tereza1198 komentáře u knih
Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí byly o něco lepší. Ale pořád jde o nadprůměrnou knihu. příběh se opět dotýká silných témat a problémů. Tentokrát jde hlavně o chyby dospělých, které se podepisují na dětech.
I když se pokaždé nesetkáme se slečnou Marplovou, tak povídky stojí za to. Některé mě sice tolik nebavily, ale kvalita převažuje. Překvapilo mě, že se Agatha věnovala i strašidelnějsím věcem a tématům.
Různé příhody o věcech obyčejných, krásných i zajímavých. Milé počteníčko v předvánočním čase. Celý život se skládá z drobných maličkostí a až zpětně nám dojde, že šlo vlastně o velké věci.
Tady nám bylo nastraženo několik chytáků a já se opět nechala obalamutit. Vždycky když Hercule odhalí vraha, tak jsem ve stejném šoku jako ti nevinní lidé, co si musí v salónu poslechnout rozuzlení. Ze mě detektiv asi nikdy nebude, ale ráda je sleduji při práci.
(SPOILER) Kniha výborná a velmi dobře napsaná. Děj má i přes četné filozofické odbočky spád. Přesto je to pohádka. Byla jsem zvědavá, jak hrabě přežil válku a proč ho nepovolali do zbraně, ale tohle období v knize není. Také mi přišel nepravděpodobný soubor všech těch skvělých a oddaných přátel. Určitě by na něj někdo donášel nebo ho udal. Ale je i to fuk. Příběh který se nemohl stát, ale bylo by hezké, kdyby se stal. Je totiž o tom, že svobodný duch nemůže být nikdy uvězněn. A když se nevypořádáte s okolnosti, tak se ony vypořádají s vámi.
Scarlett není nejsympatičtější postava. Je sebestředná, marnivá a občas vysloveně otravná. Jižanská dáma, která byla vychována k plesům, slušnosti a řízení velkého domu. Pak přijde válka a přerod v tvrdou a chladnou ženu, která má na starosti přežití svoje a celé své rodiny. Občas dost popisné, ale líbilo se mi to. Těším se na druhý díl.
Knihu jsem se pokoušela poslouchat jako audioknihu. Bolestivě nudný Krampol zničil celou knihu po patnácti minutách poslechu. Tak jsem si dala nějaký čas pauzu a pak se vrátila k papírové verzi. Je to nostalgické vyprávění stárnoucí legendy. Skvělý a milovaný herec, ale jako vypravěč nic moc. Většina jmen mi nic neříkala a bylo to takové utahané. Ale dozvíme se, že začátky byly těžké, o tom že tíhl spíše ke komedii a že se nevyspal s Bardotkou, i když se asi dost snažil. Celkově dost průměr, ale jsem ráda, že jsem nakoukla do jeho životních osudů.
Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké
Ztratilo to magii a překvapení prvního dílu. Recyklace nad recyklaci. Úplně se bojím kolik knih o kavárně ještě autor napíše. Škoda.
Je to síla. Kniha je skvěle napsaná. Ani nevím, jak to popsat. Jiná kultura, jiné obyčeje, obrovská síla žen a kult ohledně předků a moře. Vůbec jsem netušila, že na tom Korejci byli tak zle. Válečné hrůzy a okupace. Co lidé dokážou udělat jiným lidem. A je jedno kdo byl na jaké straně. Trpěli všichni. Hlavní hrdinka má můj obdiv a chápu její chování v pozdějších letech. On život není černobílý a ani se nedá žít bez nějakého toho hříchu. Nečetlo se to lehce, ale stálo to za to.
Tady jsem velmi zaměstnala své šedé buňky mozkové. Musím přiznat, že jsem vraha tušila a nakonec jsem měla pravdu. To se mi málokdy stane. Většinou jsem totálně mimo. Bravo paní Christie. Pointa geniální. Hercule ví prostě všechno.
(SPOILER) Autor má tak rád detektivky Agathy Christie, že mnoho jejích postupů vykrádá. Sněhem odříznuté místo, vánice, skupina podezřelých, vražda, knihovna a staré křivdy. Nemá to ale žádný náboj, pořádný spád. Líbily se mi ty poznámky směrem k čtenáři. Byla to novinka, ale to bylo všechno. Celé mi to přišlo překombinované a hlavně jsem poznala vraha téměř okamžitě. Já totiž čtu Agathu Christie a tak jsem zápletku poznala.
10 000 kilometrů to není. Kniha končí v půlce na hranici Bolívie. Bylo to dobře napsaná a opravdu čtivé. Kniha napsaná bez servítků a tak jak to opravdu je. Takže když autor letí balónem nad plání Nazca, tak to odbyde jednou větou. Ale kde všude dostal průjem se dozvíme vždycky. Tím nechci knihu srážet, líbila se mi a určitě si přečtu i ty další.
Trochu mě zarazila autorova osobnost. Pořád obchází předpisy, leze kam nemá a hrozí mu zmrzačení, stěžuje si na evropskou společnost a tak. Asi se v životě potkal s dost zvláštními lidmi, protože ten pocit odcizení, materialismus bez citu, blbnutí s Instagramem a podobné věci na které si pořád stěžuje, já vůbec nepociťuji a ani neznám někoho, kdo by to řešil. V přátelství věřím spíš na kvalitu než kvantitu. Takže autorovi přeji, aby našel někoho, kdo mu pomůže změnit názor na lidstvo k lepšímu. A mnoho dalších kilometrů
Kniha je základní kámen celého žánru. Byla jsem překvapená, jak skvěle se to četlo. Výborné popisy, skvěle vykreslený svět, správné dobrodružství. Conan prochází světem a nikomu nic nedaruje. Někdy jako zloděj, pirát, chudý žoldák, jindy jako vůdce, zaplétá se s magickými nepřáteli, seznamuje se s hromadou dívek v nesnázích. Prostě bomba. Jdu na druhou část.
Na mě byla kniha příliš rozvleklá. Dlouho se nic nedělo a mnoho informací se opakovalo stále dokola. Líbil se mi vývoj postavy Coriolana, který si dokáže ospravedlnit i seběvětší hnus a sám sebe vidí jako kladného hrdinu, který ctí Kapitol. Větší akce přišla až nakonec. I sledovat ty desáté Hladové hry musela být celkem nuda.
Tentokrát je Praha v obležení. Zrádci chtějí vydat naše hlavní město a podrychtář Václav musí zjistit, co se vlastně děje. Kdo je zrádce? Kolik mázů biřici vypijí? Kdo ukradl prasátko? Má ten nový kazatel Jan z Husince nějakou budoucnost?
Opět parádně vykreslené charaktery a živoucí město.
Z téhle knihy jsem měla noční můry. Docela dost posunula moje vnímaní toho, co jsou lidé schopní udělat jiným lidem. Absolutně neuvěřitelné. Hrůzné chování k ženám v každém režimu, sebevraždy a velký důraz na čest. Mám pocit že v tomto jsou asijské země specifické. Kult osobnosti, kastování, sebevraždy, jistá uzavřenost před světem. Mám pocit, že božského císaře, vyměnili jen za dalšího absolutního vládce. V poslední třetině knihy už jsem trochu otupovala a hrůzy už na mě neměly ten dopad. Dala bych čtyři hvězdy, ale pátou přidávám za pravdivost toho svědectví.
Ano, je to plné totálního klišé, ale já se bavila. Přesně takovou pohodovou, odpočinkovou knihu jsem potřebovala. Bohatý sexy herec a hubatá holka z Georgia. No jak by tohle mohlo dopadnout? Zajímavé jsou i vedlejší postavy.
Prévit ušel docela dlouhou cestu od té doby, co vylovil hysterku z rybníku a ztratil služební zbraň. Je sebevědomější a drsnější. Humoru ubylo, cynismu přibylo. Ale pořád je to super čtení. Moc se těším na další díl. Ještě dost věcí není dořešeno.
Žila jsem v domnění, že King píše jen horory. Takže jsem se mu vyhýbala. To byla chyba. Pan Mercedes byla napínavá a dobře vykreslená detektivka, kde znáte vraha už na začátku (jako v Colombovi), ale ničemu to nevadí a celou dobu mu vidíte do tý jeho šílený hlavy. Moc se mi to líbilo. Poslední kapitola mi přišla dlouhá. Takové to vysvětlování, jak kdo dopadl, kdo odpadl a jak se teď naloží se životem. To bych vynechala. Určitě si časem přečtu i další díly.