Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6560
1588
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, smutný příběh. Přečteno skoro na jeden zátah. Vyprávění otce i dcery se krásně doplňovala. Bohdany mi bylo líto a na závěr bych uvítala ještě jednu kapitolu.
zaujalo mě téma nevyřčených rodinných křivd, stylem mě ale tato kniha naprosto minula; jednoduchý jazyk, popisné a studené vyprávění bez empatie k postavám; děj se valí kupředu jako když zedník nahazuje maltu na zeď, niterná psychologizace postav naprosto chybí, vše je vyřčeno na plnou hubu; nejsem cílová skupina, nicméně nechápu oslavné recenze
Úžasné a skoro, jako Bohdana, nemám slov.
Asi nemá cenu zdůrazňovat, co už bylo v mnoha komentářích napsáno - hloubka postav, jejich reálnost, nikdo není jen černý nebo bílý, krása jazyka.
Kromě silného příběhu tří generací jedné rodiny se mi strašně líbí, jak Alena Mornštajnová popisuje život za totality. Jak jenom pár slovy a jakoby mimochodem dokáže zachytit ten tehdejší všudypřítomný mravní úpadek a marast. Tím mi přišel výjimečný Hotýlek, a Tiché roky také.
Rozhodování, jak se zachovat v nastalé situaci. Zůstat věrný svému přesvědčení, své morálce? Nebo ochránit svou dceru, rodinu? A to i způsobem, který není tím správným, ale pro řešení situace tím žádoucím. Využít své moci, svého postavení... Výborně je popsáno, jak to ovlivňuje spoustu dalších osob, které se musejí také zachovat způsobem, který jim není po chuti, ale předvídají, co by to mohlo v opačném případě pro ně znamenat. Toto Mornštajnova zajímavě popisuje a nutí čtenáře k zamyšlení. Zejména toho, který v té době tyto dilemata nemusel řešit. Podobné pocity jsem měla i při čtení Hotýlku.
Svatoplukovo chování bylo špatné vůči dceři Bohdaně, ale i pro něho může mít čtenář pochopení. Bylo toho hodně, co způsobilo jeho přístup k Bohdaně a vůbec k celému světu...takový, jaký měl.
Opět čtivé, moc hezky popsané postavy.
Ačkoliv se jedná o smutný příběh, přečteno na jeden zátah. Knihu jsem nemohla odložit, stále mě něco nutilo číst, dokud nebyl konec.
S každou další knihou paní Mornštajnové se ze mě stává větší a větší fanynka a milovnice jejího stylu psaní a vyprávění. Tiché roky je 4.kniha kterou jsem od ní četla. A opět mě naprosto pohltil příběh(y). S každou další kapitulou přišlo více a více porozumění. Jak vyprávění Svatopluka, tak vyprávění Bohdany se tak krásně doplňovalo. Samozřejmě asi jako každého čtenáře mi bylo líto konce. Ale na jednu stranu jsem ráda. Mohu svou fantazií vymyslet takový konec, který se mi bude líbit. A takto to může udělat každý, a tak kniha skončí vždy podle představ určitého čtenáře.
Jako všechny autorčiny knihy vtáhne do děje a čte se jedním dechem. Pěkný příběh, ale smutný. Určitě by na konci nebyla na škodu ještě jedna kapitola.
Krásně napsané, oceňuji, že postavy mají hloubku. Nikdo není jen černý nebo bílý. Četla jsem dychtivě až do konce. Kniha byla jako ostatní, které jsem od paní Mornštajnové zhltala úžasná.
(SPOILER) Pěkná, smutná kniha. Styl autorky se mi líbí, taktéž nápad vyprávění celého příběhu, který se ze dvou postupně spojí v jeden. V porovnání s ostatními knihami od paní Mornštajnové se mi kniha líbí na stejné úrovni jako Hotýlek a Hana. Rovněž je na knize sympatické, že příběh neobsahuje válku. Hvězdu dolu ubírám, protože mě na konci mrzelo, skoro až naštvalo, že se nedozvíme, jak to vlastně dopadlo. Občas chápu umělecký záměr, ale tady? Čteme příběh, žijeme s postavami a pak v tu nejdůležitější chvíli kniha skončí..
Ano, Tiché roky se mi líbí. Vyhovuje mi způsob zpracování tématu, který vede k zamyšlení. Příběh je uvěřitelný, i když konec trošku idealizovaný. Ale proč ne, vždyť v životě přece úplně všechno špatně nedopadá. Záleží jen na úhlu pohledu.
Obálka je moc pěkná, text bezchybný, Mornštajnová píše čtivě a Host odvádí tradičně perfektní práci.
Tato kniha je mé první setkání s touto autorkou. Nejprve jsem se nemohla zacist, ale pak mě děj pohltil a kniha se mi moc líbila. Jen na konci bych uvítala ještě uvítala jednu kapitolu.
Knihy paní Mornštajnové mi velice sedí, jsou bezva čtivé a hlavně vždy pro mě mají hluboký a silný obsah, který mě u každé knihy dovede až k slzám.
Tento příběh opět dojemný, smutný, silný, rodinný...
Dětské dívčí postavy u všech knih autorky jsou podobné, až se mi zdá jak když se veškerý děj odehrává o jedné dívce. Ale to není rušivý element, jen poznatek.
Konec se mi zdál příliš utnutý.
Za mně zatím vede Les v domě a Hana. Tuto a Listopád hodnotím podobně.
(SPOILER) Moc dobře se to četlo (jako vždy od Mornštajnové), ale přišlo mi to trošku nedokončené. Uvítala bych určitě alespoň ještě jednu kapitolu. A taky jsem čekala, že Bohdana konečně promluví. Za mě 4,5*
Pěkný náhled do doby nedávno minulé. Líbilo se mi, že autorka zpracovala názory a pocity komunisty, který opravdu slepě věřil, i když měl později kolem sebe samé prospěcháře. Nakonec tlačen okolnostmi musel využít kontaktů soudruhů ve prospěch své dcery. Hezky zpracované jsou i rodinné vztahy, i když jsem z toho při čtení občas šílel. Pouze konec (cca 50 stránek) mi přišel hodně, až přehnaně emotivní (úlitba cílovce?). Zaujalo mě, že vyprávění bylo rozdělené do dvou rovin, ty autorka vzájemně propojovala stejnými posledními a prvními slovy.
Skvělá kniha. Během čtení se mi postupně měnil vztah ke Svatoplukovi. Nejdřív jsem ho neměla ráda, za to jak se chová. Pak jsem ho začínala chápat a nakonec jsem ho zase neměla ráda :)
ČV 2024 - Kniha autora z žebříčku 50 právě nejčtenějších knih na DK.
Třetí přečtená kniha od autorky mi bohužel moc nesedla. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, jak je dnes v módě, to by mi nevadilo. Ale postavy mi nějak moc nesedly a proč je Bohdana "zvláštní", jsem se dozvěděla až ke konci knihy. Les v domě byl podle mě daleko lepší.
Další podařená kniha od paní Mornštajnové. Líbila se mi víc než Hotýlek, na první příčce se u mě drží stále Hana. Ale i Tiché roky měly v sobě hořkost život a i pár medových doteků. Tyhle rodinné příběhy, které se zdají být obyčejné, jsou mnohdy zajímavější a mají více zvratů a překvapení, než příběhy vymyšlené.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Mistrovsky napsaný příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny. Přesně jak je u Aleny Mornštajnové zvykem. Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách, takže se postupně dozvídáme celý příběh zarytého komunisty Svatopluka a jeho dcery Bohdany.
Moc se mi líbil způsob vyprávění, kdy kapitoly vždy končily a začínaly stejnou větou. Je to maličkost, která ale dokáže dodat knize takový poetický nádech. Jediné, co bych jí vytkla, je otevřený konec. Trošku mě mrzelo, že jsme nedostali ještě jednu dvě kapitoly, takhle to vyprávění bylo dost useknuté.
Když srovnám Tiché roky s dalšími knihami od autorky, Hana a Les v domě se mi líbily o trochu více. Nejslabší knihou je za mě Listopád.