tereza0319
komentáře u knih
Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR"
André Gide
Komunismus jsem zažila sotva pár let a přijde mi, že to psal někdo, kdo se něčím solidním sjel. Je opravdu neuvěřitelné, co se dělo. Proč jen ta knížka ve své době neovlivnila víc lidí?!
Poetický slovník
Josef Brukner
Poetické jsou nejen básnické, ale i vysvětlující texty: Sonet se však rozpadá tehdy v nic, je-li uvnitř jeho formy myšlenkové vakuum, nedokáže-li autor spojit lyrické s dramatickým, nepochopil-li, že za vnější krásu vděčí sonet své duši.
Mimořádně povedená kniha.
Miluju Tě, protože mě živíš
David Llorente
Úžasná španělská barokní palba. Taky mě děsí, jací my lidé dokážeme být, ale zároveň oceňuju, že někdo má odvahu o tom napsat. Zběsilý styl psaní nenechá čtenáře ani na chvíli ztratit pozornost.
Zajímavé, už dlouho můj pocit z knihy tolik nesouzněl s obálkou...
A taky ten poslední komentář španělského kritika na zadní straně knížky naprosto nemá chybu. :-D
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Sdělení, proč byla křesťanská filosofie ve své době tak přelomová, nemá chybu. Ale ta forma! Černobílí krutí a zpovykaní Římané, proti nim už zde na zemi „svatí", ve všem ušlechtilí a neochvějní křesťané. No a ty ženy tam, ve mně se úplně vařila moje ženská hrdost. :-D Střídavě pořád jen červenají a blednou, na jedinou samostatnou myšlenku se nezmůže žádná, zvládnou jen oddaně upírat zrak ke svému pánu a vládci. Ano, já vím, že to bylo napsáno v devatenáctém století, ale co je moc, to je moc. Ze schematicky pojatých postav vyčnívá snad jen Petronius, který k tomu dostal patřičný prostor. Je to sice hajzl, ale sympatický, a je znát, že ho tak pojímal i sám autor. Děj nabere spád až v poslední čtvrtině, no aspoň že tak. Jednu hvězdu za myšlenku a jednu za přehršel římských reálií a vysvětlivek k nim, člověk to pak hezky plasticky vidí před sebou. Ale dostat to tak do ruky Loukotková... No nic.
Srdcovka
Štěpánka Jislová
To, co jsem teď přečetla, mi nepřipadá jako příběh jednotlivce, ale příběh současné společnosti, že je celá přesně takovým způsobem traumatizovaná. Ráda bych věřila, že člověku se zdí mezi sebou a druhým stačí přečíst si několik psychologických příruček, aby změnil svůj pohled na svět a své prožívání. Pokud se to autorce povedlo, tak jí to z celého srdce přeju. Mně takový závěr připadá přece jen trochu příliš optimistický. Štěpánka v komiksu píše, že prožila spoustu času ve vymyšlených příbězích, což jí pokřivilo pohled na realitu. Samozřejmě, spousta knih a filmů taková je, ale pak jsou i takové, které vám vyjeví příběh vašeho života. Třeba zrovna film 500 dní se Summer, v díle zmíněný, je jeden z nich, alespoň pro mě. Tento komiks v sobě obsahuje velký kus pravdy o tom, jak dnes žijeme, díky za něj. Kvůli zkratkovité formě je to jen takové načrtnutí, ale určitě stačí k tomu, aby na sobě člověk začal pracovat.
Vzdělaná
Tara Westover
Tohle je tak bezostyšná nalejvárna, že to snad nemá cenu ani dál komentovat.
Skleněný hotel
Emily St. John Mandel
Ze začátku se mi to líbilo, Vincent mi byla sympatická, myslela jsem, že se příběh bude odvíjet jako psychologická sonda do života jedné dívky, ale bohužel, nestalo se tak. Příběhy jednotlivých protagonistů nakonec jen kloužou po povrchu, spousta postav má pouze ilustrační funkci, spíš než by někam posouvaly děj. Působilo to na mě tak, že si román hraje na hlubokomyslný, a přitom skutek utek. Ve chvíli, kdy se začne řešit Ponziho schéma, to už začne být průšvih. Čpí z toho, jak si autorka něco nastudovala, a teď se snaží s tím seznámit čtenáře, a to zcela beze zbytku, aby to pochopili i ti hloupější. Nejlepší je na tom celém obálka, je pěkná a zajímavá, doporučuji ohmatat.
Směna
Anna Beata Háblová
Tenata kapitalistického systému jsou tu popsána tak děsivě, že to připomíná sci-fi, mrazí o to víc, když člověk ví, že je to reál. Tím myslím supermarket i trh uměleckých děl. Já v takovém světě odlidšťujícím člověka nechci žít! Moc jsem si užila vhled do duše i oka výtvarného umělce a zamyšlení nad otázkami umění. Jenomže děj, směs detektivky a dívčího románu, lehce křečovité příhody ze života jedné slušňačky (ale dovídáme se, že její osobnost ovlivnilo trauma). Souhlasím s veriszv a přílišným tlačením na ártovou notu, ty začátky kapitol, to už byla manýra. Zas na druhou stranu jsem ocenila Alenu a její makaronismus, mám kamarádky, které tak mluví, a já můžu vyletět z kůže, tady to na mě překvapivě působilo jako terapie. Z toho konce mi bylo trapně, ale po pracovní stránce vlastně autorka nabídla variantu, jak z toho hnusného života vybruslit.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
To je ale parchant, ten Capote. Vypráví, jako by se nechumelilo, a na konci člověk zjistí, že je totálně rozsekaný. Souhlasím, že, jak už tu bylo zmíněno, je v tomhle hodně podobný Fitzgeraldovi.
Šarlatové písmeno
Nathaniel Hawthorne
Na rozdíl od většiny ostatních se mi překvapivě líbil i prolog. Ta jeho jemná ironie, se kterou střílí do úředníků, a která vlastně prostupuje celým dílem. Dějově je příběh jednoduchý, ale plný drobných detailů a neotřelých povšimnutí, jež ho asi dělají tím, čím je. Zobrazený svět se svými hodnotami se nám dnes už zdá neskutečný, ale je dobré ho poznat a porovnat s dnešním. Román mě uhranul hlubokými city vyjádřenými nepateticky, dá se říct skrytě, je to taková jedna velká natlakovaná plechovka. A taky svou krásnou ponurostí, obálka z roku 2012 ji vystihuje skvěle. Zajímavý Hawthorneův pohled na ženskou otázku.
Vévodkyně a kuchařka
Ladislav Fuks
Spalovač mrtvol patří k pilířům mé četby i kinematografie. Na Vévodkyni se mi bohužel líbila jen linka malíře Diezlera a Barbary, popisy jídel a pití, a taky to, že Fuks čtenáře nechá, aby si všechno odedřel sám, nic nevysvětluje, a že by bylo co. No nic, třeba do ní časem dorostu.
Bůh či ďábel
Jarmila Loukotková
Jak ta psala! Tím neustálým popisem vnějšku i nitra hlavní postavy jsem měla pocit, že ta stojí vedle mě, byť z patnáctého století.
Loukotková delší dobu něco tvrdí, aby to jedním okamžikem celé rozmetala, a čtenáře rozebrala na kousky. Na posledních čtyřicet stran shodí další pumu. Ohryzávala jsem napětím knížku. Sice mi v těch historických událostech udělala dost nepořádek, ale to nevadí, já si to dozjišťuju.
Klobouk dolů před ní.
Oči krále Havrana
Jan Sojka
Je obdivuhodné, s jakou odvahou nám autor dává nahlédnout do intimního světa své rodiny i svých vnitřních úzkostí. Slovy neplýtvá, sdělení je sevřené, upřímné, závažné a hluboké, nechybí mu vhled.
Enneagram - Průvodce probuzením
Beatrice Chestnut
Už dlouho mě žádná svépomocná kniha nepřekvapila tak příjemně. Knížky o enneagramu u nás doposavad překládané měly vždycky křesťanský podtext, tato je první, jež upřednostňuje psychologické hledisko. Podle mého názoru (a že jsem toho přečetla už hodně, hlavně anglicky na internetu, protože problematika enneagramu mě velmi zaujala) kniha zpracovává téma srozumitelně, a přesto do hloubky, zabývá se příčinami, následky, stíny, ctnostmi, nic nevynechává, ale nepůsobí mravoličně, urážlivě, i ožehavé věci dokáže podat tak, že to člověk vezme. Čekala jsem trochu více návodu, jak sám se sebou pracovat, ale autoři sami doporučují psychoterapii, je pravda, že tak hluboké téma člověk nedokáže zvládnout úplně sám, pokud má teda velký problém. Vytkla bych jen časté opakování již řečeného (proč to ti Američani pořád dělají, to mají tak nízký paměťový kvocient? :-) ), častý výskyt slova "musíte" a přehnaně optimistický až euforický výhled na to, jak nám bude, až cestou zvládneme úspěšně projít. Ale ve srovnání s tím, jaké prozření dokáže kniha přinést, jsou to jen maličkosti. Doporučuju všem.
Umělcova cesta
Julia Cameron
Už dlouho jsem se s žádnou knížkou tak netrápila, jako tady s touto. Myslím, že to bylo překladem, některé věty vyznívaly podivně, chtěla bych zkusit přečíst si ji v originále, jestli to bude jiné. Nemám vůbec nic proti zmínkám o Bohu, ale tady to už bylo opravdu moc, hustotě výskytu snad může konkurovat jen Bible.
Přes potíže s formou mě úkoly zaujaly a chtěla bych je vyzkoušet. Jen se dost obávám, že nevydržím, vzhledem k nárokům na čas a pravidelnost.
Putování leklé ryby
Lucie Vaňková
Skvělý postmoderní úlet. Určitě jsem nepochytala všechny aluze, ale i tak to byla jízda!
Román a dějiny
Pavel Barša
Literárněvědná část o způsobech psaní románu a jeho čtení ve vztahu k (ne)dějinám mi poskytla inspiraci pro mé vlastní vnímání tohoto žánru. Taky jsem se dozvěděla další informace o způsobu psaní Milana Kundery a zase mu o něco víc porozuměla. Politická část ve mně vyvolala otázky. Uvítala bych, kdyby někdo na knížku napsal recenzi nebo polemiku, třeba bych se dočkala i nějaké odpovědi.
Frida Kahlo: Ilustrovaný životopis
María Hesse
Je to kniha pro děti, která pro děti vůbec není. To jídlo zkusím udělat, abych jedla to, co ta geniální mučednice lásky a těla.