Slepýš24 komentáře u knih

Přečteno jedním dechem. Čtivé, dynamické, autentické.

Kniha je dějově zajímavá a rozhodně má co nabídnout. Obzvlášť jsem ráda, že autor věnoval pozdějším Michalovým pobytům ve vězení jen pár stran. Asi by to jinak trochu brzdilo děj.

Ovšem co mě na knize nejvíce zaujalo, byla práce s ich-formou a er-formou. Hezky se to prolínalo. Na jedné straně er-forma, která trochu kárá, poukazuje na špatnosti a zároveň nám dovoluje nahlížet do mysli jiných postav, a na straně druhé ich-forma, která prožívá, vtahuje do příběhu a předkládá nám myšlenky a pocity Michala. To se mi líbilo.

Slangismy nejsou v knize zrovna časté. Je to psáno tak, aby tomu rozumělo co nejvíce lidí, což je vzhledem k tomu, že má kniha odstrašovat od braní drog, dobře zvolená taktika. Nicméně já osobně jsem jich tam čekala více.

Doporučuji.

9 10.08.2021

Pokud si dobře vzpomínám, tak autor tuto knihu napsal za dva dny. A je to znát... Nějaké historické reálie, na to očividně se*e pes.

1) Šmuelovi je tedy nějakých 9 let a žije v táboře. Už tohle je blbost jak vrata. Děti, natož takhle malé, šly po příjezdu do Osvětimi okamžitě do plynu.
Vězni v táboře koneckonců museli tvrdě pracovat a k tomu budíček ve 4 hodiny a večerka ve 22 hodin. Tohle by ani žádné dítě nemohlo přežít, ne?

2) Pokec u plotu? Absolutně nemožné. Nejen že by na to nebyl čas, ale hlavně by ho na místě zastřelili. A což teprve ten proud v plotě? Anebo to, že aspoň v Auschwitz I jsou ploty dva a ještě je mezi nimi možná metrová mezera.

!!!SPOILER!!!
3) Smrt těch dvou je taky nějaká podivná. Pokud si to dobře pamatuji, tak je nějak se skupinou dalších vězňů obklíčili náckové a nahnali je do plynu, ne? To je žert? Vždyť takhle to vůbec nefungovalo. A ty plynové komory byly taky na nějakém divném místě, tuším. Snad u těch domů, kde vězni spali? Mám za to, že ani jedna plynová komora není ve stejné části, co ty baráky.
!!!KONEC SPOILERU!!!

Jestli to má být kniha pro děti, ok. I když je pravdou, že jsem to četla jako dítě a už tehdy jsem usoudila, že je to blbost, kterou už nikdy v životě číst nebudu. Tehdy jsem měla pocit, že se tam vůbec nic neděje.

Závěrem: škvár, který nemá se skutečností nic společného, autor to řádně odflákl a těží jen z toho, že holocaust a děti jsou citlivá témata.
Existuje mnoho lepších a kvalitnějších knih s touto tematikou, takže se divím, proč zrovna téhle se dostalo tolik pozornosti.

10 29.07.2021

První část mě opravdu hodně bavila a měla jsem ji za chvíli přečtenou. Bohužel ty zbylé dvě části už tak skvělé nebyly. Asi hlavně kvůli hrdinům. Z roztomilého miminka se stala taková nesympatická persona, které je snad všechno lhostejné, její kluk byl takový nezajímavý a se sestrou zmiňovaného jsem se moc neztotožnila. Otcové hlavních postav byli neskuteční ****, co jen ponižovali svoje manželky.

Nejvíc mě u knížek této autorky mrzí, že nemají žádné vyvrcholení. Na konci (ani nikde jinde) se nestane nic, na co bych si třeba za týden vzpomněla. Tady byla aspoň taková malá snaha o "šokující odhalení", ale i tak nic moc.

Co čtenáře ovšem nutí číst dál a dál, je to, že kniha je čtivě napsaná, má jen 156 stran a skládá se z krátkých kapitol.

Také jsem ráda, že se mluva postav aspoň trošku lišila, že nikdo nemluvil úplně stejně.

5 28.07.2021

Tak tahle knížka mě mile překvapila.

Nebylo to ani tolik o ději jako spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a vůbec o myšlenkách o stáří. Celkově je to takové zajímavé téma. Stáří.

První strany pro mě byly trochu složitější. V jednom odstavci se hlavní postava dotkla několika témat, překypovalo to tu asociacemi a paralelami. Ale pak to ustalo. Nebo jsem si zvykla?

V textu by mohlo být méně často slovo "fakt". Taktéž by nebylo od věci, kdyby si nakladatelství našlo nějakého korektora. Překlepů tam bylo požehnaně. A občas tam byl i maličko zvláštní slovosled.

Z některých dlouhých souvětí mohly být dialogy. Minimálně pro lepší srozumitelnost.

Dcera hlavní postavy byla někdy na proplesk. Skoro čtyřicetiletá žena a chová se jako puberťačka. Ale i tací lidé určitě existují.

Ve výsledku se mi kniha líbila. Četla se dobře, příběh docela plynul. Především ale musím ještě jednou vypíchnout ty úvahy nad stářím. Pozoruhodné.

5 27.07.2021

Skvělé drama. Mně osobně se líbilo víc než Maryša.
Má to spád, každé jednání přináší nějaký velký zvrat a chvíli mě to nenechalo klidnou.
Taktéž oceňuji nářečí a hlavně slovníček na konci knihy, díky němuž si i čtenář, který zrovna neovládá dané nářečí, může knihu užít a rozumět všemu, co je řečeno.
Doporučuji!

7 19.07.2021

Neurazí, nenadchne, nerozesměje, nedojme. Nezanechalo to ve mně žádný pocit.

Příběh byl předvídatelný, nepřinesl nic světoborného.

Největší chybu udělala autorka podle mě v tom, že čtenáři odkrývá, jak se taková kniha tvoří a na co by si měl dát autor pozor, protože v celém příběhu nám pak vesele ukazuje, jak to sama neumí...

Jako příklad bych uvedla povídání o postavách. Zde nám autorka Laninými ústy říká, jak jsou důležité postavy, že to po nich se čtenáři po dočtení knihy bude stýskat. A jaké postavy stvoří Jenkinsová? Ploché, nudné, nezajímavé. Všichni jsou jak přes kopírák... Blond vlasy, hubení a nejlépe celé týdny v jednom oblečení.

Práce s dialogy a obecně s mluvou postav mě absolutně ničila. Proč mluvili všichni stejně? Všichni používali tatáž slova, tytéž obraty. Proč každý rozhovor skončil slovem "fajn"? Co třeba "dobrá", "dobře", "ok" atd.? Je tolik možností! To samé platí i pro slova "děcko", "po pravdě" (resp. "popravdě", v knížce jsou obě varianty). Proč jsou tam tolikrát? Proč překladatel nepoužil aspoň synonyma? A pak je tam hojně to do nebe volající "jsi se". Začátek byl slibný, tak proč se druhá polovina knihy hemžila překlepy a opakujícími se slovy?

Zarážející je také to, že Lana pravděpodobně píše knihy o lidech ze svého okolí, aniž by se je obtěžovala požádat o souhlas. Tím by v ČR porušila zákon, co tak vím. Ale třeba to ve Velké Británii funguje jinak (i když se mi tomu nechce věřit).

Osud Nancy je kapitola sama o sobě...

Taky mi to trochu připomínalo Dítě Bridget Jonesové. Hlavní mužské postavy se taky jmenují Mark a Jack.

Výsledek? Odpočinková knížka, na kterou hodně brzy zapomenu.

2 15.07.2021

První jednání mi připadalo poněkud zdlouhavé. Na vině však byla moje neustálá tendence srovnávat knihu s filmovým zpracováním...

Ovšem hned do druhého jednání jsem se zamilovala. Nepochybně to bylo tím, že zde byly podrobněji vylíčeny plány Karla IV. a Alžběty, jak uniknout z Karlštejna, a taktéž tím, že Karel IV. zde na mě působil mnohem lidštěji, romantičtěji a zamilovaněji než v onom muzikálu. Vrchlický z něj udělal obyčejného muže z masa a kostí.

Celkově se mi zamlouvalo, jak zde bylo více vysvětleno počínání postav, jejich motivace. Příběh byl podstatně rozvinutější a promyšlenější než ve filmu.

Co mě však zklamalo, byla mluva postav. Drobný rozdíl mezi vyjadřováním panstva, duchovního a zbylých "méně urozených" by se dal najít, ale jinak jsem měla pocit, že všichni mluví vesměs stejně - knižní jazyk, historismy, archaismy, inverze atd. Jazyk sám o sobě úžasný, jen se mohl u jednotlivých postav výrazněji lišit.

Nicméně knihu rozhodně doporučuji! Stále má co nabídnout.

12 11.07.2021

Drama se mi velmi líbilo. U Čapka vždy obdivuji, jak pracuje s postavami, s jejich mluvou. Emilia Marty byla naprosto geniální - extravagantní, znuděná, sebestředná, drzá.
Děj mě rychle vtáhl, nechtěla jsem knihu ani odložit.

Příjemné čtení s hlubším poselstvím. Jsem nadšená a určitě se k této hře ráda vrátím i v budoucnu.

11 05.07.2021

Jednu hvězdičku dávám snad jen za relativně bohatou slovní zásobu.

Asi v polovině se bohužel začaly objevovat naprosto zbytečné chyby. Několikrát vypadla čárka a o zájmeně "svůj" autorka asi v životě neslyšela. Ale to by člověk ještě odpustil...

Bohužel samotná podstata knihy dost pokulhávala. Autorka vlastně celou dobu rozebírá svou psychiku, snaží se "poznat sama sebe". Psaní deníčku nebo psaní jako terapii chápu, ale proč by to někdo i vydal?

Zvláštní na tom všem je také strana 93, z níž se dozvídáme, že některé události jsou smyšlené a podobnost se skutečnými lidmi je čistě náhodná. Jak se to teda mohlo stát v reálném životě, když jsou všechny postavy vymyšlené? Zároveň s tímto bodem přestávám rozumět smyslu celé knihy. Autorka se chce podělit o své zážitky a pomoct druhým, ale příběh je ve skutečnosti částečně vykonstruovaný - jaký to pak teda má smysl?

Celkově to na mě působilo nějak nevěrohodně. Příběh se hemžil samými klišé (vztah s profesorem na VŠ, milostný trojúhelník, dokonalá romantika atd.). Některé věci tu ani moc neseděly - nejdřív dělala u Korejců nějakou manažerku a Filip jezdil s vysokozdvižným vozíkem, následně si oba vzali brigádu, v níž dělali archeologickou práci, a o nějakou dobu později začala hlavní hrdinka studovat Marketing a managment na VŠ. Jsem z toho zmatená! Na VŠ už byla, manažerku dělala a najednou studuje znova (a pravděpodobně i to samé)? A jak se dostala na vykopávky? To tam berou lidi jen tak nazdařbůh? Vždyť mohli zničit třeba 500 let starý poklad! Podivné... Tohle měla autorka rozvinout, dovysvětlit.

Zarážející je také to, že se hrdinka chová jako puberťačka i po třicítce. To už by snad mohla být trochu emočně vyrovnaná, ne? Ale každý jsme jiný, takže asi i tací lidé existují.

Ve výsledku: nezaujalo a vracet už se k této knížce nebudu.

2 20.03.2021

První polovina se docela vlekla... Nic moc zajímavého se tam nedělo, spíš to bylo takové oťukávání s dobou, místem a postavami. A pokusy vypravěčky čtenáře navnadit tím, že mu předhodí něco, co se stane až o sto stran později, mě spíš rušily. (A k tomu by mě zajímalo, proč paní Holtzapfelová plivala na ty dveře. Celou dobu jsem měla za to, že mi na začátku slíbili vysvětlení, tak proč to tam pak úplně vyšumělo?)
Chvílemi to celé působilo chaoticky. V jedné pasáži jsem pomalu ani nevěděla, kdo s kým mluví a co dělají.
Popisy byly zajímavé a neotřelé, ale na ty Doerrovy prostě nemají.

Konec byl velmi vydařený a jednoznačně díky němu hodnotím knihu kladně. Mělo to spád a nemohla jsem se odtrhnout.
Skvělá byla také psychologie postav, všichni mi přirostli určitým způsobem k srdci. :) Hlavně Hans. Takového skvělého člověka prostě chcete potkat i v realitě.

14 03.03.2021

Kniha mě velmi zklamala.
1) Vůbec nenavazovala na Stoletého staříka. Jako kdyby autor úplně vypustil epilog první knihy - Alan Karlsson se ocitl (nebo si to aspoň myslím) v úplně jiném hotelu, zmizela většina původních postav a ani rok, kdy by se měl příběh odehrávat, nesedí.
2) Asi tak v polovině knihy se Alan dostává někam do pozadí. Jako vážně "zmizí" hlavní postava?
3) Alanova povaha se taky dost změnila. K horšímu... O tabletu nemluvě.
4) Autorův způsob vyjadřování se od Stoletého staříka také dost lišil. Bylo vidět, že autor se za tu dobu v psaní posunul, ale mně tam ty věty typu "děl Alan" chyběly. I ty dělaly Staříka Staříkem.

7 30.12.2020

Tak tohle se povedlo. Napínavé, propracované, dobré téma, místy vtipné, jen občasné překlepy trochu kazily dojem.
Celkově jsem ale ráda, že jsem si tuhle knížku koupila, stojí za přečtení. :)

5 06.12.2020