slunicko1958 komentáře u knih

Není pro mě snadné napsat komentář k této geniální knize, protože vše napsali čtenáři přede mnou.
Souhlasím, že kniha je děsivá, deprimující, vizionářská, že je obžalobou totalitních režimů, že je nadčasová a aktuální i nyní.
I mně chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale potom začaly přečtené stránky rychle přibývat.
Jen si vyčítám, že jsem se dala do čtení tohoto románu v nevhodnou dobu - na Vánoce a konec roku by byla vhodnější méně depresivní četba. Kniha patří k těm několika, které mě dokázaly "rozhodit" - jako např. osudy a mučednická smrt Josefa Toufara či deníková sága Jaká je cena člověka...

P. S.: Ty krysy! Pane Bože, ať se mně o nich v noci nezdá!

67 30.12.2021

Poměrně nedávno jsem na Seznamu zahlédla bulvární článek, který si všímal soukromého života jedné naší nejúspěšnější spisovatelky. Ajaj. Jaký přívlastek by se pak hodil k paní Aleně Mornštajnové?
Zřejmě geniální spisovatelka, neboť svoje vynikající kvality doložila i v tomto románu. Po dlouhé době dávám s čistým svědomím nějaké knize plné ohodnocení. Zase jsem si hlídala každou volnou chvilku, abych mohla otevřít knížku a sledovat osudy prostých žen napsané tak civilním slohem, že jsem si připadala, že vypravěčka sedí vedle mě a povídá. Skutečně četba tohoto románu byl pro mě neskutečný zažitek!

57 10.05.2021

Když jsem uvažovala, jak budu tuto knihu hodnotit, napadaly mě myšlenky, které mě vedly ke porovnání s Hanou nebo ke srovnávání s jinými knížkami, které jsem četla. Špatně. Tiché roky a Hana jsou zcela odlišné příběhy, každý je jiný. Spojuje je pouze styl vyprávění - lehký, čtivý. Knížka se četla opravdu dobře.
Srovnávat s jinými knihami snad lze. V českých poměrech, kdy vychází kdejaká slátanina, jsou knihy paní Mornštajnové úplný poklad.
A malý postřeh: závidím každému, kdo ve svém životě aspoň jednoho Svatopluka nepotkal!

56 20.05.2020

Právě jsem dočetla a jsem plná dojmů a emocí. Nevím, jak vyjádřit to nadšení z nádherné knížky. Je nesmírně lidská, laskavá i smutná. Nešlo od ní na dlouho odejít, přečetla jsem ji na jeden "nádech". Musíte si ji zkrátka přečíst taky, nebudete litovat.

55 31.01.2018

Po delší době jsem četla detektivku, od které se mi nechtělo odcházet. Drsná zápletka, napínavý děj, srozumitelné prolínání současných a dřívějších událostí, překvapivé rozuzlení, emoce...
Žádné oplzlosti a vyžívání se ve zvrácenostech. Autorce se román povedl. Jsem nadšená, skvělá odpočinková četba.

53 06.04.2023

Je to už docela dávno, kdy jsem tuto knížku četla a ohodnotila ji pouze 4 hvězdičkami. Nadšené komentáře ostatních čtenářů mě přiměly k tomu, abych ji po mnoha letech přečetla znovu. Jsem nadšená taky, výborná zápletka, ustavičné napětí a nečekané rozuzlení. Skvělá detektivka a bez hektolitrů krve.

Paní Mornštajnová tentokrát zvolila velmi smutné až zlověstné téma. Je to dobře, měli bychom se zamyslet, jak by to bylo „kdyby“, protože mám nepříjemný pocit, že jsou kolem nás takoví, kterým je po starých „pořádcích“ smutno.
Z knížky jsem opět nadšená. Zase nádherný vypravěčský zážitek, i když tentokrát k slzám moc nechybělo… Intenzivně jsem prožívala osudy Marie a Magdaleny, děsilo mě, jaké monstrum z ní režim vyrábí. Občas se v mé paměti objevil záblesk poznání, že v něčem podobném jsem kdysi dávno také žila. Proto je pro mě pozitivní a nadějné, jak se Magdalena zachovala v den 30. výročí listopadových událostí.

"Co je to za zemi, když odvádí děti z rodin a střílí lidi jen proto, že chtějí žít jinak?"
(str. 287)

50 20.05.2021

Tak přesně toto jsem potřebovala. Pohodovou knížku a inteligentní humor. Zpočátku jsem si musela zvyknout, že je zde minimum přímé řeči, ale po několika stránkách mně to už nevadilo. Přistihla jsem se, že se nahlas směju.
PS: Stydím se, že jsem čtení této knížky (vyhýbám se slovu "klasika") tak dlouho odkládala. Stejný důvod jako Chajda69.

50 09.08.2018

Mám přečteno poměrně rychle, ale nevím, co jsem přečetla. Knížku nebo blok? Vazba se mi opravdu nelíbí a to je asi tak jediné, co mohu vytknout.

Některé fejetony jsou jemně veselé, jiné výrazně veselé (mě nejvíc rozesmálo martyrium při nakupování v době covidové). Marek Eben má obrovský dar, že se umí vyjadřovat kultivovaně, výstižně a s nadhledem. Připomněly se mi fejetony Františka Nepila Dobré a ještě lepší jitro. Podobně laskavé čtení...

47 18.06.2023

Knížku jsem začala číst s jistými (naštěstí zbytečnými) obavami, že se v ní setkám se zvrácenými či sadistickými scénami jako u Keplerů. Holt severské krimi.
První polovina detektivky byla docela zamotaná, nepřehledná kvůli poměrně značnému počtu postav. V krátkých kapitolách se osoby rychle střídaly, takže jsem byla poněkud dezorientovaná. Druhá polovina knížky byla velmi napínavá a děj rychle ubíhal. Rozčilovala mě respektovaná policistka, které to nejvíc myslí, když je "pod vlivem".
Souhlasím s názorem, že některé věci mohly být lépe vysvětleny, ale celkově mám z knížky dobrý pocit. Četla jsem mnohem horší...

46 14.09.2022

Neměla jsem v plánu pořizovat si a číst další díl Šikmého kostela. Ale ježíšek to zařídil jinak, takže jsem román začala číst s určitými obavami, protože jsem si už ani nepamatovala, o čem první díl byl. Ale různé náznaky a odkazy mně pomohly se zorientovat.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dozvěděla se o dalších osudech několika karvinských rodin během nelehké doby. Trošku mně dělal problém narůstající počet postav, ale zřejmě svůj účel tito možná důležití hrdinové splní v dalším díle.
Jednání některých postav bylo podle mého názoru předvídatelné.

46 27.01.2022

Ruta Sepetysová napsala další skvělý román.
Sice se jedná o beletrii, ale její díla mají historický základ. Tentokrát jsem si říkala, že popis reálného života autorka přehnala, vždyť jsem v tom žila. Ano, ale ne v Rumunsku. Po přečtení rešerše a zdrojů věřím, že Rumuni přežívali v příšerných podmínkách.
Ale ke knize. Je čtivá, nesnadno se od ní odchází. Autorka ji píše v krátkých kapitolách, nestřídá postavy ani děj. Zajímavě působí vkládané zápisy tajné policie. Mile mě překvapilo, když jsem na posledních stránkách objevila dobové fotografie.
Jen mně dlouho trvalo, než jsem zjistila, co znamenají nadpisy v rumunštině na začátku každé kapitoly...
A nesmím zapomenout na verše. Ty se mi velmi líbily, umocňovaly ten tísnivý, depresivní pocit, který vás celou knihu nepustí.

45 10.11.2022

Čtení tohoto románu bylo pro mě nádherný zážitek. Sice jsem toto dílo četla poměrně dlouho, ale nikdy jsem se nenudila. Knížka je napsaná čtivým stylem, je to radost!

Občas jsem měla pocit, že děj probíhá v současnosti. Uvědomila jsem si, že ač žijeme v 21. století, pořád pochybujeme o nejmodernějších vědeckých způsobech léčby resp. prevence a raději věříme přihlouplým mastičkářům. V závěru románu se ukázalo, že ony pohanské a bezbožné země jsou vědecky mnohem vyspělejší než "moderní" křesťanské státy.

Oceňuji také informace o zvycích a tradicích v zemích s odlišnou kulturou. Prostě jsem moc spokojená.

45 14.04.2022

Jsem velmi spokojená. Knížka se mi četla velice dobře, spisovatelka se vyjadřuje s lehkostí. Text je prokládán úryvky dopisů doktorky Kálalové i útržky z deníkových záznamů její dcery. Zajímavé byly také moudré myšlenky v dopisech orientálních učenců.

"Rozlučme se, dokud se smějeme."

Četla jsem vydání, které je doplněno fotografiemi. Dokonce doslovy jsou čtivé a zajímavé. Nádherné čtení.

44 03.04.2023

Nelituji, že jsem si obsáhlý knižní rozhovor přečetla.
Bylo to zajímavé čtení, pro mě i osvěžení oblíbeného seriálu Případy 1. oddělení. Věřím, že pokud by toto povídání četli malí kluci, všichni by chtěli být kriminalisty a chytat vrahy.
Co mě v knize opravdu zlobilo, to byla grafická úprava. Obrovské okraje, nezarovnaný text... Asi je to moderní, možná to působí poněkud ležérně, ale pro mě je to vizitka málo precizní práce.
Vážně jsem kvůli tomu uvažovala o nižším počtu hvězd, ale obdiv k práci poctivých kriminalistů zvítězil.

"A zbabělec je pro mě opravdu jen ten, který dělá, že nic nevidí. Nikdy bych tak nenazval člověka, který se sám nepustí do přesily násilníků."
(str.146)

44 10.01.2023

Bylo to příjemné čtení. Sledovala jsem osudy jedné rodiny a jejich přátel po desítky let, prožívala jsem s nimi situace příjemné i tragické. Jen jsem občas měla strach, na které stránce na mě vybafne karvinská Anna proletářka, ale naštěstí se tak nestalo.

44 03.11.2020

Když si tak pročítám komentáře, zjišťuji, že všechno, co jsem chtěla o knize napsat, už udělali čtenáři přede mnou. Co teď?
Taky jsem měla ráda hokej. Změna nastala po Naganu. To najednou všichni byli Češi, každé mistrovství byly státní symboly na autech, na tvářích, v oknech... Fanatismus. Jako by to ani nebyla hra. Jako by ani nezáleželo na tom, jaký je kdo člověk, ale jak umí hrát hokej. Zkrátka ne lidi, ale božstvo.
Tuto atmosféru a šílenství mně tento skvělý román připomněl. Naštěstí je autorovi jasné, že nejen v románu žijí fanoušci, kteří zůstávají lidmi a dokážou rozeznat, co je dobro a zlo. Vědí, že jsou v životě důležitější věci než prohraný zápas.
Obdivuji perfektně vystižené charaktery postav.

42 28.06.2023

Souhlasím s předchozími komentáři, že začátek knihy nebyl nijak závratný. Protože jsem filmy o hobitovi neviděla, nechápala jsem, proč jsou všichni (většina) tak nadšení. Jak přečtené stránky přibývaly, nechala jsem se do děje zatáhnout i já. Líbilo se mi to.
Nesmím zapomenout pochválit ilustrace. Ty jsem si prohlížela dlouho a doslova mě nadchly.

42 03.12.2021

Nedá se hodnotit jinak než kladně. Je to opravdu výjimečná kniha o výjimečném hrdinství Čechů. A tato věta mě úplně rozklepala: "Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy. Jsme Češi."
P.S. Nemáte pocit, že jsme Češi, jen když se hraje hokejové mistrovství?

42 22.12.2017

Napínavá detektivka.
Vyšetřování vraždy páté sestry se nenápadně dostalo na vedlejší kolej, moji pozornost více přitáhl korupční případ. Občas trošku přitažené za vlasy, ale svůj cíl zaujmout a pobavit čtenáře tento román beze zbytku splnil. Aspoň mně se od knížky těžko odcházelo. A když to muselo být, tak jen na nezbytně nutnou dobu.

"Jeden mírně nemorální člověk je problém, dva jsou katastrofa." (str.454)

41 24.07.2023