StrYke
komentáře u knih
Pan Nikdo
Graham Masterton
Zatím nejslabší kniha z edice Zrnka temnoty, kterou jsem četl. To ale neznamená, že je špatná. Příběh je zábavný, znepokojivý a ubíhá poměrně rychle. Jsem ovšem toho názoru, že volba citlivého tématu (tady domácí násilí na ženách) zákonitě nedává knize nějaký "hlubší" rozměr. Pan Nikdo je tedy fajn a hlavního záporáka budete nenávidět, ale zároveň je děj plochý a bez žádné větší myšlenky. Nebo jsem ji alespoň nenašel. Nakonec musím zmínit fakt, že 90letá babička po X letech nachází všechny své známé z mládí, kteří musí být logicky starší než ona. Ale žádnou zmínku o tom, že např. farář je přestárlý, ačkoli musí být alespoň staletý, nenajdete. To mě dráždilo asi ze všeho nejvíce. Jinak ale mohu tuto knížku doporučit. Na jednu, dvě cesty vlakem je to skvělá volba.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Sklíčenost
Lucy Taylor
Krátký a úderný satanistický horor s dobře vybudovanou, temnou atmosférou. V protagonistech se lze těžko vyznat a odhadnout jejich chování je téměř nemožné. To považuji za veliký plus přidávající na určité realističnosti a surovosti příběhu. Vlastně jsem celou dobu netušil, kam děj směřuje a co od něj očekávat. Stejně jako u některých jiných počinů z edice Zrnka temnoty mi ale kniha přišla kvůli krátkému rozsahu neúplná.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Neviditelný
Herbert George Wells
The Invisible Man je výborná kniha, především pokud vezmeme v potaz její stáří. H. G. Wells vykreslil hlavní postavu potrhlého vědce Griffina velmi věrohodně a pevně věřím, že každému z nás připadaly jeho zakomplexovanost s narcismem povědomé. Sám znám spousty lidí, kteří si sebou celý život nesou pocit ukřivdění a nesmyslnou touhu se svému okolí "pomstít". Griffin mi pak přišel jako jejich úžasná karikatura. Navíc se mi líbilo jeho počáteční bizarní, až hororové vzezření. Jednu hvězdičku ale přece jen ubírám, protože chvílemi se děj táhne a některé pasáže jsou, podle mého názoru, navíc. Ve výsledku však mohu všem doporučit.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Tato krátká kniha vypráví o krátkém úseku života "obyčejného" člověka, řešícího během 2. světové války vážné i méně vážné problémy. Chvílemi je úsměvná, chvílemi zas nutí k zamyšlení. Celou dobu je však doprovázena svým způsobem depresivní, melancholickou atmosférou. Jsem rád, že jsem se k ní díky Čtenářské výzvě dostal. Doporučil bych každému.
Město šelem
Michael Moorcock
Město šelem je tak tuctová fantasy, jak si jen můžete představit. Zpočátku jsem s tím neměl problém. Alespoň můžete během čtení uvést mozek do úsporného režimu a užívat si jednoduchý, přímočarý příběh. Postupně se ale některé prvky stávají stále otravnějšími (naštěstí je kniha velmi útlá). Zmínil bych především hlavní postavu coby přehnanou karikaturu neporazitelného a neomylného hrdiny. A tak lehkou předvídatelnost děje, že byste vlastně už někdy od třetiny mohli považovat příběh za dočtený. Bohužel bych Město šelem nedoporučil snad nikomu.
Bizarropolis
* antologie
Výborná sbírka bizarro fiction, ve které je naprostá většina povídek originálních, úderných a velice zábavných (především povídky Zub za zub, Legenda o truchlivém mořském bohu a Adresát nezastižen). Zvlášť musím ocenit bonusový příběh Lízománie od CM3, u kterého jsem se i nahlas zasmál. Když ale odmyslím naprosté minimum průměrných až lehce podprůměrných povídek (K jádru věci, Brýle Pandaemonia), každý příběh by stál za zmínku. Všem fanouškům tohoto žánru vřele doporučuji!
Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
Dosud jsem znal Ostrov doktora Moreaua pouze ze strašidelného speciálu Simpsonových. Námět mi připadal zajímavý, proto jsem sáhl i po literární předloze. A dočkal jsem se výborné, i když dnes již mírně zastaralé, sci-fi novely. Mrzelo mě, že jednotliví zvířecí lidé nedostali více prostoru (hlavně opičí muž). A to je jediná věc, kterou mohu tomuto dílu vytknout. Všem zájemcům o literární klasiku doporučuji.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Bílá nemoc je mistrovské dílo varující před nastupujícím, sílícím nacismem v Německu. Vidět (a ne pouze číst) tuto divadelní hru musí být něco úžasného. K literární formě mám jedinou výtku: Některé monology jsou příliš dlouhé a vzájemné přemlouvání hlavních postav napříč celým příběhem se chvílemi stává otravné a frustrující (ale je také dost dobře možné, že to bylo autorovým účelem). Každopádně doporučuji každému.
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Třetí a zatím nejlepší novela z edice Zrnka temnoty, kterou jsem četl. Námět i zpracování jsou velmi dobré, realistické a znepokojivé. Snad mou jedinou výtkou ke knize je právě malý rozsah, kvůli kterému mi příběh přišel neúplný. Na těch sto a něco stran se autorka rozhodla popsat příliš dlouhý a hluboký příběh. Během čtení jsem měl pocit, že děj skáče od jednoho k druhému a jako celek nefunguje úplně nejlépe. Škoda, protože trochu ho ještě rozvinout nebo předělat, bylo by toto dílo dokonalé.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
O myších a lidech
John Steinbeck
Krátký, ale o to intenzivnější příběh o jednom netradičním přátelství na Divokém západě v první polovině 20. století. Je velikým uměním vypovědět relativně malým množstvím stran tak veliký a hluboký příběh. Pro plnohodnotný zážitek z knihy doporučuji alespoň nahlédnout do anglicky psaného originálu a zaměřit se na typicky jižanský způsob mluvy a vyjadřování hlavních postav. Dodá to příběhu zcela jinou atmosféru. K zařazení této knihy do maturitní četby jsem docela kritický. Myslím, že je to špatně stravitelné dílo pro někoho, kdo o jeho čtení opravdu nestojí.
V rozkvětu
Kristina Haidingerová
Musím nesouhlasit s některými místními názory. Myslím, že kromě společného žánru (bizarro fiction) nemá V rozkvětu téměř nic společného s tvorbou CM3. Je to sice pitvorné a chvílemi správně zvrhlé, stylem a atmosférou se to ale výrazně liší. Jinak musím ocenit autorky bujarou představivost. Podle mého názoru by ale knize slušel spíš kratší, až povídkový rozsah, protože po výborném začátku začal děj postupně ztrácet dech. Příznivcům žánru ale velmi doporučuji. PS: Pokud jste to ještě neudělali, nečtěte si oficiální anotaci. Z nějakého důvodu je v ní vyzrazena zásadní informace, kterou se má čtenář dovtípit až na konci.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Zůstanou jen skvrny
Ross Jeffery
Útlá a přímočará knížka, skrz naskrz protkána depresivní, bezútěšnou atmosférou. Čte se velmi dobře, ačkoliv některé "niterní" pasáže mi v jejím průběhu začaly připadat repetitivní. S každou stránkou roste sice určité napětí, děj je ale obecně předvídatelný a ničím zásadním nepřekvapí. Proto také ubírám jednu hvězdičku. Přestože se totiž jedná o kvalitní novelu, postrádal jsem v ní nějaký hlubší přesah. I tak každému se silnějším žaludkem mohu jen doporučit.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Vraždy v ulici Morgue
Edgar Allan Poe
Jistě jsou lepší sbírky Poevy tvorby než je tato. Až na pár velmi dobrých (Maska Červené smrti, Král Mor) a dobrých (Vraždy v ulici Morgue, Vrah jsi ty!...) povídek zde totiž převažují vesměs průměrná díla. Ta, věřím, ve své době mohla být zajímavá pro svou novotu či informativní popis (Senzace s balonem, Předčasný pohřeb...), v dnešní době však běžného čtenáře neoslní. Pro seznámení se s tvorbou tohoto literárního velikána bych doporučil spíš sbírku Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
Já jsem z "nového" počinu CM3 docela zklamaný. Je to sice jeho typické dílo... Možná ale až moc typické. Označil bych ho za kombinaci předchozích knih (Zbouchnul jsem..., Lidožrouti z Lízátkova), kdy k jedné z nich se autor v předmluvě i otevřeně hlásí. Osnova je téměř identická, stejně jako mnohé zvraty či použité motivy. Jinak se ale Orgie v chomoutu čtou velmi dobře, jen v žánru bizarro fiction, kde se může vymyslet doslova cokoliv, bych čekal víc než vykrádačku svých předchozích knih.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
Dům na tekutých píscích
Carlton Mellick III
Dům na tekutých píscích je úplně jiný než předchozí, do češtiny přeložená díla CM3. Nejsou zde téměř žádné nechutnosti či sexuální zhýralosti. Vykreslený svět, samozřejmě patřičně bizarní, je zajímavý a řídí se pravidly, která dávají (atypicky) smysl. Poprvé si umím představit, že knihu beze studu někomu půjčím. Souhlasím, že jde o jednu z nejlepších knih CM3, mým favoritem však dosud zůstává akčnější Plyšákokalypsa.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
Země kanibalů
Mark E. Pocha (p)
Země kanibalů je napsána velmi čtivě a zábavně. Čekal jsem od ní ale víc. Jako fanoušek filmového hororu velmi oceňuji autorovu inspiraci starými italskými filmy o kanibalech. Aby ve mně text, označovaný zde za brutální a nechutný, ale vzbudil silnější emoce, musel by přitvrdit. To, co hlavním postavám kanibalové provádějí, totiž není nic originálního. Člověk, co má nakoukáno, to již musí znát z filmového plátna, které je navíc ještě o stupeň horší než literární forma. Kdybych měl hodnotit, jak ve mně jaká kniha vzbudila vnitřní neklid, stále u mě vedou knihy od markýze de Sada.
Golem
Gustav Meyrink (p)
Na rozdíl od spousty uživatelů jsem neměl problém se do knihy začíst. Naopak mě zaujala od samého počátku. Příběh je protkán velmi tajemnou, mysteriózní atmosférou. Pokud máte možnost, doporučuji v knize zmiňovaná místa osobně, nejlépe navečer, navštívit (Josefov, Staronovou synagogu, Zlatou uličku...). Zároveň je děj zahalen v otázkách, na které je většinou poskytnuta pouze mlhavá, nebo častěji žádná odpověď. Mnohé z Golema mi proto zůstalo skryto. Ale i když nemohu ani zdánlivě prohlásit, že bych knihu zcela pochopil, velmi mě bavila a pravděpodobně se k ní brzy vrátím. Doporučuji.
Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda
Robert Louis Stevenson
Výborná novela, u které nebýt všeobecně známa zápletka, byla by také velmi napínavá. Atmosféra temného, ponurého Londýna dělá dílo výjimečným a děsivým i po desítkách let od jeho vydání. Doporučuji!
Prezidenti
Vladimír Liška
V. Liška je mistrem spotřební literatury. Jeho práci si představuji tak, že si vezme pár knih na dané téma a slepí je do jedné. Ta jeho kniha je pak souhrnná, kratší a pro nezasvěceného čtenáře stravitelnější, což má ale za následek i mnohé nepřesnosti a dezinterpretace. Nejinak je tomu i u této publikace. Jako základní přehled našich prezidentů poslouží dobře, ale větší přidanou hodnotu nemá. Navíc je vyprávění o jednotlivých osobnostech velmi subjektivně zabarveno, což vnímám u takové knihy přinejmenším nešťastně. PS: Slovo "zglajchšaltování" bylo za celou knihu použito pětkrát. To není, vzhledem k jejímu rozsahu, příliš mnoho :).
Setkání se smrtí
Joe Simpson
Kniha je psána čistokrevným horolezcem, s čímž jsem měl zpočátku problém. Místo souvislého, lehce stravitelného příběhu autor první třetinu knihy podrobně popisuje prostředí hor. Protože nemám osvojený potřebný slovník a kniha ho neobsahuje, byl jsem ze všech těch sedel, morén, komínů a seraků mírně otrávený. Po překonání této části jsem se však dočkal velmi napínavého a výborně napsaného příběhu, který pro mě byl natolik fascinující, že jsem ho během čtení nezávisle vyprávěl dalším dvěma lidem. Všem doporučuji!