Slepýš24 komentáře u knih

Je pozoruhodné, jak autor propojil svět dětí, jejich rodičů a prarodičů. Na děti v knize čekají básničky o zvířátkách (a moc krásné ilustrace od Jonáše Ledeckého k tomu), na jejich rodiče narážky na současné dění ve světě a na prarodiče odkazy na doby dávno minulé.

Taktéž oceňuji, že básničky měly povětšinou smysluplnou a výstižnou pointu.

Co už se mi ale opravdu nelíbilo, byly naprosto zbytečné chyby, zejména v interpunkci (oslovení se vždy odděluje čárkou!). A k tomu všemu někdy drhly i samotné verše.

Mnohem více se mi líbily třeba básničky od Kamily Urbanové ve sborníku vítězných prací 27. ročníku literární soutěže Můj svět (z března 2020). Ty jsou formálně vytříbenější a dětem by se určitě líbily.

5 26.12.2021

Příjemná, čtivá knížka, jejíhož hlavního hrdinu si zamilujete a budete si přát, aby skutečně existoval. Jen z toho konce je mi nějak smutno...

Na knize mě velmi překvapilo, jak se nezdržuje téměř žádnými popisy, jak je plná dialogů. Příběh tak velmi rychle plyne a čtenáře ze svého zajetí propustí až na samotném konci. Celé to na mě proto více působilo jako scénář k filmu než prozaické dílo. A to je v určitém ohledu i škoda. Nikdo sice nemůže vytáhnout tu starou otřepanou hlášku: "Mohlo to být o dvě stě stran kratší," ale zase se tak kniha ošidila o kouzlo, které nabízí pouze literatura. Autorka se z důvodu zachování plynulosti a rychlosti příběhu příliš nezabývala vnitřním světem postav, líčením prostředí atd., takže se tu pak objevovaly situace, u kterých jsem měla pocit, že byly až podezřele urychlené (kupříkladu když si postavy sdělovaly něco důvěrného - proč bych tak rychle na někoho vyvalila něco, co se mi nesnadno přiznává?). Navíc mě to jako čtenáře ochudilo o hlubší sondu do minulosti jednotlivých aktérů, byly tam náznaky, ale čekala jsem, že je autorka někdy více rozvine.

Příběh Arthura Truluva bych tak především doporučila někomu, kdo hledá oddechové, milé čtení a komu u knihy stačí ke spokojenosti pěkná dějová linka. Jednoznačně se jedná o knihu, která udělá radost a která vás možná i donutí popřemýšlet nad životem.

9 21.12.2021

(SPOILER) Úplně nadšená z této knihy nejsem.

Autorce nemohu upřít, že se jí podařilo věrohodně vylíčit Londýn 18. století (aspoň já jako laik jsem ten pocit měla). Také bych vyzdvihla práci s mluvou postav (lidé z nižší třídy hovoří nespisovně, lidé z lepší společnosti spisovně) - odlišit od sebe Alexandru a Bess tudíž nebylo těžké. V souvislosti s tím bych ale měla jednu připomínku: proč je příběh Bess psán v ich-formě? Samozřejmě, jako čtenář se tak vžiju do její situace, seznámím se s jejím úhlem pohledu. Ale jak může svůj příběh napsat (!), když je negramotná? (Že to "napsala", usuzuji na základě toho, že její vypravěčské pasáže jsou psány jinak než přímé řeči.) Nicméně takovou drobnost člověk ještě pomine.

Samotný příběh vypadá zpočátku velmi slibně. Zdá se, že celá kniha bude zasvěcena hledání ztracené dcery, ale ta se kupodivu sama objeví hned po prvních sto stranách. Poslední, co tedy zbývá zjistit, je, proč dítě zmizelo, jaké je to tajemství, na něž anotace láká. Inu, má očekávání to nenaplnilo ani trochu.

Občas byla dějová linka předvídatelná, ale někdy připravila i něco zajímavého. Bohužel jsem ale místy měla pocit, že autorka neplánuje dopředu a na něco si vzpomene, až když to potřebuje, některé pasáže se navíc zbytečně opakovaly. Na druhou stranu oceňuji, že ve třetí části kladla autorka svým postavám jednu překážku za druhou.

Konec byl příliš růžový. Kde na to všechno vůbec vzali peníze?

Postavy byly docela dobré.

Závěrem: za pár dnů asi zapomenu, o čem kniha pojednávala, ale pokud hledáte nenáročné čtení se silnými ženskými hrdinkami a špetkou historie, bude tohle dobrá volba.

6 04.12.2021

Od této autorky už si radši nikdy nic nepřečtu. Už její debut nebyl zrovna trefa do černého, ale tohle? To pro mě bylo takové utrpení, že jsem se nedonutila dočíst ani první kapitolu.

Z knihy na mě vůbec nedýchala atmosféra 70. let. Jediné, co by mě k tomuto období navedlo, by mohly být názvy kapitol (podle písní skupiny Beatles). Na druhou stranu jak se Beatles vztahují k Československu?

Ovšem největší problém jsem měla s jazykem. Du forma je sama o sobě zajímavý nápad, už jsem se s ní setkala v minulosti, ale místy jsem měla pocit, že ji autorka neuchopila zrovna za nejlepší konec. Dále mě uvádělo do rozpaků, jak je kniha vulgární. Jistě, vulgarismy jsou kořením mluvy, ale na mě jich tu začalo být po těch pár stranách moc. Také se tu až nezvykle často objevovalo slovíčko "no". Pokud by se vyskytovalo pouze v přímé řeči, budiž, ale v pasážích vypravěče by to být nemuselo...

V předmluvě mohly být některé věty převedeny do dialogu, hned by to vypadalo lépe. Navíc psaní dialogů zvládá Labudová docela dobře, tak je škoda, že toho nevyužila.

Korektura si mohla dát na opravě textu trochu víc záležet. Sem tam se objevila nějaká chybička.

Kdybych Ladu u ledu srovnala s Tapetářem, musela bych konstatovat, že Tapetář byl o něco lepší. Nicméně to, co jsem autorce vytýkala u její prvotiny, bych jí vytkla i tady. Posun k lepšímu tu tedy nevidím. Škoda.

5 17.11.2021

Poslední věta je velmi precizně, citlivě napsaná knížka. Každá postava je propracovaná, každá nová informace přijde na řadu v ten správný okamžik, každé slovo je míněno smrtelně vážně a má přesně ten účinek, jaký mít má, každá myšlenka ve čtenářově mysli rezonuje ještě hodně dlouho.

Byl to neskutečně silný zážitek... I několik hodin po přečtení poslední kapitoly mi nebylo úplně veselo. Ani si nedovedu představit, jak těžké muselo pro autorku být, když chodila na návštěvu k lidem s ALS a sledovala, jak umírají.

Doporučuji.

10 10.11.2021

Dokud jsem nenarazila na tuto knihu, nevěděla jsem o panických atakách zhola nic. I proto jsem velmi ráda, že se autorka nebála jít s kůží na trh a že se rozhodla o svůj příběh podělit. Domnívám se, že právě osobní zpověď řekne široké veřejnosti víc než sáhodlouhá studie nějakého psychologa, lépe si díky tomu uvědomíme, co prožívají lidé, kteří bojují se svou vlastní myslí, a snad nám to i napomůže je více chápat.

Panické ataky navíc autorku přivádí k dalším a dalším tématům. Téma smrti, úzkosti, samoty, nenaplněných snů. Naštěstí kniha ale poskytuje i naději a víru ve změnu, zlepšení. Navíc otázky, které autorka pokládá jaksi "do pléna", donutí i čtenáře samotného, aby se nad sebou zamyslel. Tudíž i ten, kdo není "panikář" a nečte knížku proto, aby si v sobě vše urovnal, si zde najde své.

Doporučuji.

10 03.11.2021

(SPOILER) Asi jediným plusem této knihy je čtivost. Jinak je to docela bída.

Postavy za moc nestály, měla jsem pocit, že v hlavě nemají nic jiného než rozmnožování. Navíc mi připadalo, že vztah mezi Ryanem a Emily vznikl jen proto, že si to autorka přála. Celý jejich vztah byl spíš takový popis, nepostřehla jsem, že by mezi nimi byla láska (minimálně láska nezaložená na "dokonalém" vzhledu).

Samotný děj byl neskutečně přitažený za vlasy. Přepadení hospody, zastavení výtahu a hlavně ta "závěrečná akce" na letišti. Co to proboha bylo?

Jaké štěstí, že má knížka jenom 224 stran...

8 31.10.2021

Krásná, svižná knížečka na jedno odpoledne.
Samotný příběh dle mého názoru čtenáře pohltí a do poslední stránky jej nenechá klidným. Svůj podíl na tom nepochybně má i tajemná, fascinující postava krysaře.
Jedině doporučuji.

22 28.10.2021

Od Julie Caplin je tohle moje první kniha. Byla jsem neskutečně zvědavá, co je na knížkách této spisovatelky tak úžasného, když jsou v knihovně věčně vypůjčené.

Musím uznat, že autorce se daří navodit příjemnou atmosféru, která je po perném dni balzámem na duši, ale především se jí daří dělat čtenáři chutě (nutně potřebuju někde sehnat aspoň jeden švýcarský dort! :)).

Samotná milostná linka je ale dost předvídatelná. Vím, že po takových koncích čtenáři prahnou, ale aspoň to drama před koncem v podobě odloučení by si autoři milostných románů mohli strčit do patřičných míst.

Dialogy za moc nestály. Vybavuji si třeba jednu Mininu přímou řeč, kde své sestře říká něco o svých "rodičích Miriam a Derekovi". Lidé přece běžně svým sourozencům říkají "naši rodiče jménem X a Y"...

Když to shrnu: děj dvakrát neoslní, ale aspoň jsem měla díky knize pocit, že jsem se na chvíli přemístila do Švýcarska a ochutnávala místní delikatesy. :)

9 27.10.2021

Knížku jsem přečetla za jeden den, nedalo se od ní odtrhnout. I když jsem si z počátku nedokázala zvyknout na nespisovnou češtinu... Nicméně jazykově mě tu zaujala autorčina práce se jmény. Matka Báru nesnášela, neustále jí říkala Baruno, ale když mluvila s někým cizím, tak to hned byla Bára, Barča. A její milovaná starší dcera byla zásadně Katuška. Naprosto přesně to vypovídá o vztazích mezi nimi, o přetvářce před světem. Je to drobný detail, který někdo může považovat za samozřejmost, ale díky tomu je vidět, jak má autorka příběh plně ve svých rukou a přemýšlí nad ním.

Konec mě zaskočil. Nejsem si jistá, jestli měl být opravdu tak abstaktní nebo tím autorka chtěla jaksi metaforicky vyjádřit krutou realitu.

V každém případě kniha si mě získala a mohu ji jedině doporučit.

23 08.10.2021

Smekám před autorkou.

Tato kniha se mi líbí po všech směrech. Zajímavé, plastické postavy, děj, který čtenáři nedovolí román odložit, maximální dodržení historických reálií, pozoruhodný styl psaní, chyby a nesrovnalosti téměř nulové (stále ale musím přemýšlet o větě: "slzy nechává klouzat po spáncích" - kudy jí ty slzy proboha tečou?!).

Obzvláště jsem ale ráda za to, jak se autorka nebála více ponořit do života Židů za války a po válce. Nic tady není růžové a snadné (dostat zpátky majetek, mít práci, být přijat společností). Tohle mi u Hany od A. Mornštajnové docela chybělo.

Doporučuji!

26 07.10.2021

Bylo to příjemné čtení, nic světoborného (logicky, je to oddechové čtení), ale času, který jsem knize věnovala, nelituji. I když brzy zapomenu, o čem to bylo.

Coco mi jako postava připadala v pohodě a její příhody mě bavily.

Konec mi přišel trochu přeslazený.

Podobnost s autorovým životem mi občas lezla na nervy. Slovensko vylíčil možná až v příliš růžových barvách (určitě je to krásná země, ale v knize mi to přišlo až kýčovité). Gayové pomalu na každé straně byli otravní. Poznámky typu "princezna Anna má kobylí hlavu" si autor mohl odpustit. Místy jsem měla pocit, že čtu Bridget Jonesovou.

Celkově to nebylo špatné. :)

6 25.09.2021

Je škoda, že Knihovna města Olomouce nezveřejňuje texty celé (úryvky jsou zde: http://www.kmol.cz/13783-prvotiny-2020-2/).
Každé dílko mělo co nabídnout, byla to přehlídka nádherných slov, metafor, zajímavých nápadů.
Krása. :)

6 24.09.2021

Nebylo to úplně špatné. Hra na odstřel mi přišla docela zajímavá, ale nijak mě neuchvátila.

Životy hlavních hrdinů byly na můj vkus příliš divoké, plné sexu, drog, peněz. Ale přesto se Tom a Marek občas chovali poněkud dětinsky.

Hlavní postavy se mi docela pletly. Mluvily úplně stejně, oběma se hroutil svět, jejich otcové selhali.

Objevily se tu i nějaké ty chyby, hlavně v interpunkci. To si mohla korektura ohlídat (když už kniha dostala Literární cenu Knižního klubu).

Bohužel i zde se mi potvrzuje, že není nejlepší nápad používat k číslování kapitol římské číslice. Mnohdy se stane, že je někdo napíše špatně (to se tu ale nestalo) nebo že napíše dvakrát jednu a tu samou (zde to byla kapitola XXVIII.). Ale to je taková drobnost.

Způsob, jakým byla psána přímá řeč, mi připomínal o rok mladšího Tapetáře. A ani tentokrát mi to nesedlo. Ale to je můj problém.

Celkově tedy nevím, jaký dojem na mě měla kniha udělat a co jsem si z ní jako čtenář měla odnést (jazyk mě neoslnil, příběh brzy zapomenu, postavy nesympatické). Ale aspoň to mělo jen 168 stran...

6 18.09.2021

(SPOILER) Horory nečtu často, ale čas od času po nich sáhnu. A zatím mě nikdy nezklamaly.

Kniha je velmi čtivá a příběh mě brzy pohltil. (Jednoznačně tomu napomáhalo i ukončování kapitol v tu nejnapínavější chvíli.) Místy jsem měla opravdu strach (i když vzhled té mrtvoly - nevím, nevím, přišlo mi to trochu komické, nahatá baba pobíhající po lese je trochu úlet :)).

Knihu hodnotím velmi kladně také proto, že mi připomínala knížky mého dětství (Thomas Brezina). Bylo to jako vrátit se v čase.

Rozhodně doporučuji. :)

14 13.09.2021

Od autorky už jsem četla tři knihy, tato byla čtvrtá. A jsem velmi zklamaná.

Postavy mi připadaly jedna jako druhá, jen ta macecha malinko vybočovala. Všichni pili, nevěděli, jak by naložili se svým životem, stáli na místě. A také mluvili úplně stejně. Až na patnáctiletou Adélu, ta se docela povedla. I když byla na facku, stejně jako ostatní postavy. Sympatický mi tu nebyl snad nikdo.

Hlavní hrdinka střídala zaměstnání a chlapy jako ponožky. A na konci to psaní lístečků - proboha... O takové ztracené existenci jsem dlouho nečetla.

Příběh - pomalu ani nevím, o čem to bylo. Asi o hledání štěstí a svého místa ve světě.

A proč se vlastně Adéla rozešla s Davidem? Chybělo mi tam vysvětlení.

Naštěstí je kniha poměrně krátká a čte se rychle, takže se tím nemusíte zabývat nijak dlouho, pokud se knihu rozhodnete dočíst až do konce.

Od Bublanové nejhorší kniha.

4 04.09.2021

Zajímavé, zajímavé. Z knih, které vyhrály Literární cenu Knižního klubu a které jsem doposud přečetla, je tahle dle mého názoru jedna z těch lepších. Ale přesto mi k srdce nikterak nepřirostla.

Příběh je vyprávěn velmi pěkně. Líbí se mi, jak jej autorka napsala, jaká volila slova. Mně osobně ale chyběly třeba metafory, něco, co by textu ještě přidalo na "vznešenosti". Myslím, že by to text mohlo posunout zase o "level" výš.

Ohledně děje - šlo to. Měla jsem pocit, že nejzajímavější to začalo to být těsně před koncem. Do té doby se tam toho moc nedělo. Ale to vůbec nevadí, poněvadž kniha je vystavěna zejména na postavách. Sice bylo až úchylné, jak se všichni motají kolem klavíru, ale jejich charaktery mě zaujaly. Jsem toho názoru, že byly vykresleny dobře. (I když Ludvík se na konci choval podivně...)

Zarazila mě tu ovšem jedna nesrovnalost. Na jedné straně se píše, že Hana spala jako na vodě (na přesnou formulaci si nevzpomínám) a o cca dva odstavce dál spala tvrdě, takže neslyšela přicházet svou dceru. Ale to je jen taková drobnůstka.

Konec knihy: vše přirozeně vyplynulo, ale stejně mám takový pocit, jako bych byla o něco ošizena.

Do paměti se mi kniha asi nevryje, byť všechna ta témata, kterých se tu paní Vovsová dotkla, mě oslovila. Ale i tak nelituji, že jsem po knize sáhla a strávila s ní několik příjemných dní.

5 29.08.2021

Nějak nevím, co si o tom mám myslet... Příběh samotný měl určitě ohromný potenciál, ale říkám si: Neznehodnotilo jej zpracování?

První vlaštovky zajímavého příběhu se pro mě osobně začaly objevovat až někdy kolem str. 110, což je (vzhledem k rozsahu novely) velmi pozdě. První polovina knihy byla utopená v každodenních Irvingových úkonech - vstát, tapetovat, navečeřet se, spát. Zbytek knihy už byl o něco víc vzpomínkový.

Na novele mě zklamalo mnoho věcí. Především to bylo budování atmosféry. Autorka mohla zachytit aspoň atmosféru Manchesteru, Whitby, Anglie. Taktéž jsem plně nepocítila tu úzkost, když se Irvingovi hroutil svět, náznak tam byl, ale mně to nestačilo. Určitě tomu nepomohla ani postava vypravěče a jeho dlouhá souvětí.

Další, co příběhu zrovna nepřidává na kráse, jsou následující drobnosti:
1) Irvingovi rodiče se na svatební fotografii z r. 1935 podle slov hlavní postavy „zubí“. Viděla jsem i mladší svatební fotografie a nevěsta ani ženich se na nich nikdy neusmívali. Nebylo to ani zvykem.
2) Irving čte Spalovače mrtvol (v textu je i pár odkazů na děj knihy), který vyšel roku 1967 (a my jsme v 50. letech), a navíc nevěřím tomu, že by anglický kluk měl vůbec zapotřebí číst české autory.
3) Ulice ve Whitby nese název Dlouhá. Jsou tu anglická města, anglická jména postav - proč má ulice typicky český název? Proč není taky v angličtině?
4) „Udělali cestu, šel jsem mezi nimi jak Ježíš mezi dvěma masami slané vody...“ - neměl to být Mojžíš?
5) „Triumf jako Brno“ - Irving je sice nevzdělaný, ale geografii (aspoň když kráčí o naši zemi) ovládá bravurně.
6) Problém se psaním uvozovacích vět. Velká písmena tam, kde být nemají, a hru s čárkou a dvojtečkou jsem též nepochopila. Má tam být dvojtečka, ale pokud autorce vadí, tak ok, nechť si ponechá svou čárku, jen bych čekala, že ji bude dávat všude, ne jen někde. Navíc jsem neměla zrovna pocit, že by tyhle dialogy přidávaly textu na dynamičnosti.
7) Bramborová kaše v Anglii - nejsem odborník, ale vyloženě bramborová kaše se tam nejí, ne?
8) Postavy mění jména? Eva x Eve, Derschwitz x Gerschwitz. Čekala jsem nějaké vysvětlení, ale žádného se mi nedostalo, tak předpokládám, že to jsou chyby.
9) Opakování informací. Číst něco dvakrát na dvou stranách není nutné.
10) Jakou roli hráli v příběhu výři? Co byli zač? (Autor nemusí vždy odhalit vše, ale pak příběh působí nedotaženě...)
11) Nezačal Federico mluvit v polovině knihy jinak? A proč někdy řekne Colin a jindy Colín?
12) Tina Turner v r. 1958 je ok, ale říkám si, že je zvláštní, aby ji v době, kdy zahájila svou kariéru (podle tety Wiki), znali v Anglii, ba dokonce aby lidé věděli, že ji manžel týrá.
13) Měla jsem pocit, že odhalení Irvingovy orientace přišlo na řadu pozdě. Zřejmé to bylo už dávno předtím.
14) Jaký byl vztah mezi Irvingem a Zevem? Byli jen spolubydlící, nebo byli i milenci? Asi by se hodilo více vykreslit jejich soužití.
15) Můj celkový dojem byl, že autorka napsala první, co ji napadlo, a vůbec se nevěnovala editacím. Něco mi tam pořád ne a ne pasovat.
16) Konec, resp. poslední kapitola, na mě působila jako scéna, kterou tam autorka musela mermomocí dát. Nevěděla jsem, kam to mám zařadit, co si o tom mám myslet, co to má znamenat. Byl to pouhý pokus o jakési zakončení, k němuž příběh ani nespěl?

Ale abych nebyla jen negativní, tak napíšu i nějaké ty plusy:
1) Federico byl zajímavá postava se zajímavým osudem (kéž by autorka radši napsala o Španělsku!).
2) Promluvy postav - ve své podstatě mluvil každý jinak, což je velké plus.
3) Okamžiky z Irvingova života vyprávěné očima někoho jiného (promluva Sylvie, otce), dodaly příběhu šťávu, Irving na to vyprávění neměl.
4) Historické reálie, které odpovídaly době i místu.

Ve výsledku se to tedy přežít dalo (neurazí, nenadchne), ale ke knize se v budoucnu určitě vracet nebudu.

13 21.08.2021

Zpracování postav, příběhu, navození napětí, práce s jazykem - klobouk dolů. Něco tak povedeného jsem dlouho nečetla. (Jen ty poslední cca dvě kapitoly mi připadaly trochu nadbytečné.)

Překladatel s korekturou ale docela selhali... Ty naprosto zbytečné chyby lehce kazily dojem.

Ovšem Kingovi všechna čest (hlavně za ty postavy, John Coffey, Paul Edgecomb a Surovec byli skvělí)!

Doporučuji.

14 16.08.2021

Bohužel ani této autorčině knize nemohu dát 5*, i když jsem si po prvních třech povídkách myslela, že tentokrát už by to mohlo vyjít.

První tři příběhy mě zaujaly svou myšlenkou (a navíc byly i dobře zpracované). Ale pak začala druhá část (Tyhle divný rozhovory), která zahájila strmý pád dobře rozjeté knihy. Myšlenky vzaly nohy na ramena a děj, který by to mohl zachránit, většinou taktéž. A bohužel ani konce toho moc nezachránily... Mnohé z nich jsem nepochopila. Ale možná to mělo být prostě jen o pocitech...

Ovšem "řemeslně" byly povídky zpracovány pěkně. Zajímavé postavy a k mé radosti nezůstala pozadu ani práce s jazykem.

4* dávám proto, že většinu povídek jsem ohodnotila právě 4*.

4 13.08.2021