StrYke komentáře u knih
Příjemné retro čtení s přímočarým, předvídatelným příběhem a s gradací děje podobnou řadové epizodě Scooby-Doo. Přidanou hodnotou Záhadného jezdce je, že takhle hloupé horory, které by se mohly klidně vyprávět někde v lese u táboráku, už se dnes nepíší :).
Zelená krev má rychlý spád a její krátké kapitoly vždy končí tak, že se od ní lze jen obtížně odtrhnout. Být mladším čtenářem, tak si její čtení určitě užiji ještě mnohem více :).
Po rozpačitém začátku se kniha rozjela a když jsem příliš neuvažoval nad její logikou, chvílemi jsem se velmi příjemně bavil. Škoda toho konce, který mi přišel uspěchaný a nedokončený.
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Na Fénixově řádu se mi velmi líbí, že téměř všechny postavy, které známe z předchozích dílů jako nevyvratitelně kladné, jsou ukázány v jiném, poněkud pochmurnějším světle. Nabývají tedy na své reálnosti, ať už mluvím o Harrym, kterým cloumá puberta (kterou některé místní rozumy nepochopily a absenci vysvětlení Harryho zvláštního chování berou jako nedostatek) či o komkoliv jiném. Sebevíc je příběh temný a depresivní, některé pasáže mi vykouzlily upřímný úsměv na tváři, což se mi u knih moc často nestává - především některé závěrečné části (menší nápověda: mimino a mozek). Kniha je ve spoustě věcech výrazně odlišná od svého filmového zpracování a spoustu věcí, nad kterými jsem se dosud ve filmu nezamýšlel či mi nebyly jasné, vysvětluje. Doporučil bych ji proto každému, kdo se chce o kouzelnickém světě dozvědět co nejvíce.
"Byl to člověk středního věku, jehož nejvýraznějším rysem byly rychle řídnoucí vlasy." Největším nedostatkem této knihy je zpočátku téměř neexistující příběh, který sice pozvolna nabývá na nějaké podobě, ale zároveň působí dojmem, že sám autor do poslední chvíle nevěděl, o čem chce vlastně psát. Děj je protkán všelijakými klišé a přestože po stylistické stránce se čte kniha poměrně dobře, budování nějakého napětí či vyvolávání strachu čtenáře o postavy nebude Knaakovou nejsilnější stránkou. Zájemce o Minotaura Kaze bych od přečtení vyloženě neodrazoval, rád bych ale varoval, že investuje svůj drahocenný čas do knihy, která u něj pravděpodobně po pár týdnech upadne do zapomnění.
Stejně jako 120 dnů Sodomy, i tato kniha se mi velmi špatně hodnotí. První část vyprávějící o Justině se mi líbila více, protože jsem v ní nacházel alespoň nějaký děj. Vyprávění o Juliettě v druhé části je pak plejádou stále se stupňujících zvráceností i bizarností, nad kterou i dnes citlivější povahy musí kroutit hlavou. Nicméně, nevím, jestli to bylo dáno pisatelským umem de Sada nebo skvěle odvedenou prací obou neznámých překladatelů, ale stylistika textů se mi natolik líbila, že jsem celou knihu přečetl téměř jedním dechem.
Goblin je pro mě knihou dokonalou, s nesmazatelnou emocionální stopou. Když jsem jej poprvé četl v době jeho českého vydání jako mladý, začínající čtenář, byl jsem jím tak nadšen, že jsem si začal pořizovat další fantasy knihy, které, jak jsem doufal, budou alespoň podobné. Nic tak výborného jsem však nenašel a proto jsem se stále opakovaně vracel ke Goblinovi. S menšími či delšími odstupy jsem ho přečetl několikrát, byl se mnou při zimních večerech v teple domova, na kamenité pláži na Krétě či ve stanu při sjíždění rakouské divoké řeky. Netrpělivě jsem čekal den po dni na české vydání jeho dalších dvou dílů, které sice již nenabyly nedosažitelných kvalit prvního Goblina, ale ani jeho odkaz nezahanbily. Díky za tuto knihu!
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Příběh postupně graduje a dětské čtení se výrazně mění na něco temného, chvílemi až depresivního. Kniha je velmi obsáhlá, navzdory tomu jsem nepociťoval žádná hluchá místa, kdy by mě děj přestával bavit. Stejně jako u předchozích dílů, nejvíce mě bavily ty části, které ve filmu chyběly nebo se od něj nějakým způsobem lišily. A takových částí je čím dál více.
Kniha je záznamem rozhovoru J. Šterzla s neznámým redaktorem, který byl post mortem nalezen synem v jeho pozůstalosti. Jako vzpomínka byla publikována ke světovému dni imunologie (29. 4.) a jde o čtení velmi specifické. Nastiňuje rozvoj mikrobiologie a především imunologie v tehdejším Československu a také založení československé Akademie Věd a Mikrobiologického ústavu. Odpovědi v rozhovoru nejsou většinou příliš vysvětlovány ani dávány do širšího kontextu, proto k jejich pochopení musí mít čtenář již nějakou základní znalost popisovaných událostí, kterou jsem já nabyl během mnohých vzpomínkových přednášek Helenky Tlaskalové a dalších právě na Mikrobiologickém ústavu. Lidí, kteří tuto publikaci řádně ocení, však bude zákonitě ubývat a její trvanlivost je, bojím se, poměrně krátká.
Jak píší kolegové, jde o velmi oddechové čtení, při kterém může čtenář dělat leccos, jen ne myslet. Kniha mě nijak neurazila, za pár týdnů či měsíců si na ni ale ani nevzpomenu.
Předchozí díly série jsem nečetl, takže mě, na rozdíl od ostatních, spojitost s Jurkem nijak nerušila. Kniha se četla skoro sama. Text je psán jednoduše a čtivě, kapitoly jsou krátké a co věta, to odstavec. Vraždy jsou správně brutální a nekompromisní. Co mi ale vadilo byla možná až příliš nízká komplexita příběhu a především nulová snaha detektivů celý případ vyřešit. Veškeré vyšetřování lze popsat očekáváním další vraždy a marnou snahou ji v posledních pár minutách zabránit. Nehledě na občas až tristní nelogické chování ze strany téměř všech hlavních i vedlejších postav...
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Děj série o Harrym Potterovi graduje a z dětského čtení se pomalu stává něco temného a mysteriózního. J. K. Rowlingová s každým dalším dílem zlepšuje svůj pisatelský um, rozplétá příběh stále více a připravuje si půdu na to hlavní, co pak spojuje všechny následující díly. Čte (/poslouchá) se to velmi dobře. Nejvíce mě bavily části, které byly nadstavbou nebo se lišily od filmového zpracování - a takových části je zde v porovnání s předchozími dvěma díly o poznání více. Každý fanoušek tohoto světa by si měl knižní předlohy přečíst.
Zábavná retro jednohubka s jednoduchým, ale o to propracovanějším příběhem.
Má první osobní zkušenost s tímto ikonickým "hororovým" spisovatelem. Moc se mi líbí myšlenka chronologického řazení jeho tvorby, díky kterému lze pozorovat jeho vývoj, čím byl v jaké době inspirovaný a jak postupně budoval své vlastní, nanejvýš komplikované mysteriózní universum. Ze zvědavosti jsem si pustil pár audiopovídek z pera H. P. Lovecrafta z období jeho ranější tvorby (Slavnost, Pes, V hrobce...), kdy nešla upřít jeho inspirace E. A. Poem. V tomto spisu pak povídky postupně ztrácejí na své syrové "hororovosti" a začínají se ztrácet někde v mysterióznu, na což jsem si musel nějakou dobu zvykat. Je nutné říci, že H. P. Lovecraft měl neskutečný spisovatelský um a stylistika jeho děl je prostě skvělá. Na druhou stranu je ale čtení jeho textů namáhavé a osobně jsem se musel vždy plně soustředit, abych děj vnímal. Povídky, které mě bavily (ikonické Volání Cthulhu, Pickmanův model a hlavně první část Případu Charlese Dextera Warda) jsem si tak velmi užil, ale méně zajímavé povídky (Stříbrný klíč a bohužel kvůli chvílemi zdlouhavým popisům také i Snové putování k neznámému Kadathu) byly chvílemi utrpení číst. Původně jsem nezamýšlel se na nějakou dobu k Lovecraftovi vracet, kvůli nedokončení Případu Ch. D. Warda, který mě bavil ze všech povídek zdaleka nejvíce, však zvažuji přečtení dalšího dílu spisů.
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Jako malý jsem měl druhý díl Harryho Pottera velmi rád a myšlenka skryté komnaty se skrytým baziliškem uvnitř mi přišla nanejvýš přitažlivá. Kniha, kterou jsem si poslechl až jako dospělý divák, má stejné kouzlo, jako literární Kámen mudrců. Je čtivá, zábavná a navíc i značně mysteriózní. Opět jde o multigenerační dílo, které lze doporučit čtenáři jakéhokoliv věku či pohlaví. Těším se na další díl.
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Jiřím Lábusem. Multigenerační skvost, skvělý pro svou pohádkovost pro začínající čtenáře a skvělý pro svou nostalgickou stopu pro čtenáře prvně či opakovaně vstupující do literárního světa Harryho Pottera. Samozřejmě ne vždy se příběh řídí nějakými přísnými pravidly logiky (nad celým dobrodružstvím v Zapovězeném lese jsem jen kroutil hlavou a říkal jsem si "Proč?"), ale snad ještě snadněji se mi něco takového knize neodpouštělo.
Novela psána těžce stravitelným způsobem, s výborně vybudovanou, pochmurnou, až depresivní atmosférou. Chápu čtenáře, který si ke Krysaři nenajde cestu. Mě však autorova hra se slovy a především onen tajemný a skličující příběh bavil.
Výborná četba. Musím jít však trochu proti proudu a prohlásit, že chování postav mi nepřišlo vždy úplně logické (resp. mi nepřišlo reálné).
Nadčasové dílo, které mě přes drobné nedostatky (které se však dají přičíst dobovým rozdílům) velmi bavilo. Především dávám veliké plus za trojrozměrnost děje a postav. Po celou dobu čtení totiž vlastně nevíte, kdo je oním monstrem.