 20.04.2024

Kniha bez kapitol, příběh oddělován třemi tečkami. To jsou úvodní znaky Cary Hunter.
Proč je kniha tak čtivá? Nejprve cesta vlakem tam a zpět, poté doma. Pořád samé čtení. U všech jejích děl s Adamem Fawleym jsem dala pět hvězd, teď tomu nebude jinak.
..."Sladká svoboda."
Lhaní jí připadá stejně přirozené jako dýchání...
Někdy mohou vězeňské dozorkyně pomoci. Ale komu a jak?
Zapojeno je mnoho osob, a to vzroste na důležitosti šetření případu.
Na příbězích Cary Hunter se mi líbí poslední zúčtování. Jen bych nerada v dalších knihách série přišla kvůli přeložení o Adama Fawleyho a jeho tým.
A Chloe Sargentová? Skvělá posila policejního týmu, jíž autorka propůjčila jméno od skutečné osoby - dívky bojující s rakovinou.
Možná se autorka mohla v příběhu zmínit o Carterovi. Trochu se na něj pozapomnělo vzhledem k tomu, jak se zachoval k Chloe (podvod?).
Snad to jsou tak trochu otevřená vrátka k dalšímu dílu, v němž bychom se s Carterem a Chloe mohli setkávat. Nuda by to nebyla. Alespoň doufám, soudě podle tohoto dílu.

7 16.04.2024

Smích v místnosti za dveřmi.
Červené záblesky.
Strašidelné domy mě nepřestanou přitahovat a Darcy Coates, přes své prvenství v autorství, nemusí být jediná.
"Přál jsem si, aby moje matka mohla být pohřbena blízko haciendy San Isidro, na pozemku, kde se narodila, který byl jejím domovem, kde její rodina žila po sedm generací. Ona ale ležela na hřbitově za mnou."
Mrtvá krysa se zvláštně vylomenou páteří, dům obyvatele ostýchavě pozoruje, ozývá se dívčí chichotání, práskají dveře, šaty v truhle jsou napuštěny krví, prudký pokles teploty, vítr, který zhasíná svíce a útočí, ačkoliv závěsy, papíry, lustr apod. zůstávají nehybné, bušení tisíce rukou do dveří...
Ve zdi se vytvořila prohlubeň, zeď se drolí... Ve zdi se nachází lebka a kosti.
Jsou to halucinace? Výmysly? Někdo si s Beatriz hraje? Anebo je dům živý organismus?
Španělsko temné horory umí, rozhodně ve filmových vyniká a kdyby tento knižní počin by pojat tak, jak ve filmové podobě (a že to Španělé opravdu umí!) s hlubším procítěním a s něčím nápaditým, mohl by z toho být horor roku.
Na druhou stranu neohmatané je našeptávání ďábla k nedůvěře ku knězi. Kněz je zpochybňován. Kněz a nebezpečný? Kněz má tajnosti? V zákoutí mysli se rodí myšlenky, že hlasy mohou mít pravdu. Jak se bránit? Temnotě a knězi?
Španělé, Italové, případně Řekové jsou horkokrevné a emotivní národy, temnota a hlavně strach by tady byly výrazné, kdyby se upřednostnil jejich přirozený temperament. Jinými slovy nevměstnávat jejich přirozenost do známých skic hororu, protože oni to umí po svém (a jinak). Žádné hororové formáty.
Přesto knihu hodnotím vysoko, protože španělských knižních hororů máme v českém překladu na trhu stále málo.

3 12.04.2024

Příběh se mi zdá být svižnější než Obratník noci, zřejmě tím, že dopisy v Obratníku noci nahradila pro mě o poznání čtivější a srozumitelnější výpověď Emmylou o jejím zneužívání v dětství a inklinování ke Kongregaci milosrdných sester krve Kristovy a historické vsuvky ze života rodiny de Berville.
Co k tomu psát? Ten, kdo četl Obratník noci, se jistě těší na přelétavého (se sexy nábojem) detektiva Jimmyho Paze (i když v tomto díle již hloubavějšího a usedlejšího), který vede trestní vyšetřování a v této souvislosti se zajímá o psychologický, psychoterapeutický a psychiatrický obraz Emmylou Dideroffové.
Soukolí a shody jsou kořeny pro divné zvuky.
Narozdíl od prvního dílu je příběh více beletristický a akční (Pez už nepracuje sám, je zkušenější a vnímavější), zde se neoddáváme písemným vzpomínkám, ale rodící se praxi a praxi, která je tady a teď.

2 07.04.2024

Rukopis vázaný v kůži černého kozla, původně svázaný v lidské kůži.
Znamení satanistů.
Z obálky rukopisu vystupuje červený vodotisk, spleť krvavě rudého žilkování poskládaná do světélkujících písmen.
Latinský nápis.
Evangelium podle Satana.
Sériový vrah, křižující vrah.
Líbí se mi myšlenka se vstupováním zvláštní agentky Marie Parksové do lidí a vracením se zpět do svého těla. Čtenář se dozvídá, jak se cítí oběť, v jakém je pnutí a strachu.
Křížový vrah se pohybuje nepřiměřenou rychlostí, nejsou ale slyšet jeho kroky. Nepohybuje se po zemi.
Kožený plášť, rukavice, široká mnišská kápě.
Káleb.
Nápis INRI s pentagramem kozohlavého démona uprostřed. Je to znamení Bafometa, nejmocnějšího rytíře zla, Satanova archanděla.
Zohavená těla jeptišek ocejchovaná tímto způsobem.
Vraždy pokračují.
Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum - Ježíš Nazaretský, král židovský.
Ianus Nazarenus Rex Infernorum - Janus, král pekel.
V žaludku Kábela se nachází "tuberculis perenis, lesní kořenová zelenina, která se nepěstuje už od 15. století a jediné usušené exempláře jsou v muzeích a botanických laboratořích. Tenhle kousek je ale skoro zelený...".
"Potvrzena přítomnost dalšího typu bacilu, je to odlišný druh bacilu, kontinentální bacil typu Medievalis." ... Černý mor...
Začínají se množit případy posedlosti ďáblem, sochy Panny Marie v kostelích různých částí světa roní krvavé slzy, při bohoslužbách se vzněcují krucifixy. Opojná a nasládlá vůně fialek.
Pach ďábla.
Příběh je putovním výkladem od kláštera, kostely, přes vatikánské sídlo papeže, amazonský prales, aztécké sídlo, kostel, kde "zemřela" matka představená Izolda Trentská, apod.
Příběh není lehké číst, snadno se zamotáte a ztratíte se v ději a částečně i v čase. Knihu je asi dobré číst na jeden zátah. Příznivci hororu si přijdou na kvalitní čtení; mě kniha přitáhla satanskými znameními, bezmocí, strachem, nevyjasněnou temnotou a postižitelností celého světa.

1 03.04.2024

Je v rodině nějaká nemoc?
Potřebovala bych vědět rodinnou anamnézu.
"Podle Starých Keltů existují místa, ve kterých je vzdálenost mezi naším světem a záhrobím kratší než jinde. Propustná místa."
Overtoun a starý most za ním; most, který se tyčí nad roklí zámečku Overtoun House je místem psích sebevražd.
Příběhu hodně pomohlo, že vycházel z pravdivých skutečností; jedná se o tři dějové linie, ke konci na sebe navazující a propojené v jedno dějství.
Za námět hororového žánru a vcelku dobře pojatý scénář, který mísí keltskou mytologii navázanou na historické místo tragických událostí s profesí a problémy současného života novinářky Avy a její rodiny, hodnotím knihu velice kladně.

30.03.2024

Příběh se zakládá na afrických legendách, magii a umění santerie.
Africká magie a náboženské praktiky, které v Novém světě přežívají - vúdú, candomblé, santerie.
Text je napsán velice hutně a máte pocit informací. Příběh má tři dějové linie, jednou z nich jsou dopisy ve smyslu vzpomínek Jane Doe a tato linie je linií poddějovou, protože doplňuje příběh o celkový ráz, vyplňuje ho a zároveň zaceluje.
Opele je jedním z prostředků, metod, které babalamo, věštec, používá, aby se radil s bohem.
Opravdová magie je záležitostí techniky vědomí, ne kouře a zrcadel. ...?
Kubánská santería, haitské vúdú, orišové.
Slovníček pojmů neobsahuje všechny pojmy použité v příběhu, přesto k výrazům dokážete přiřadit význam a neubírá to na čtivosti.
Kniha není jednoduchou četbou. Čeká mě pokračování v knize Údolí kostí, Evangelium podle Satana a možná do toho ještě zahrnu Noc jaguára.
Michael Gruber píše velice zajímavě. Škoda, že tyto knihy nejsou vidět (v nejmenovaných knihkupectvích je mají nedostupné), a vzhledem k roku vydání, se mi zdá, že u čtenářů více méně zanikly, ačkoliv Obratník noci je zrovna kniha, kterou považuji za velice působivou až podmanivou.
"Obratník noci to je ta kalná zóna, kam bílí lidé vykazují všechny nepříjemné stíny, zóna určená Jiným."
Pasáže s Jimmy Parezem byly čtivější, o to rychleji plynuly. S Jane Doe jsem se zasekávala, ale byla zajímavější, temnější, nápadnější a tím zaujatější, více informovanější a znalejší věci, vzhledem k tomu, že kult praktikovala. Přitom přes něj se nedostávalo snadno.
Pro absolutní originalitu a zaujetí hodnotím plným počtem.

1 28.03.2024

Velké západní kaskády. Kooparoona Niara.
Na začátku na mě dýchl záchvěv tasmánské divočiny, která je významně olesněna porostem blahovičníků.
Na unikátní živočichy a rostliny, z nichž se s některými na celém světě nesetkáme, jsem se těšila.
Štír australský, vosa pavoukářka, maloočky, hrabalka, jehličnaté keře hakey...
Mnohá australská území na úrovni národních parků jsou chráněna a zařazena do Seznamu světového (přírodního) dědictví UNESCO.
Příroda je popisována jakoby se tam nacházela mimochodem, pro tasmánské prostředí typická; pro nás čtenáře z jiného světadílu a z jiné části Evropy, je ale zároveň součástí příběhu, který umocňuje. Příroda jako doplněk se pro mě stala hlavním ukazatelem.
Co knihu snížilo a bylo mimo moje chápání, je užívání drog otcem hlavní hrdinky, výroba, užívání a distribuce drog přítelem (obchodním dealerem) jeho přítele, přitom otec užívání drog své dceři zakazoval. Bylo jí 16 let a drogy užíval před ní.
Nevyvážené, v kontrastu, absurdní.
Bohužel, s touto absurditou se čtenář musí potýkat hned na začátku a já ji těžko překousla. Vadilo mi to a bylo to také důvodem, proč jsem knihu nedočetla.

1 20.03.2024